Skotský zevl
Část první: Largs, Kames, Tarbert

Psala se sobota 25. května 2019, když se chvíli před půlnocí na edinburském letišti konečně poskládala z různých letadel celá naše výprava. Řidiči vyrazili do autopůjčovny, kde už na ně netrpělivě a za příplatek čekal personál s objednanými auty. Šlo o Citroeny Berlingo a byly celkem tři. Dostat do nich dvaadvacet lidí s obvyklými velkými taškami, jaké si berete na loď, nebylo úplně triviální, a cestu samotnou si pamatuju jako něco velice stísněného, občas proloženého lokem z kolující láhve. Do maríny v Largs jsme dorazili kolem třetí ráno.


Pokračovat ve čtení

RYA kurz
Část čtvrtá: Jura, Tayvallich, Crinan

Vstáváme pro změnu do dešťových přeháněk. Kapitán odchází vyřídit přístavní papírování a já se můžu konečně za denního světla rozhlédnout, kam jsem nás to v noci dovedl. Za dne vypadá příjezdová cesta do maríny jednodušeji a zlověstněji zároveň – ty šutráky, o které jsme se mohli v noci rozbít, jsem mohl za tmy jenom tušit, teď se tu na mě smějí.


Pokračovat ve čtení

Islay

Ostrov Islay je součást Vnitřních Hebrid, skupiny ostrovů rozprostírajících se podél západního pobřeží Skotska. Patří k těm větším (v rámci skupiny jsou větší už jenom Skye a Mull) a v současné době má něco přes 3000 stálých obyvatel, z nichž skoro třetina je stále schopná se domluvit skotskou gaelštinou. Název ostrova se v průběhu věků měnil. Na mapě Skotska ze 17. století, kterou jsem viděl v Edinburghu na hradě, se jmenuje Yla; jiná forma Ila dodnes žije v názvu jedné z místních palíren.


Pokračovat ve čtení

RYA kurz
Část první: Largs, Troon

Je pátek 26. dubna odpoledne. Sedím na baru v příjemném pubu The George a ochutnávám ze tří skleniček degustační dávky – když se hostinský dozvěděl, že jsem ve Skotsku poprvé, řekl mi, že moje první pinta tady musí stát za to a ať si vyberu. V televizi v rohu běží Profesionálové, u stolů popíjejí hřmotní chlapi v kostkovaných košilích a venku pochopitelně prší. Čekám, kdy někdo začne hrát na dudy.

Pokračovat ve čtení