Ještě jeden Balt – Neuhof

Ráno se budím právě včas na to, abych pozoroval odjezd našich kolegů na ONKEL ROLFovi z maríny. Oproti včerejšku se tu dokonce pohybuje pár lidí, motají se kolem jeřábu a chystají se vytáhnout pár lodí z vody.

---

Recepce je otevřená, chvíli si s paní povídáme, až konečně pochopí, že jsem tu s plachetnicí a pošle mě zaplatit do jachtařského obchodu. Samozřejmě. Tam mě její kolega zkásne a taky konečně dostávám, na ty poslední cca dvě hodiny našeho pobytu tady, čip k facilitám. Konzultuju s ním též naše možnosti stran Peenemünde. Na možnost kotvení ve velkém přístavu mi neumí odpovědět – možná stále příliš velká jazyková bariéra (i když pozoruju, nemaje jinou možnost než tu němčinu zkoušet, jak se lepším každým dnem). Ohledně trajektu jen potvrdí to, co jsme včera zjišťovali v bistru: jezdí příliš řídce a v pro nás nevhodné časy.

Jediná možnost, jak si dneska užít muzeum, by byla zůstat tu do večera, tj. dvě noci zde v maríně. To se nelíbilo ani citlivým pobíječům komárů, ani mně, který jsem chtěl být pozítří ve Stralsundu dřív, než se to rozfouká naplno. Takže s lehčím či těžším srdcem, podle preferencí, Peenemünde pouštíme. Další věc, co nám nevyjde.

Pozn. později mi několik lidí v jachtařské skupině na FB říkalo, že s plachetnicí v tom velkém přístavu byli. Že to tam vzhledem k vysokým molům, stavěným pro velké lodě, není úplně pohodlné, ale je to možné. No, tak uvidíme, jak příště, až se v těch místech zase vyskytnu.

Volám do maríny Neuhof, kam bych dnes rád doplul. Paní na druhém konci drátu samo mluví jenom německy, ale nakonec se domluvíme, že v maríně je místo i pro B46. Oki.

Vyplutí je ve srovnání s včerejším podvečerem vyloženě nuda, jenom jedno zašmodrchané záďové lano. Pár adrenalinových situací zažíváme až ve značeném kanále, když kormidelník, teprve se sžívající s ovládáním lodě, nejdřív málem jednu bójku nabere a po chvíli se zvládne i dostat mimo bezpečnou hloubku. Ještě to vybíráme, ale někdo dál za námi měl možná v tomhle ohledu méně štěstí, v krátké době míjíme svižně uhánějící pilotní člun, SAR a policajty.

Na konci značeného kanálu vytahujeme genu a později, na volné vodě, i hlavní plachtu. Tu volnou vodu si čtenář nesmí příliš idealizovat; hloubka je tu od čtyř do devíti metrů, do toho mělčiny a kameny. Plachtit se tu dá, ale je třeba neustále hlídat polohu lodi. Později nás čeká zase značený kanál a časově jsme na tom dobře, takže vyhlašuju freestyle plachtění.

Milan mě předtím prosil, jestli bychom se nemohli podívat do nedalekého přístavu Thiessow, kde kdysi trávil dovolenou s rodiči. Mohli jsme ale stihnout buď to, nebo plachty, takže milá rujánská vesnice jenom přibyla na seznamu nesplněných přání.

Pozorujeme stavební lodě, které zřejmě včera znervóznil Tomáš K. Podle mapy zrovna nad nějakým potrubím křižujeme. Podívám se blíž a vida, pod námi je slavný Nordstream. Že si s těma trubkama ještě dělají vrásky 🙂

Je tu celkem různorodý provoz. Sledujeme člun celníků, remorkér s bagrovací plošinou, i docela velké náklaďáky, které si rozhodně nedovolí ocitnout se mimo pásy bójek. I pár plachetnic se najde. Moc jsme ode dneška jachtařsky nečekali, ale nakonec se nám plachtí dost příjemně. Kór, když vítr rozehnal ranní mraky a obloha je zase na chvíli rozzářená.

Čas ale běží, vítr se stáčí víc k západu a s dalším křižováním bychom Neuhofu za světla nedosáhli (nehledě na to, že v některých místech na ně ani není místo, mělko vlevo, mělko vpravo). Nedá se nic dělat, plachty jdou dolů a dál uháníme k našemu cíli s motorem.

Křížíme trasu trajektu spojujícího Stahlbrode na pevnině (místní přístav jsem pro dnešek zvažoval, ale pilot mě přesvědčil, že Neuhof bude lepší volba) s Glewitzem na Rujáně. Ferryna, která původně vypadá, že bude ještě chvíli nakládat, se svižně dává do pohybu a já musím hodně kopnout do vrtule, abychom se bezpečně minuli. Podle COLREG jsem sice, jak se říká česky, stand on vesselV pravidlech COLREG: plavidlo, kterému je uvolňována cesta ("má přednost") More, ale tak příčetný člověk se s trajekty nehádá. O kus dál ještě podjíždíme stožár vysokého napětí, taky přeplněný ptáky.

Vjezd do maríny Neuhof je úzký a mělký. I ve značené dráze mi hloubkoměr jednu dobu hlásí 2 metry, jen 20 cm pod kýlem. Ale nejsem na Baltu poprvé a tyhle vjezdové hloubky už tak neprožívám. Spolu s námi se do maríny stahuje malá modrá plachetnice s postarším párem na palubě. Přátelsky na nás kynou.

Marína vypadala za vnějšími moly dost stísněně a mně se úplně nechtělo najet dovnitř s šestačtyřicítkou a pak se rozhlížet, kam se vejdu. Dvě lodě podobně velké jako KATHLEEN K. ale stály bokem u mola vně, to se mi docela líbilo. Vítr si měl do zítřka udržet svůj směr tak, že ho takhle budeme mít přímo nebo šikmo od mola, budeme stát bokem a nemusíme si vevnitř hrát na slona v porcelánu. Kus od mola byla žlutá bójka, kterou jsem si vyložil jako varování pro mezní hloubku. Prostor pro najetí jsem měl dost úzký, právě kvůli hloubce, ale celkově to vypadalo hratelně. Hodil jsem tam zpátečku a zatímco jsme pomalu vycouvávali ven, probral jsem s posádkou celý manévr přiražení.

I tak nám to zase dalo zabrat. První část manévru, přiražení k molu, výskok a zapření se o příďový spring, vyšla bez problému. Pak se ale zase jednou ukázalo, jaký poklad je loď se dvěma kormidly. I celkem krátká doba, než se kluci u lan domluvili, stačila k tomu, aby mi vítr odnesl záď. S jednokormidlovou lodí bych vytočil kormidlo od mola, dal tam pořádný tah vpřed a prop washEfekt, kdy proud vody vytvořený lodním šroubem a nasměrovaný na vytočené kormidlo posune lodní záď proti směru vytočení kormidla. Je možný jenom u lodí, které mají kormidelní list ... More by mě dotlačil k molu jako do peřiny. Takhle zařazený přední chod zvládl akorát držet springové lano napnuté, ale záď se nehodlala pohnout ani o centimetr. Nakonec to chtělo druhého skokana na břeh a spojené síly obou, aby nás na záďovém lanu přitáhli. Pak jsme mohli vyhodit i příďové lano, druhý spring a absolvovat obvyklé štelování sem a tam, dokud loď nestála u mola víceméně rovnoběžně.

No, jsme v Neuhofu. Na první pohled je to tu mírně živější než v Kröslinu, z motoráku naproti naše přirážení pozorovali dva zamračení důchodci, ti dva usměvaví o kus dál ošetřují svou modrou loďku, pár lidí se motá vzadu kolem jeřábu a o kus dál stojí s pruty několik rybářu.

Marína Neuhof. Stání bokem u vnějšího mola. Elektřina, WC. Sprchy na žeton. EUR 36,50

Dnes upluto 31,7 Nm.

Vyrážím na průzkum. Hafnmajstrát nacházím samozřejmě zavřený s poznámkou, že se tu někdo objeví zítra ráno. Vedle zavřená restaurace, jak jinak. Aspoň že záchody tady nejsou nijak zabarikádované a vypadají ošetřovaně. Sprchy na žeton, ty asi oželíme. Zastavuju jednoho z rybářů a ptám se na možnost stravování. „No,“ poškrábe se ve vousech, „tady ta restaurace už má po sezóně, ta otevře až na jaře. O kus dál je ještě jedna, ta má otevřeno od středy do soboty“. A dneska je úterý. Dobrý, začínáme si zvykat 🙂

Takže otevřené WC, ale ani to blbé bistro. Souboj vybavenosti Kröslin-Neuhof je nakonec nerozhodný.

Dnes tedy večer v lodi. Večeři si ještě dáváme v kokpitu, ale propuknuvší déšť a chlad nás nakonec zahánějí do webastem vyhřátého podpalubí. Craig vytahuje láhev nápoje ze své domoviny a seznamuje nás s drinkem zvaným Hot toddy: je to v zásadě náš horký čaj s medem, citrónem a slivovicí, jenom to poslední nahradíte whisky. Zpříjemňuje nám večer, zatímco si vyprávíme o svých oblíbených mongolských kapelách a podobných věcech.