Když si chcete dát obě nohy na stůl, ale Neptun má vlastní názor.
Zprávy o tom, jak se letos Chorvati s těma cenama už ale úplně zbláznili, což ale nezabránilo dalším tisícovkám jachtařů vzít jaderské vody útokem, spolu se vzpomínkami na to, jak byla Dalmácie loni ještě v říjnu nacpaná loděmi, mě po většinu roku 2023 utvrzovaly v myšlence na to, že snad poprvé zkusím sezónu kompletně bez Jadranu. Tohle přece nemám zapotřebí.
Nakonec jsem si to ale rozmyslel. Byla by škoda končit sezónu studeným, rozbouřeným Baltem. Člověk si přece zaslouží mít taky jednou pod kýlem víc než dvacet čísel a netrávit celý den ve žluťácích. Na přelomu října a listopadu by už mohl být i na Jadranu relativní klid. K tomu jsem zjistil, že STAR PHILIP, který tak nějak převzal po CAPOEIŘE funkci mé dvorní chorvatské lodi, je touhle dobou k dispozici za pár šupů.
Slovo dalo slovo a nakonec z toho ještě jedna plavba roku 2023 byla. Podobně jako před pěti lety jsme i tentokrát vyrazili jen ve třech: sehraní námořníci Finwe, Honza a já. Každý mastňácky s vlastní kajutou, měli jsme v plánu si tuhle plavbu bez výraznějších ambicí prostě užít.
Samozřejmě bychom to ani nebyli my, aby to nakonec celé nebylo ještě trochu jinak. Neptun se rozhodl pro velké prádlo a podle toho to pak na Jadranu vypadalo. Ale propluli jsme tím vším celkem na pohodu a i na nějaké to zevlování došlo. Nasbírali jsme za ten týden 125 námořních mil a zase něco zkušeností. A já se naučil hrát mariáš.
Naše hopsání po ostrovech, jak ho zachytila moje navigace
V sobotu 28. října časně ráno vyrazilo naše tentokrát jediné auto z Prahy. Jako nesčetně českých turistů před námi jsme si i my mohli poprvé užít slobodny prolaz, nehlídanou hranici po vstupu Chorvatska do Schengenu. Cesta do Trogiru utekla rychle a bez zádrhelů. Vzali jsme šturmem místní Kaufland a nakoupili zásoby.
Marína v Trogiru je příjemně ospalá, přesně jak jsem doufal. Charterovka asi nemá žádný CMS, ale možná by mohla mít – po zmínce, že si beru stejnou loď potřetí, přede mnou sympatická slečna v recepci málem rozbalila červený koberec 🙂 STAR PHILIP je zaparkovaný u vnějšího konce mola, ať nemáme s vyplutím moc práce. Cením. Tentokrát nám ovšem v maríně nedovolili vjet s autem na molo, abychom mohli vyložit zásoby, takže nás čeká klasické chození s vozíkem. Loď přebírám od technika, se kterým se už taky od vidění známe; tohle mám na tom systému malého a stálého personálu rád.
Nazdár, stará vojno! Co matrace?
Po poslední plavbě na téhle kocábce jsme byli zralí na fyzioterapeuta a právě tenhle technik mě loni ujišťoval, že je v plánu výměna matrací za nové. Teď mi s odevzdaným úsměvem řekl, že se to za ten rok nestihlo. Inu, Balkán. Ale budeme mít každý svoji kajutu, tak tam snad najdeme použitelnou polohu pro spaní.
Jsme nalodění. S cca dvěma hodinami denního světla před sebou necháváme dobrodružství na zítřek a jdeme omrknout posezónní Trogir. V pevnosti je nějaká párty. Cenovky v restauracích vesměs odpovídají tomu, co jsme slyšeli. Mám chuť na krevetky, ale 70 euro za ně prostě nedám. Nakonec volíme osvědčenou pizzerii.
Nevýhodou podzimních výprav je krátký den. Teď bylo chvíli po šesté večer
V pevnosti to dneska žije
Vzduch po západu slunce rychle chladne. Zpátky na lodi si přitápíme. Balkánské beaty z pevnosti se rozléhají marínou. Dáváme si něco vína a pak se jdeme dospat.
Další díly reportáže: