Hook Sailing ’23 – Vis

V noci proběhla změna na zimní čas, takže jsme se mohli dospat hodinu navíc. Teoreticky. V praxi to negoval komár v kajutě a dobře známé zvony trogirských kostelů. Rezignovaně vstávám. Dávám si aspoň pořádnou horkou sprchu a využívám časného rána k dodělání nějakých věcí do práce.

---

V ACI Trogir jsem byl určitě aspoň desetkrát, ale nikdy jsem tam neviděl tak vysokou hladinu vody. Při průjezdu rychlejšího motoráku podél maríny voda stříkala až na pevné molo. Zajímavé, bručel jsem si pod vousy, nevěda, co nás čeká po návratu.

Kluci postupně vstávají. Po ranní kávě jsme hotovi vyrazit. Chceme dneska doplout na Vis a chceme-li přistávat za světla, máme co dělat.

Po sezóně strávené na Atlantiku a Baltu jsem si v echtovní jadranské maríně připadal až stísněně. Vyjedu vůbec, když si na lodě naproti můžu skoro sáhnout? Ale jo, je to jako jízda na kole. Opřeli jsme se o jedno zadní lano a v klidu se vytočili. Pánové z charterovky na mole nám poslali páčika.

Trogirská zátoka není zcela prosta provozu, přece jenom jsou tady na malé ploše tři charterové maríny, ale proti peklu v sezóně je to tu dneska vlastně dost na pohodu. Vytahujeme plachty a nabíráme kurz na Splitská vrata. Je to přímo proti větru a křižováním se posunujeme dopředu dost pomalu – ale tak jsme na plachetnici, nic horšího než že přistaneme za tmy se nám nestane.

Plachtíme se dál k Vratům a mastňácky si k tomu pouštíme hudbu. Když máme na pravoboku vjezd do Stomorské, obhlížíme situaci dalekohledem, ale po novém mole, o kterém se už nějakou dobu šušká, zatím ani památky.

Za Vraty je to chvíli trochu dobrodružné, když se do nás opře tryska, ale refujeme a rychle dostáváme loď pod kontrolu. Pak už na příjemný předobok plachtíme k Visu. Vítr i vlny jsou tak akorát, abychom se cítili jako na moři. Svítí slunce a na palubě jsme v pohodě jen v tričkách. Postupně plachty zase zvětšujeme.

Při hodnocení posunu k cíli mi pak najednou došlo, že v cíli vlastně za světla nebudeme ani náhodou. Tohle byla moje možná první změna času na lodi a neuvědomil jsem si hned, že zapadalo-li včera slunce v šest, dotkne se dneska hladiny už před pátou odpoledne. Takže stejně nemělo cenu se nějak hnát.

Na moři bylo přes den celkem prázdno, před Visem se ale potkáváme s několika kolegy mířícími stejným směrem. Necelé tři míle od ostrova vítr lehá, startujeme motor.

V zátoce už je tma. Světla z domů na pobřeží nám hledání bójek spíš ztěžují. Na východní straně u Kutu je hledáme marně. Že by je už uklidili? Na mole na nás mává pohůnek z restaurace a jsme už blízko tomu mu vyhovět, když konečně spatříme několik temných obrysů západněji, blíž Visu. Vybíráme si bójku, kterou nám během přiblížení proti větru osvětluje vhodný paprsek světla ze břehu. Kluci šikovně chytají a brzo jsme bezpečně přivázaní dvěma lany. Dnešní šlák jsme si dali ve fakt příjemném stylu.

Čert a výběrčí na Visu nikdy nespí, takže se brzo ze tmy ozývá bzučení silného přívěsného motoru. Chlápek je velmi zdvořilý, kasíruje nás o třicet eur (225 starých kun) a jen podotýká, že kdybychom zítra neodpluli, bude lépe se přemístit východně pod vrcholy nad Kutem, kde budeme víc v závětří.

S tím zítřejším neodplouváním nemluvil jen tak do větru (ha ha). Jugo, které mělo původně polevovat, vypadá, že bude spíš sílit. Je dost možné, že se tu zdržíme. Nu což, nebylo by to poprvé.

Finwe k večeři připravuje skvělé noky s mletým masem. Srkáme víno v kokpitu a užíváme si klid vůkol. Ten je narušen jenom dvakrát: jednou, když se na gumáku sváží zpátky na palubu osazenstvo o kus dál kotvícího katamaránu, a podruhé, když se z připlouvající lodi ozývá procítěné kurvování mírně vystresované posádky, zřejmě ne úplně zvyklé přistávat u bójky ve tmě. No, aspoň víme, že nejsme jediní Češi na Visu 🙂

Se sílícím chladem nakonec ustupujeme do tepla podpalubí. Pro všechny případy si před spaním zapínám kotevní alarm. Vítr s námi trochu točí a jednou upravuju lana, ale jinak to je celkem klidná noc.

Vis. Kotevní bóje. Eur 30.

Dnes upluto 39,1 Nm.

---

Jitro je větrné, ale slunečné. Předpověď na dnešek je tak akorát na hraně. Nepohodlné, ale asi snesitelné jugo. Probíráme situaci v posádce a nakonec se přikláníme k tomu dát si dneska fraj. Nikam se neženem a zítřek vypadá v předpovědi příznivěji. S myšlenkou na volný den beze spěchu snídáme.

Poslechneme teda marinera a přesuneme se západněji. A asi teda do Kutu ke břehu, pendlovat s gumákem se nám nechce. Od nábřeží v Kutu vyráží několik lodí, podle topenantové vlajky nějaká flotilovka, ti se dnešního počasí nebojí. Zbytek, cca čtyři další plachetnice, vyhodnotil situaci stejně jako my a zůstává v přístavu. Každopádně místa pro nás dost.

Spolu s námi se ke břehu přesouvá i soused katamarán. Přistáváme; asistent, vida, že situaci máme pod kontrolou, zalézá zpět do stínu u recepce. Chceme si pro jistotu vzít druhý mooring, ale nacházíme šmodrch, takže to místním trochu upravujeme.

Je pravda, že je tady klidnější voda než v bójkovišti, ze kterého jsme se přesunuli, ale zase je tady chlápek s wapkou 🙂 Neslyšíme vlastního slova a raději vyrážíme na trojboj(taktéž Chorvatský trojboj) Tradiční námořnická chorvatská snídaně sestávající se z bjele kavy, piva a pelinkovaće. More.

V Kutu bylo ještě všechno zavřené, takže jsme se prošli do Visu. Nad trojbojem(taktéž Chorvatský trojboj) Tradiční námořnická chorvatská snídaně sestávající se z bjele kavy, piva a pelinkovaće. More jsme probrali další plány. K mému zklamání nechtěli kluci využít volný den k návštěvě bývalých vojenských instalací a na samostatný výlet se mi nechtělo. Nakonec jsme se shodli nad zevlem pro zbytek dopoledne, obědu v lodi, siestě a aspoň krátkém pěším výletu k bývalé pevnosti u vjezdu do zátoky. A jak jsme řekli, tak jsme udělali.