Ráno vstávám ještě trochu vymrzlý a s chutí si dávám místní horkou sprchu. Po cestě marínou potkávám i nějaké lidi, takže dobrý, apokalypsa nenastala.
Ranní káva na KEBER u mola v Ystadu
Výhled z přístavu ven a možná stejný trajekt, co na nás včera svítil
Teď za denního světla jsme se mohli pořádně podívat, kam jsme to vlastně připluli. Marina Ystad je celkem přívětivé místo mezi velkým přístavem a pláží, kam se místní rádi za příznivých teplot (ať už to pro Švédy znamená cokoli) chodí flákat. Do města je to odsud kousíček, stačí přejít silnici a železniční trať. Jsou tu plovoucí mola s prsty, západní na větší hloubce pro plachetnice, směrem ke konci bazénu se hloubka snižuje a parkují tu motorové čluny. Je tu k dispozici elektřina, voda, nafta a odčerpání wastetanku. Jedna restaurace je hned vedle přístavní správy, další dvě pak směrem k přístavu, respektive do města. A jsme ve Skandinávii, takže tu nechybí sauna.
Takhle to tu vypadá za denního světla
Starší pár na sousední lodi pojímal den chalupářsky. On si četl noviny, ona pletla. Když přišla návštěva, vytáhli čaj a buchtu
Je krásné, sluncem zalité ráno, proti včerejšku obrovský kontrast. Dáváme se rychle dohromady a vyrážíme na čumendu do města.
Čumákujeme po Ystadu
Švédské nápisy. Se znalostí němčiny má člověk aspoň jakous takous nápovědu
Ystad je podobně starý jako naše nejstarší města. Doložen ve 13. století, pravděpodobně existující už dvě století předtím. Stejně jako celý region Skåne byl až do 17. století součástí Dánska, od té doby je švédský. Město s počtem obyvatel zhruba na úrovni Kroměříže je rozděleno na hezčí obytnou a ošklivější průmyslovou část. Vzali jsme to z maríny kolem divadla, uličkami plnými estetických domků na nedaleké náměstí, kde jsme si dali kávu. Prošli jsme se tržištěm, našli jsme i prodejnu státního monopolního prodejce alkoholu Systembolaget. Byla to jen taková rychlá návštěva letem světem, ale do odpoledne jsme tu tajtrlíkovat nemohli, i dneska nás čekal kus cesty.
Prodejna alkoholu a somrák, který si tu střádá na nákup. Úspěšnost měl docela vysokou
Ještě doplnit vodu a hurá dál za dobrodružstvím!
Zpátky v maríně doplňujeme vodu a připravujeme se na odplutí. Vracíme karty na WC a sprchy a dostáváme zpět nespotřebovaný kredit ve švédských korunách. Inu, aspoň máme malý suvenýr.
Zahajujeme svůj druhý pokus o dobytí Bornholmu. Dneska, dlužno říci, máme podstatně lepší podmínky. Svítí slunce, fouká nám nějaká Bf čtyřka na mírný předobok, vlny jsou malé. S takovou se to hned jinak pluje.
Takže na Baltu to jde i na pohodu a bez žluťáků? Krása
Lodní provoz pod Švédskem
Plachetnici dneska na moři nevidíme žádnou, postupně potkáváme několik větších lodí, ale s blízké setkání colreg druhu z toho není. Pod linkou mraků na obzoru začínáme rozeznávat obrysy Bornholmu.
Dneska to je na plné plachty. A opalovací krém
Opouštíme švédské vody a vplouváme do dánských, čas na výměnu zdvořilostní vlajky
Nejbližší přístav na naší trase z Ystadu je Hammerhavn na severozápadním cípu ostrova. Jak se k němu blížíme, začíná znatelně přifukovat. Máme dobrý čas a dost energie, takže si na dohled od pobřeží Bornholmu ještě nějakou dobu jen tak křižujeme a užíváme si vítr.
Vjezd do přístavního bazénu je poměrně úzký a voda tam dělá trochu pračku. Chvíli se osmělujeme, než tím proplujeme. Za vlnolamem jsou vlastně bazény dva, hlubší vnější pro jachty jako je ta naše a vnitřní pro dinghy plachetnice a motorové čluny. U přístavního mola stojí jedna plachetnice, o kus dál motorák. Pavel si dává kolečko a pak KEBER mistrně nahazuje pravobokem před kolegyni plachetku. Jsme zde.
Reparát z cesty na Bornholm jsme tedy splnili. Podejte rum!
Jsme u cíle! A mají tu na kopci nějakou zříceninu, tady se mi bude líbit
Hlavně to nevzít o buzar
Hammerhavn býval dřív přístav pro nákladní lodě, které zde nakládaly vytěženou žulu. V nedávné době byl přestavěn pro malá rekreační plavidla. Je plně automatizovaný, se stálým správcem se tu nepočítá. Stejně jako v Ystadu jsme se tady domluvili s automatem. Jako Čech si nemůžu odpustit otázku, jestli je přístav sledován aspoň na dálku kamerami a jestli by někdo přišel řešit, kdyby tu zakotvila loď a přístavné neuhradila.
Už na druhý pokus jsme na Bornholmu, mohlo to být horší 🙂
„Povídám, osobo, Hanse 385, šest lidí na palubě!“
Kromě WC a sprch se zde nacházejí malé chatky sloužící jako kuchyň a jídelna / společenská místnost. Toto zázemí zjevně neslouží jenom jachtařům – asi hodinu po našem připlutí přijel po silnici autokar a vyložil skupinu důchodců, kteří si v chatkách dali čaj a koláček, pokochali se pohledem na večerní moře a zase odjeli.
Nejbližší obec je až na východním břehu, po okolí jsou ale rozesety domky cca jako na úpatí nějakého beskydského kopce.
Místní zázemí. Vlevo sprchy, vpravo kuchyňka s jídelnou
Asi jsem se tu zamiloval
Když jsme hotoví s prohlídkou přístavu, jdeme si ještě trochu protáhnout nohy a prozkoumat aspoň kousek krajiny za ním. Na majestátně se tyčící zříceninu na kopci se chystáme vyrazit ráno před vyplutím, teď šlapeme do mírného svahu po silnici a podél několika rekreačních? objektů se dostáváme k jezerům Opalsøen a Hammersø. To první je stejně jako náš přístav pozůstatek místní těžby – zatopený žulový lom – to druhé je ledovcového původu. Zajímavý kontrast. Je tady opravdu krásně a je vlastně škoda, když nás hlad a zapadající slunce ženou zpátky k lodi.
Pro ty, kdo se toho nebojí, vede nad hlubokým a studeným jezerem lanová stezka
Důchodci právě odjeli, jediné živé duše v přístavu jsme už jen my posádky dvou plachetnic
Druhou plachetnici v přístavu obývala, jak se ukázalo, rodina, disponující snad vším možným vybavením pro lodní sporty. Polovina dorazila z moře na kitesurfech, druhá polovina na paddleboardech, rozvěsili po kokpitu neopreny, přátelsky na nás kývli a uchýlili se do tepla podpalubí.
Ani my po západu slunce dlouho v kokpitu nevydržíme, vzduch rychle chladne a my bereme zavděk zapnutému webastu a salónku KEBER. Narozdíl od včerejška jsme poměrně svěží a povídáme si dlouho do noci.