Rakouský Boot Tulln je označován jako největší veletrh lodí a vodních sportů ve střední a východní Evropě. Spolu s několika mými přáteli jachtaři jsme se minulý pátek sebrali a zajeli se podívat na jeho již 44. ročník.
Chtěli jsme se vyhnout víkendovému návalu, kdy podle znalců poměrů dosahuje koncentrace lidí na výstavišti v Tullnu nebezpečných hodnot. Na poslední chvíli se sice naše výprava trochu ztenčila, ale nakonec jsme v pátek 6. března před osmou hodinou ranní vyráželi z Brna ve složení Pavel Nesejt, Zdráhoš a já. Bez zvláštních příhod jsme dorazili do starobylého městečka na Dunaji a vrhli se do víru výstavy.
Nemusím podotýkat, že navštívit akci, kde jsem si mohl prolézt slušné množství vystavovaných plachetnic, bylo jako pustit Garfielda do prodejny akvarijních rybek. Hned několik loděnic představilo své nejnovější modely. Mohli jsme si tak zevnitř i zvenčí prohlédnout třeba Hanse 505, Sunbeam 40.1 nebo Beneteau Oceanis 38 (se kterou se chystám vyplout v červnu, o to zvědavěji jsem studoval detaily jejího uspořádání). Na nejzajímavější vystavované jachtě se naše trojice shodla: poslední model Dufour 410 vynikal celou řadou zajímavých vychytávek, které, pokud reálně fungují tak jak se tváří, můžou plavbě dodat hned několik plusů (za všechny jmenuju rozkládací sedačky, které by mohly snad konečně umožnit vyspat se na charterové plachetnici pohodlně v kokpitu).
Zatímco některé loděnice předváděly hned několik zajímavých modelů, třeba můj oblíbený Elan vystavil jen jeden závodní speciál a masový dodavatel jadranských charterovek Jeanneau nebyl zastoupen vůbec. Stejně tak nebyl k vidění žádný turistický katamarán, zřejmě je složitější vozit tyhle cvalíky po výstavách.
Ač na souši, jsem ve svém živlu.
Ve srovnání s halami věnovanými námořnímu plachtění jsme na zbytku veletrhu strávili menšinu času, ale i tady bylo na co koukat. Motorové jachty a čluny, malé závodní plachetnice, gumové čluny, mořské kajaky a kanoe, vodní skůtry i některé obskurity typu obojživelného člunu. A spousta vybavení. Od motorů a příslušenství k nim, přes takeláž, navigační přístroje, radary, funkční oblečení, veslařské a potápěčské vybavení až po sady nerozbitných sklenic na sekt. Své zastoupení zde měla i celá řada charterovek, agentur, jachtařských škol, stejně jako brokerů (některé lodě bylo možné přímo na akci zakoupit, na plácku mezi dvěma halami byl dokonce bazar malých lodí) a pojišťoven. Stánek zde rozbalil i jadranským jachtařům dobře známý provozovatel marín ACI.
Přes jinak hodně pozitivní dojem z akce musím uvést dva zápory. První je jazykový – na mezinárodní veletrh zde byla příliš dominantní němčina. Peronál vystavovatelů se samozřejmě zvládl domluvit anglicky, ale sehnat v tomhle jazyce nějaké materiály bylo často nemožné. Celkem škoda, protože spousta věcí zde měla slušnou informační hodnotu a nebyly to žádné nicneříkající letáky.
A druhá věc: pamětníci předchozích ročníků mi líčili bohaté možnosti nakoupit si zde vybavení s výhodnými veletržními slevami. Chci si před nastávající sezónou pár věcí doplnit a chtěl jsem využít příležitosti. Až na pár výjimek (vesměs z kategorie „nabízíme tři kusy XS a dva XXXL bundy“) však byla nabídka vybavení (mluvím o osobním jachtařském vybavení a oblečení, netuším, jak výhodné by bylo si zde koupit třeba závěsný motor nebo kyslíkovou láhev) rozsahem i cenami srovnatelná s u nás dostupnými e-shopy. Takže už třeba kvůli případným reklamacím nebylo moc důvodů, proč si na místě něco pořizovat.
Jo a taky na místě, oproti automobilovým nebo motorkářským veletrhům, zcela chyběly spoře oděné umělé panenky, tulící se příležitostně k vystavovaným exemplářům . Je-li toto zápor, nechávám na laskavém čtenáři 🙂
Veletržní mumraj.
Celkově ale návštěvu Boot Tulln hodnotím pozitivně. Za těch 13 Eur vstupného a den dovolené určitě stojí. Navíc našinec nemá lepší možnost akci takového rozsahu a kvality navštívit, Tulln je relativně za rohem. Rád se tam příští rok podívám znovu.
Fotoreportáž z akce je k prohlédnutí na Facebooku.