Ráno je, jak jinak, azurové. S přípravami na vyplutí nijak zvlášť nespěcháme, chceme si ještě trochu prohlédnout Vodici.
Městečko je i dopoledne celkem rušné. Ukájíme svou touhu po pohledech a suvenýrech. Víceméně omylem zabloudím i na místní tržnici. Umístěna mezi pevnými stěnami a pod střechou není tak estetická jako třeba ta v Trogiru, ale zato tu nepálí slunce a výběr nejen potravin je slušný.
Tenhle klobouček je památník zločinů komunistické Jugoslávie. Zvoní a tuším i světélkuje.
Dokupujeme ještě zásoby, doplňujeme vodu, srovnávám se se správou maríny a můžeme vyrazit. Vyplouváme v 11:10.
Dnes má jihovýchodní vítr, náš průvodce posledními dny, začít konečně slábnout. A venku před marínou to opravdu vypadá klidněji než včera. Vedu loď mírně jižněji, levobokem k ostrovu Tijat a dále na západ. Mám v úmyslu přeplout Murterské moře a pokračovat, kam až to půjde. Přeci jen, zítra v podvečer máme být v Zadaru a nechci to v případě nějakého zdržení hnát na poslední chvíli. Se zadobočním větrem by nám to dneska mohlo cekem hezky svištět.
Plachty vytahujeme v 11:50, poprvé po pár dnech plné prádlo. Všechno vypadá idylicky.
Idyla neměla dlouhého trvání. Dosud dvacetiuzlový vítr po poledni řádně zesílil, opřel se do nás a já měl najednou za kormidlem docela práci. Při porvyvu jsem na windmetru zahlédl třicítku a rozhodl se plachty upravit – příliš pozdě. Zhoupnutí na vlně, nekontrolované vyostření a už jsme si plácli koncem ráhna s hladinou. Posádka se pevně držela a lodi se nic nestalo, ale vymotat se z nepříjemného postavení, zrefovat a vrátit se do kurzu nám chvíli trvalo.
Pokračujeme tedy SZ kurzem směrem k Žutu. Zadoboční vlny chvílemi zaměstnávají kormidlo, ale jinak je plavba podstatně pohodlnější než předchozí dny ve znamení probíjení se proti vlnám a větru. Rozhoduju se pro experiment a předávám i pod plachtami kormidlo Martinovi. Bývalý surfař se do rytmu lodě dostává celkem rychle a já s povděkem kvituju, že to dneska nebude jenom na mně.
Plachetnice je vlastně takový větší windsurf.
Vzdálenost k Žutu nakonec dáváme takřka v závodním čase. BRIK dává i při své skromné velikosti a ploše plachet 7 – 8 uzlů proti vodě, dvakrát dokonce překročí devítku; citelné chvění trupu i takeláže nám ale dává celkem srozumitelně najevo, že z toho naše maličká loď není vůbec nadšená.
Žut jsem měl v plánu jako dnešní minimální cíl, kdyby se nám z nějakého důvodu nezdařilo nic ambicióznějšího. Měli jsme ale dost dobrý čas, slušnou rychlost a posádka se zdála při síle i při chuti; rozhodl jsem se tedy doplout až na ostrov Iž a zakončit dnešní plavbu tam. I s očekávaným upadáním větru bychom tam měli pohodlně dorazit ještě za světla.
Ostrova Žut dosahujeme po třetí odpoledne. Několika obraty se vyhýbáme jeho pobřeží a pokračujeme levobokem k němu až k ostrůvku Glamoć, u kterého jsme se v úterý tolik zapotili ve snaze nad něj nastoupat.
Ano, i na tyhle plachty je možné uhánět sedmi, osmi uzly.
V tu chvíli se z vysílačky ozvalo volání, o kterém člověk doufá, že ho nebude muset nikdy použít: Mayday. Bylo to vůbec poprvé, co jsem ho slyšel. Jenom jsem si ověřil, že Martin má loď pod kontrolou a kolem nás není žádná překážka, a uchýlil jsem se k navigačnímu stolku, abych lépe slyšel.
Katamarán JAFRA najel na kámen zhruba na úrovni hladiny, prorazil si jeden trup a začal nabírat vodu. Mělo se tak stát u ostrova Obonjan, jižně od Vodice, odkud jsme ráno vypluli, a západně od Zlarinu. Vysílačku obsluhovala zjevně vynervovaná žena – těžko se divit.
Na volání JAFRY nejdříve odpověděla radiostanice Split a přestěhovala se spolu s lodí na kanál 24. Po zjištění základních údajů pak Split předal spojení na námořní záchranné centrum (MRCC) v Rijece, které iniciovalo vyslání záchranné lodi.
Později jsem si přečetl, že posádka byla v pořádku vyzvednuta a poškozený katamarán stabilizován pontony a odvlečen do přístavu. Tahle nepříjemná příhoda dopadla dobře.
Kryti Žutem, můžeme si odpočinout do dosud čilých vln, dorážejících na náš zadobok. Před Glamočem nám stačí jen trochu upravit kurz a místo ke Golimu Otoku pokračovat na sever, kurzem víceméně na průliv Ždrelac. Vítr dosud vane s neztenčenou silou a BRIK řeže klidnou vodu jako rozjetý bruslař. Vyhýbáme se rozlehlému prostoru sádek severovýchodně od ostrova Lavdara.
Nakonec ale dojde na každého, i na mocně vanoucí jihovýchod. Kolem půl páté začíná poprvé od pondělního rána vítr citelně slábnout. Nakonec padá až na 12 uzlů. Navíc ho po změně kurzu na jih Iže teď máme přímo v zádech. Kašleme na to a na poslední úsek dnešní plavby startujeme v 17:00 motor. Kurz: zátoka Vodenjak, kde jsme stáli loni na jaře s ADAGIEM.
I Helena se nakonec dočkala a mohla si vyzkoušet kormidlo.
S Helenou za kormidlem a Lenkou coby galionovou figurou urážíme bez zvláštních událostí zbývající vzdálenost. V zátoce už stojí cca desítka lodí, celkem pochopitelně hlavně na pozicích nejlépe krytých před JV větrem. Nám ovšem s malou lodí stačí relativně málo místa, bereme si jednu ze zbývajících bójek a na pohodu přistáváme. Je 17:45.
| Vodenjak, Iž. Bójkoviště. 120,- Kuna. |
| Dnes upluto 35,3 Nm, z toho 27 na plachty. |
Měli jsme za sebou nejplachtařštější den výpravy. Urazili jsme větší vzdálenost než za předchozí dva dny dohromady a střihli jsme si i rychlostní rekord. Zadar máme na pohodlný dosah, takže se zítra nemusíme nijak hnát. Posádka je v dobré kondici i náladě. A den jsme zakončili na jednom z mých oblíbených kotvišť. Až na tu ranní prekérku s plnýma plachtama samá pozitiva.
Martin mě po přistání přesvědčuje, že z bójky vede ještě jedno lano. Uklidňuju ho, že jenom blbě vidí, ale trvá na svém, tak to jdeme prozkoumat. A ukazuje, že ten, kdo blbě vidí, jsem já – z (některých) bójek ve Vodenjaku skutečně vedou pomocná mooringová lana ke kvádrům kousek od břehu. Využíváme toho a vážeme si pomocné lano na záďový vazák. Dnes v noci budeme stát stabilně.
Slunce už klesalo, ale byla by škoda zbytku podvečera nevyužít. Lenka přeplavala na severní břeh zátoky a podnikla heroický, i když neúspěšný pokus vydrápat se přes kamenné zídky až nahoru na kopec. Helena zvolila jižní břeh, kde našla stezku, kterou sledovala asi kilometr, než to vzdala. My kluci se spokojili s rácháním se kolem lodi.
Podvečerní všesměrný průzkum zátoky.
S posledními paprsky slunce se objevuje člun s výběrčí. Je to mladá, sympatická Chorvatka v doprovodu velkého psa. Bere si naše odpadky a ujišťuje nás, že naše pozice je vzhledem k očekávanému větru v pohodě.
Po večeři se uvelebujeme v kokpitu. Je to náš poslední večer na moři, spát nespěcháme, vychutnáváme si klid, jen občas narušený hučením dieselu venku plujících rybářů.
V noci vítr ještě jednou zesiluje, loď se na vlnách trochu houpe, ale vlastně nás jen příjemně ukolébává.