Vstáváme kolem šesté. Vítr je cítit i tady v maríně a to se teprve rozfoukává. Hážeme na sebe výbavu, dáváme si ještě pořádné kafe a pak už hurá na vyplutí.
Pár minut před vyplutím
Hned za vlnolamem je jasné, že dneska bude zábava. Předpověď hlásila Bf 5 s poryvy do šestky, ale vítr se drží kolem třiceti uzlů. To ještě samo o sobě není nic extra, nepříjemné jsou krátké, ale vysoké vlny, které s sebou vítr žene. Všichni máme zacvaknuté harnessy, spadnout do téhle vody by se nám opravdu nechtělo. Vytahujeme plachty do refu a snažíme se v tomhle guláši ostřit směrem na Bornholm.
Po asi hodině plavby směrem do Polska zkoušíme nastavit druhou tvář, v našem případě bok. Výsledkem obratu je skoro čistý severní kurz, který nás vede pro změnu směrem na Švédsko. To už začínáme chápat, že tahle plavba na Bornholm nepůjde úplně podle plánu.
Jde to, ale dře to
Zpětně vzato jsme podcenili ani tak ne vítr, jako spíš vlny, které s sebou umí na místní mělké vodě nést. Naopak jsme přecenili schopnost naší Hanse stoupat. Jediná věc horší než samopřehazovací kosatka je zrefovaná samopřehazovací kosatka. Vpodstatě jsme nebyli schopni dostat se k větru blíž než na nějakých 60 stupňů. Proč jsme to tenkrát nezkusili jen s hlavní plachtou, to už si dneska nevybavím. Tak jako tak, skončili jsme na slušně rozbouřeném moři, s možností plout na sever ke Švédsku, na jihovýchod k Polsku, nebo zpátky na západ k Rujáně. Všude, jen ne tam, kam jsme chtěli.
Pokračujeme na sever a Pavel počítá na navigaci možný bod obratu, který by nám umožnil dosáhnout Bornholmu. Vychází to vzdálenostně tak, že bychom do cíle dopluli zítra ráno. Rád bych si jeho výpočty zkontroloval na vlastním Navionicsu, ale musím řešit jiný problém.
Jak se říká, každý námořník má někde tu svou vlnu. Poprvé v životě jsem čelil návalu mořské nemoci. Nějakou dobu jsem si myslel, že to ustojím obvyklými triky, ale nakonec jsem chtě nechtě (no, hodně nechtě) musel se snídaní ven. Několik následujících hodin jsem měl myslím typický průběh, kdy jsem střídavě krmil rybičky a upadal do bezvědomí. Z toho mě čas od času vytáhla sprška slané vody, když jsme si zatančili na nějaké obzvlášť vypečené vlně.
Takový kurz bychom taky potřebovali, nesvezete nás?
Křížíme dráhu několika nákladním lodím, od kterých se samozřejmě držíme dál. Obloha se postupně rozjasňuje, jak vítr žene mraky nad pevninu. Několikrát se pokoušíme o obrat, jestli náhodou nedokážeme nabrat lepší kurz, ale je to všechno marno. Nakonec je nahlas řečeno to, co už všichni nějakou dobu tuší: na Bornholm dneska kašlem. Náš současný kurz nás vede přímo do švédského přístavu Ystad, chápeme to jako znamení a vezmeme to tam.
Ten den si svou dávku mořské nemoci vybrala většina posádky. Sama prozřetelnost ale zařídila, že než začalo být odpoledne opravdu zle klukům, kteří to dosud dávali, my z „ranní směny“ jsme se zvládli jakž takž vzpamatovat a mohli převzít řízení lodě.
Zpět mezi živými
Jak se Slunce chýlí k obzoru, vítr slábne, moře se klidní a scenérie vůkol začíná vypadat vlastně docela romanticky. Jsme vesměs vyzvracení z podoby, unavení a mírně promrzlí, ale i tak si to užíváme 🙂 Před námi se začíná rýsovat švédská pevnina. Kapitán, vida své třesoucí se šiky, vytahuje z podpalubí tekutý svetr.
Rituální zahánění chladu
K Ystadu jsme se blížili už za hluboké tmy. Za sebou jsme viděli světla trajektu, který mířil do velkého přístavu východněji, zatímco my se chystali přistát v maríně z našeho pohledu vlevo. Najednou nás zalilo prudké světlo. Posádka trajektu si zřejmě nebyla jistá co jsme zač a kam plujeme, tak na nás zamířila bambilionwattový reflektor. Co si budem, lekli jsme se.
Dobrou, sluníčko. Nás čeká ještě flák cesty
Opatrně míjíme vlnolam ystadské maríny. Antoníčky na molech svítí, to nám pomáhá s orientací. Pokud můžeme posoudit, přístav je obsazený ani ne z jedné pětiny. Míříme k molu označenému v pilotu jako návštěvní. Jsou tady prstová mola („ježky“), připravujeme se na výskok s lany na pevninu. Pavel volí místo a zajíždí s KEBER přídí k molu. Na panující tmu a naši únavu je to myslím celkem estetické přistání. Dotahujeme springy a saháme po rumu. Je krátce po půl jedenácté večer a náš dnešní neúspěšný pokus dosáhnout Bornholmu právě skončil. Na zdraví.
Tohle přistání má mimochodem zvláštní místo v mé jachtařské kariéře: vůbec poprvé jsem na plachetnici připlul zvenčí do nějaké země, navíc takové, kde jsem nikdy předtím nebyl.
Docela bychom šli spát, ale jsme plní adrenalinu z nočního přistání v neznámém přístavu, takže ještě čumákujeme po okolí. Pavel nachází budovu přístavní správy, v tuhle hodinu tam nikdo není, ale fungují samoobslužné automaty. Po troše interakce s obrazovkou dostáváme lísteček se zaplaceným stáním a karty do WC a sprch (ty je nutno nabít časovým kreditem). Někde blízko projíždí vlak. Vidíme světla města, i v jedné, dvou lodích v přístavu to světélkuje, ale nepotkáváme ani nohu.
Správa přístavu a správce zastupující automat
Je čas zalézt. Asi jako dozvuk náročného dne mě půlku noci trápí zimnice. Jinak jsme tu ale v maríně jako v bavlnce, vítr po půlnoci utichá a voda se ani nehne.