Rachtění 2014 – Pondělí, den třetí

S vyplutím nespěcháme. Ani ne tak proto, že si někteří z nás chtějí po ránu oběhnout tento zajímavý ostrov, který je ovšem tak trochu eurasijský kontinent. Chceme si za světla a hezkého počasí ještě jednou prohlédnout Rabac, nebo alespoň jeho turistickou promenádu podél přístavu.

---

Na chvíli jsme se proměnili v normální turisty; courali jsme promenádou se zmrzlinou v ruce, okukovali cetky a nakupovali pohledy. Objevili jsme stánek, kde příjemná Chorvatka kreslila tetování henou. Po krátké poradě jsme se rozhodli kompenzovat fakt, že nemáme týmová trička, týmovým tetováním 🙂

Vyplouváme v 11:25. Slunce už pěkně pálí, moře je hladké jako zrcadlo, vítr nedosahuje ani čtyř uzlů.
V poledne křížíme linii trajektu Brestova – Porozina. Pozorujeme právě parkující trajekt a řadu čekajících aut na břehu – náš vlastní zážitek dva dny zpátky.

Dosahujeme severního okraje Cresu, pokračujeme dál mezi něj a vedlejší ostrov Krk. Po jedné hodině stavíme loď do driftu a připravujeme si oběd.

Na palubě vládne zevl. Je vedro, vítr nefouká, pár lidí ještě trochu dodřímává včerejší společenský večer.

Ve tři čtvrtě na čtyři prozkoumáváme zátoku s poetickým jménem Fuska, jednoho z kandidátů na dnešní kotviště, ale pokračujeme ještě dál. Rádiová domluva s ALHAMBROU: dnešek ukončíme v maríně Punat na Krku.

Ditě spadlo do vody svačinové jablko, čehož jsem promptně využil k nácviku MOB. Během dvou minut bylo vylovené jablko zpět na palubě. Pro naši loď nejakčnější událost dne.

Na dohled od města Krku vytahujeme alespoň čestně plachty. Pouštím ke kormidlu natěšeného Jendu. Nikam se neposouváme, ale máme čas.

Za necelou hodinu se posouváme o cca půl míle. Pak pokračujeme na motor do průlivu k Punatu. Průliv je poměrně mělký, je třeba dávat pozor na střed plavební dráhy.

Punat je jedna z těch větších chorvatských marín a člověk by čekal, že tu bude i v září pěkně živo. Namísto toho jsme před sebou spatřili město duchů. Míjeli jsme mola s desítkami a desítkami opuštěných a zazimovaných jachet. Už jsem si říkal, jestli je marína vůbec otevřená, když se na tom úplně posledním mole zjevila postavička asistenta a začala nás navádět do stání.

Přistání v 17:45.

 

Marína Punat. Mooringy, elektřina, voda, WC, sprchy. 297,- Kuna.

Dnes upluto 29,6 Nm, z toho 0,5 na plachty.

 

Holky míří do sprch, my si otevíráme víno a prozkoumáváme okolní lodě. Nedaleko od nás stojí naše jmenovkyně, hliníková, zazimovaná, odvlajkovaná. Je tu ticho. Takhle mrtvou marínu jsem zatím zažil jenom jednou, v dubnu 2013 v Betině na Murteru.

Michal vaří výbornou večeři, po ní se uvelebujeme na molu a povídáme si.

Je už tma, když se ozývá ve vysílačce ALHAMBRA. Bereme svítilny a navádíme ji k molu vedle nás. Naše sesterská loď měla odpoledne problémy: zakotvili v zátoce a když chtěli opět vyplout, kotva se vzpříčila mezi kameny na dně. Nakonec se dokázali vlastními silami osvobodit.
Část druhé posádky se připojuje k našemu kroužku na molu. Sedíme tam dlouho do noci.