Probouzíme se svěží, se staženým spánkovým mankem z cesty. Včerejší mraky jsou pryč, Stomorská je plná jarního sluníčka. Pouštíme se do snídaně a příprav na odplutí.
Ranní Stomorská. CAPOEIRA objektem zájmu.
Navzdory našim obavám měl místní market otevřeno i v neděli – ale radlery tu taky neměli. Sakra práce.
Vyplouváme v 10:15, oproti minulému startu z místního mola až nudně. Motorujeme ven ze zátoky a pak nabíráme kurz k Vratům. Je jasno, vítr 6 uzlů SV. Předpověď říkala, že půjde nahoru, a přesně to se pozvolna děje.
Kousek severně od Vrat jsme potkali chorvatský vojenský hlídkový člun. Minimálně pro mě vzácný zážitek, teprve druhý za všechny mé cesty do Chorvatska včetně těch předjachtařských.
V 11:25 proplouváme Vraty. To už má vítr solidních 12 uzlů a tak o patnáct minut později vytahujeme plachty. Míříme na jih k Paklenským ostrovům u Hvaru.
Je krásné jarní odpoledne, vyloženě si užíváme jenom to, že se můžeme poflakovat po palubě. Kromě naší prvoplavkyně tedy, ta postupně ztrácí barvu.
Při této plavbě zažila svou premiéru vlajka Za vlnou vlna!
Z možných výchozích bodů pro cestu k Palagruže jsem se nakonec rozhodl pro ACI marínu Palmižana, která tak dostala přednost před Visem nebo Vela Lukou na Korčule. Chtěl jsem vyrážet s doplněnou vodou, nabitou baterkou a poslední předpovědí počasí. Abychom zase nekotvili zbytečně brzo, rozhodl jsem se Paklenské ostrovy obeplout a na Sv. Kliment dorazit z východu.
Ve dvě hodiny dosahujeme úrovně ostrovů, pokračujeme dál na obeplutí z jihu. Vítr sílí na 24 uzlů, pro jistotu refujeme – z předchozích plaveb už vím, že CAPOEIRA má možná až zbytečně velkou hlavní plachtu a jejím mírným zmenšením člověk nic nezkazí. Během plavby jižně od Paklenských ostrovů vítr dále stoupá až na 28 uzlů, s krátkými poryvy nad třicet, ale loď je s polovičními plachtami nadále skvěle ovladatelná.
Jachting v těchhle podmínkách je čisté potěšení.
Ve čtyři hodiny míjíme na pravoboku město Hvar. O dvacet minut později, u vjezdu do zátoky, stahujeme plachty a míříme do ACI Palmižana.
Naskytl se nám pohled, který jsem do té doby neznal. ACI byla ÚPLNĚ PRÁZDNÁ. U mol nestála ani jedna jachta. Jediná živá bytost v dohledu byl zřejmě rybařící chlápek na kraji jednoho z mol, který naši loď naprosto ignoroval. Asistent maríny se pod korunami palem zjevil právě v momentě, kdy jsem připravoval posádku na přistání u mola bez pomoci.
Přistáváme v 16:35.
| ACI Palmižana, Sv. Kliment. Mooringy, elektřina, voda, WC, sprchy. 477,- Kuna. |
| Dnes upluto 23,4 Nm, z toho 11,7 na plachty. |
Zatímco Dana opět bere zavděk možností stanout na pevné zemi, my chvíli blbneme na molech a fotíme si opuštěnou ACI marínu. Pak mířím na průzkum do zázemí.
Kdyby vás zajímalo, jak vypadá ACI bez jachet…
Asistenta můj plán odplout v noci, dřív, než ráno otevře recepce, vyvedl z míry. Sedl do svého motoráku a odsvištěl ke Hvaru, aby se o hodinu později vrátil i s paní recepční. Možná i kvůli tomuhle svému nečekanému výletu mi tato naúčtovala poctivých mimosezónních 477,- Kuna. Vyrazil jsem z ní aspoň aktuální předpověď počasí.
V marketu měli spoustu konzerv, ale ani pečivo, ani radlery. „Je to příliš brzkou roční dobou, nebo na tohle pití v Chorvatku rezignovali?“ ptali jsme se sami sebe.
Až na tu naši, pochopitelně.
Sami zde nakonec nezůstáváme. Postupně připlouvá katamarán a asi dvě jednotrupé plachetnice. Jedna z nich s polskou vlajkou posádky přistává kousek od nás a postupně rozjíždí večírek. My jdeme naopak spát nezvykle brzo; zítra bude sakra dlouhý den.
Ano, předpověď počasí nám dala zelenou. Bude jasný den a středně silný vítr ze severozápadu pro nás bude znamenat téměř ideální zadobok. Ve dvě ráno budíček a vyplouváme!
Brzké ulehnutí na postel mi moc nepomáhá, v očekávání velké cesty nemůžu dlouho usnout.