Ráno po bujarém večírku je trochu těžší. Využívám nicméně toho, že pro mnohé další ještě nenastalo, a dopřávám si zatím-ještě-teplou vodu v jedné ze dvou přístavních sprch. Bóra vane s neztenčenou silou.
Postupně se probudily všechny tři posádky. Zatímco kluci vzpomínali na zajímavější fáze včerejší párty, my tři kapitáni jsme se uklidil stranou s Osmičkami a předpovědí počasí. Petr měl dost špatnou zprávu: Honza to nedá. Během dne pro něj z Česka vyrazí auto s rodinou a vezmou ho domů. Zatracená smůla.
Závěr z porady kapitánů: dneska se nechystáme daleko. Využijeme větru a budeme manévrovat v oblasti jižně od Zlarinu. Až toho budou mít jednotlivé lodě dost, stáhnou se postupně do Primoštenu, kam se uchýlíme na noc.
LELA u prvičského mola. Ten rozepnutý lazybag není schválně – zip na něm nás celou dobu zlobil.
My kluci a holka z LELY jsme nespěchali. Po snídani jsme ještě zašli na bijelu kavu do kavárny nedaleko přístavu. Zdrojem všeobecného veselí celé posádky se stal tamější číšník, kterému jsem se opravdu líbil a neváhal mi to dávat neustále najevo.
Pak už následovala příprava na odplutí. Nějací dobráci navázali na příčné molo kus od nás malou motorovou loďku tak, že nám zasahovala trupem do výjezdové dráhy. Nakonec jsme vzali kus lana a Pavel jím ten člunek zafixoval tak, že jsme kolem něj mohli s opatrností proplout. S tím lanem jsme se ale museli rozloučit.
Vyplouváme v 11:10. Za výjezdem ze zátoky pokračujeme na jih. Je oblačno a vítr se pohybuje nad dvaceti uzly, s občasnými poryvy nad třicet. Alespoň tady blízko pevniny je moře celkem klidné.
V 11:40 jdou ven plachty, respektive plachta. Se zrefovanou genou uháníme na JV necelými šesti uzly. Loď je v tomhle oplachtění výborně ovladatelná, posádka si zkouší kormidlo.
I jedna plachta stačí, i na tu se dá hrát.
Až na Pavla. Z nějakého důvodu se zařekl, že kormidlo během tohoto svého „rekreačního“ týdne do ruky nevezme, a držel se toho. Vůbec si užíval toho, že nemá loď na starost; hádám, že je to pro každého skippera asi dřív nebo později opravdu forma „dovolené“.
Chvíli před půl jednou se dostáváme na tři míle od Primoštenu. Dneska to rozhodně nehodláme zabalit takhle brzo, obracíme na jihozápad a pokračujeme na volné moře; tak trochu doufáme, že dále od pevniny bude bóra slabší a my přejdeme na větší oplachtění.
Vysílačkou si ověřujeme, že OLIVIA a CAIPIRINHA plachtí každá zvlášť někde západně od nás.
Oblaka nad námi zmizela a brzy bylo všude kolem azuro. Milan a Radim se střídali u kormidla, trim v tomhle větru prakticky nebyl potřeba (i když jsme si dodali odvahy a vytáhli postupně genu až do plné velikosti). V kokpitu se rozhostila rekreační atmosféra.
Necelých sedm mil jižně od Žirje halzujeme a pokračujeme zase JV, víceméně rovnoběžně s pevninou. Naše teorie o slabším větru se ukázala jako neživotná – fouká to tady minimálně stejně a navíc jsou tu pořádné vlny. LELA po nich tančí s elegancí baletky, až se ovšem obrátíme zpět k pevnině, budeme se proti nim probíjet.
Jedno z mála setkání s větší lodí v této sezóně.
Obracíme ve tři hodiny. Ještě máme dost sil, ale správně předpokládám, že návrat nám ještě chvíli zabere. Potřebujeme teď plout přímo proti větru, takže startujeme motor.
Nastala skákavá fáze dnešní plavby. Loď se proměnila v horskou dráhu a naší prvoplavkyni začalo být brzo zle. Zavzpomínal jsem nicméně na nedávné zážitky s BRIK a konstatoval, že se sedmatřicítkou je to přece jenom dost posun k lepšímu.
Hopsání po vlnách a probíjení se směrem k pevnině trvá necelé dvě hodiny. Před námi se otevírá Primošten. V zátoce před starým městem je velké bójkové pole, o kterém moje Osmičky z roku 2012 neví. Dobrá připomínka toho podívat se případně po novějších.
Většina bójek je ovšem už zabraná, včetně všech okolo OLIVIE a CAIPIRINHY, které sem dorazily před námi. Vybíráme si jednu o kus dál a najíždíme na přistávací manévr, když se z pravoboku přižene na plný plyn velká Bavárka a bóji nám před nosem bere. Neuvěřitelná nevychovanost.
Nakonec nacházíme ještě jednu volnou bójku a zachytáváme ji na první pokus. Přistání v 17:10.
| Primošten. Bójkoviště. 230,- Kuna. |
| Dnes upluto 29,6 Nm, z toho 17,1 na plachty. |
Ze zátoky byl opravdu hezký výhled na město – i za ten si ovšem Chorvati nechali zaplatit a naúčtovali si na bójku poměrně velkorysou částku. Spojili jsme se s ostatními posádkami, které se momentálně chystaly na výsadek na břeh na točené pivko. Z nás vzala zavděk pevnou půdou pod nohama Kristýna, která se ještě vzpamatovávala z ataku mořské nemoci.
Vaříme večeři a líně se povalujeme v kokpitu. Se západem slunce se ovšem začíná rychle ochlazovat, takže ustupujeme do podpalubí. Zimomřivý Pavel dokonce využívá toho, že je LELA vybavena topením, a preventivně ho nahřívá.
Nádherný, studený večer u Primoštenu.
Po dnešním řádění na otevřeném moři jsme byli unavenější, než jsme si mysleli. Poměrně brzo nám začaly těžknout údy a šli jsme spát nezvykle brzo, něco po desáté hodině.
Noc v Primoštenu je zcela klidná.