Ještě jeden Balt – Breege, Sassnitz

Časně ráno v sobotu 7. října vyrazila z Prahy dvě auta, jedno s odskokem přes Liberec, směr Rujána. Naši dva přespolní kamarádi checkli spoje ze Skotska, respektive Toskánska na Rujánu a dali shodně přednost letu do Prahy a přidání se k posádkám aut. Většinu cesty je nevlídno a prší, ale utíká to dobře, žádná proslavená německá Stau. Ani stopa po nedávno ohlášených hraničních kontrolách. Na oběd se stavujeme v bistru kousek od dálnice a já s rozpaky sleduju, že moje němčina je zrezlá jak Filcka po dědovi. Snad najdeme dost anglicky mluvících domorodců.

---

Do Breege dorážíme chvíli před pátou. Vypadá to tu v zásadě stejně jako si pamatuju ze své návštěvy před sedmi lety. Jenom ten milý podnik s čepovaným pivem a rybími pochoutkami má zavřeno. Druhá přístavní restaurace měla zavřeno i tenkrát, má zavřeno dnes a vlastně si myslím, že nikdy neotevírá.

Chlápek v kanceláři charterovky je milý a jen tak mezi řečí se zmíní, že dostanu úplně jinou loď. Na to je člověk zvyklý v Řecku, tady bych čekal přece jenom trochu toho ordnungu (mimochodem, při naší první plavbě z Breege v roce 2016 jsme taky nakonec měli jinou loď než objednanou, ale dali nám to aspoň vědět předem). Dostanu Bavarii 46. O něco větší loď, než by se mi bylo líbilo. Ale co nadělám. Naše kocábka se jmenuje KATHLEEN K., jdu se s ní blíže seznámit. Dvě kormidla mě vůbec netěší, ale it is what it is. Aspoň že tu nejsou další zrady typu chybějící thruster nebo samopřehazovací kosatka. Podle lodních dokumentů máme ponor 1,8 metru, mohlo to být horší.

Technik, se kterým přebírám loď, je velmi přátelský, ale anglicky zná asi pět slov. Aspoň že tu německou nautiku mám trochu v hlavě, takže si inventář nakonec rukama nohama probereme. Loď už si něco zažila, na pravoboku má několik škrábanců, jedna lukna je prdlá a slepená páskou. Vše zaznamenáno. Kontrola motoru ukazuje nedostatečné chlazení. Společně rozmontováváme filtr v sekundárním chladícím okruhu, je zanesený mořskou trávou. Po vyčištění už všechno vypadá dobře.

Jsme nalodění. Od našeho přítele technika jsme dostali tip na zřejmě jedinou otevřenou restauraci v docházkové vzdálenosti. Uklízíme auta na parkoviště a jdeme se tam podívat. Opravdu jsou otevření, místo je teda jenom na zahrádce. Servírka je milá a anglicky hovořící. Kluci si objednávají večeři. Já nemám moc hlad, zkouším rybí polívku, ale je zanesená koprem. Vystačím si s pivem. Jako na zavolanou, když už začínáme být dost vymrzlí, se uvolňuje stůl uvnitř. Hřejem si údy mezi navigačními světly 🙂

Že máme s naším původním plánem problém, jsme věděli už několik dnů. Sledoval jsem průběžně předpověď a ta se zpřesňovala jak volební výsledky po exit polls. Neměl by být takový problém doplout v pondělí na Bornholm. Problém by byl dostat se od středy dál zpátky. Západní až jihozápadní vítr s poryvy do Bf 8 by z cesty zpět na Rujánu udělal hodně neveselou záležitost. A dát si celý ten dlouhý šlák v pondělí tam a v úterý zpátky, v podstatě touch and go, mi připadalo jako suboptimální varianta (i když jednoho zastánce v posádce měla). Se zkušenější a sehranější posádkou bych zkusil doplout zítra až na Bornholm. Z Breege do Rønne je to cca 75 mil. Ale přistávali bychom v noci a někteří členové posádky se předtím vyloženě ujišťovali, že udělám všechno pro to, abych se nočním plavbám a přistávání vyhnul.

Zpátky v lodi si na tohle téma ještě dáváme briefing. Zítra vyrazíme do Sassnitzu, jak byl původní plán. Tam ještě bude maličká šance, že se předpověď upraví a cesta na Bornholm pozítří bude. Když ne, budeme pokračovat dál podél Rujány, abychom pak na to očekávné špatné počasí byli zalezlí mezi ostrovem a pevninou.

Byl to dlouhý den, jdeme se na zítřek trochu vyspat.

---

Ráno mě budí hukot a praskání. Někdo zapnul webastoČesky též bufík, lodní naftové topení. Webasto je jen jeden z výrobců, ale často se topení říká právě podle něj. More a já mám to štěstí, že ho mám přímo pod postelí. Inu. Cestou do facilit sleduju nádherný východ slunce. Cestou z facilit se stavuju u čerpačky, kde máme na konci plavby dotankovat. Úplně se mi nelíbí mohutné dřevěné kůly vyčnívající z mola. Na tom nebudou fendry držet. No, nechávám tenhle oříšek svému budoucímu já.

Do Sassnitzu je to nějakých 40 mil. Plán byl vyplout v osm a ve čtvrt na devět skutečně startujeme. V dešti 🙂 Při vyplouvání se horko těžko vměstnávám nejširším místem trupu mezi kůly, je to jako přetahovat si přes hlavu o dvě čísla menší mikinu. Nakonec to dáváme, ale tak trochu doufám, že přistávat budeme do prostornějšího boxu.

První část dnešní plavby je motorování hloubeným kanálem. Milan a já to známe, zbytek posádky si až teď osahává, co jsem tím prve myslel. Pouštím witowský přívoz. Aspoň, že přestává pršet. Mraky se dokonce začínají trhat.

Hloubený kanál končí mezi Rujánou a ostrovem Hiddensee. Fouká silný severák a žene do mělkých vod vlny, loď se rychle přestává chovat jako na rybníce. Míjíme znak bezpečné vody, konec kanálu. Ještě trocha nezbytné teorie a můžeme ven s plachtami. Z opatrnosti začínáme v refu. I tak je to slušná stoupačka. Pro některé členy posádky je přechod na mořské houpání náročný, ale dělají, co můžou.

Potřebujeme obeplout severní výběžek Rujány, což slibuje postupné přenastavování plachet. Ze stoupačky postupně odpadáme na předobok, bok, zadobok a nakonec zaďák. Znamená to i postupné změny ve směru vln, kluci reagujou různě. Přídavkem k pilulkám proti mořské nemoci rozdávám skořicové koule, což dva nejhorší případy na palubě nakopne zpátky k životu. Mraky se na nějakou dobu trhají úplně a my plujeme v trochu studeném, ale krásném azuru.

Před plavbou jsem si psal s Tomášem Kůdelou, se kterým jsem před lety absolvoval přeplavbu z Norska do Německa. Po letech strávených s OCEAN JOURNEY dole ve Středomoří se zase vrátil na sever a momentálně plul ze Stockholmu do Greifswaldu. Předběžně jsme se domluvili, že se snad na Bornholmu nebo Rujáně potkáme. Teď mi psal, že právě přistál v Sassnitzu. Super, tohle setkání vyjde.

Míjíme marínu Lohme, ze které jsme před dvěma lety vyplouvali nadvakrát, a pokračujeme podél šedých útesů až k Sassnitzu. Na rejdě před přístavem vidím pár větších lodí, ale v samotném přístavu žádný provoz není. Vplouváme za vlnolamy a připravujeme se na přistání. Nacházím očima HMS OTUS a říkám si, že proti mé poslední návštěvě nějak zešedla. Až chvíli váhám, jestli je to pořád ta samá ponorka.

Pro většinu posádky je tohle premiéra přistávání u kůlů a podle toho to i vypadá. Ale je to to pověstné těžko na cvičišti. Nesfoukává nás vítr, voda je klidná a molo je téměř prázdné. Nakonec se úspěšně napasujeme do boxu. OCEAN JOURNEY stojí naproti.

Když jsem si před zhasnutím motoru rutinně ověřoval stiskem spojky, že tam mám zařazený neutrál, zachovala se plynová páka dost divně. Nejdříve jsem si myslel, že jsem zůstal zaseknutý v neutrálu, ale kontrola zařazení dopředného chodu vypadala dobře, za lodí se objevila voda zčeřená od šroubu. Nechal jsem to být, což byla zpětně vzato dost velká chyba, kór při vzpomínce na své slavné přistání s křupnutým badenplatem v Sučuraji před čtyřmi lety.

Je půl šesté a HMS OTUS má otevřeno do šesti, ta čast posádky, která ještě ponorku nenavštívila, k ní vyráží klusem. Já vyhledávám hafenmeistera a platím přístavní poplatek. Pouštíme se do večeře.

Sassnitz, Rujána. Kůlové boxy. Elektřina, voda, WC. Sprchy se platí zvlášť. EUR 36,50

Dnes upluto 43,6 Nm.

V průběhu večera přistálo u mola ještě několik lodí. Jedna velká, bytelná, s asi deseti Poláky na palubě, jedna naopak maličká, akorát pro čtyři. Potom Bavaria 41 ONKEL ROLF (tam se pánové zapotili mnohem více než my) a Bavaria 46 M&M (ti to měli bez ztráty kytičky). Pomohli jsme jim s lany a jinak je moc nevnímali.

Objevuje se Tomáš, tak se po letech zase vidíme. Užili si cestou ze Švédska svoje; ti kurzisti, co má na palubě, svoje papíry rozhodně nedostanou zadarmo. Nakonec vyrážíme do jedné z otevřených přístavních restaurací na pár čepovaných. Tomova posádka šla odpočívat, z naší se většina přidává. Je to všeobecně příjemný večer.