Nejen o tom, jak jsem se dopracoval ke dvěma vlaštovkám.
Hook Sailing ’23
Hvar, Palmižana
Ráno nečekaný budíček kotevním alarmem. Bohužel pořád čas od času trpí na false positives, stojíme pořád u bójky a ta zase u svého závaží. No nevadí, vyspaní jsme dost, aspoň se dřív vypakujeme.
Hook Sailing ’23
Gradina
Ráno je proti včerejšku dost změna, budíme se do mokré, šedé deky. Kompenzujeme horkou sprchou a čerstvým kruhem k snídani.
Hook Sailing ’23
Vis
V noci proběhla změna na zimní čas, takže jsme se mohli dospat hodinu navíc. Teoreticky. V praxi to negoval komár v kajutě a dobře známé zvony trogirských kostelů. Rezignovaně vstávám. Dávám si aspoň pořádnou horkou sprchu a využívám časného rána k dodělání nějakých věcí do práce.
Hook Sailing ’23
Úvod, Trogir
Ještě jeden Balt
Breege a závěr
Déšť v noci ustává, ale nad ránem postřehnu šplouchání vody o trup. Vypadá to, že Neptun už podruhé neposlechl předpověď a přišel s tou dnešní náloží o několik hodin dřív.
Ještě jeden Balt
Stralsund
Ráno už vítr slušně fučí, měl se začít pořádně rozfoukávat až během dne, asi tu předpověď nečetl pořádně. No, dneska to nemáme daleko.
Ještě jeden Balt
Neuhof
Ráno se budím právě včas na to, abych pozoroval odjezd našich kolegů na ONKEL ROLFovi z maríny. Oproti včerejšku se tu dokonce pohybuje pár lidí, motají se kolem jeřábu a chystají se vytáhnout pár lodí z vody.
Ještě jeden Balt
Kröslin
Ráno se budím brzo, ještě než někdo stačí zapnout topení, a jdu do sprch. Pak vyrážíme s Milanem a Alessandrem hledat supermarket, máme na palubě nedostatek pitné vody. Poprvé vidím ze Sassnitzu i něco víc než přístav. Má docela příjemné centrum.
Ještě jeden Balt
Breege, Sassnitz
Časně ráno v sobotu 7. října vyrazila z Prahy dvě auta, jedno s odskokem přes Liberec, směr Rujána. Naši dva přespolní kamarádi checkli spoje ze Skotska, respektive Toskánska na Rujánu a dali shodně přednost letu do Prahy a přidání se k posádkám aut. Většinu cesty je nevlídno a prší, ale utíká to dobře, žádná proslavená německá Stau. Ani stopa po nedávno ohlášených hraničních kontrolách. Na oběd se stavujeme v bistru kousek od dálnice a já s rozpaky sleduju, že moje němčina je zrezlá jak Filcka po dědovi. Snad najdeme dost anglicky mluvících domorodců.