Déšť v noci ustává, ale nad ránem postřehnu šplouchání vody o trup. Vypadá to, že Neptun už podruhé neposlechl předpověď a přišel s tou dnešní náloží o několik hodin dřív.
A opravdu, ani budík na půl sedmou nám nepomohl. V maríně už to hučí větrem hnaným mezi stěžni. Spolu s námi se na ranní odjezd chystají další dvě lodě. Craig odchází ulovit ještě před odjezdem čerstvé pečivo, ale vrací se záhy, u recepce ležela smotaná hadice na vodu. Shodujeme se, že trocha zdržení nás nezabije, když už to stejně fučí jak sviň, a jdeme doplnit aspoň jednu nádrž.
Zatímco se napouští, sledujeme odjezd malé Hanse s dvoučlennou posádkou. Manévr se nezdařil, loď končí zaseklá mezi prsty. Náš kolega přes molo vyskakuje a zachraňuje jejich situaci. V rámci všeobecné jachtařské solidarity od nás dostává druhé pivo. V 7:40 startujeme motor.
Ani naše vyplutí nebylo prosto dobrodružství. K mému překvapení se loď během uvolňování lan začala posouvat proti větru. A záběry zpátečkou nám zase zkomplikoval silný prop walk. Altefährský kolega byl ještě na mole a rychle nám pomohl, abychom taky neskončili naštorc mezi prsty. To pivo před chvílí od nás byla vyloženě karmická objednávka. Dostrkali jsme se do volnějšího prostoru, kde jsem mohl zabrat oběma šrouby najednou a nasměrovat nás ven z maríny.
Zpětně mě napadá jediný důvod, proč se stalo, co se stalo: proud proti větru. Na zběžný pohled jsem si ničeho nevšil, žádné proudy v daném místě zaznačené nejsou, o přílivu/odlivu tam taky nemůže být řeč; možná nějaký lokální swell přímo v maríně, nevím. Poučení pro příště: sledovat pozorněji chování vody i tam, kde proud nečekám.
Stralsund za námi, mokro před námi
Tak tedy vyrážíme na poslední úsek plavby. Původně se měl vítr Bf 5 s poryvy do sedmičky rozfoukávat až po poledni, ale, jak říkají mí řečtí přátelé, it is what it is. Stralsund traffic ve vysílačce stručně shrnuje, že dneska bude na moři den jako korálek. Já mám v plánu nakouknout na otevřené moře jenom na chvíli, chci to vzít vnějškem kolem Hiddensee – těmi mělčinami na vnitřní cestě jsme sice před dvěma lety s FAISCHEE propluli, protože jsme byli v časové tísni, ale svoji tehdejší tepovku při sledování hloubkoměru mám stále v paměti. Okolí je vesměs šedé, proper Baltic.
V první části plujeme s větrem a i propuknuvší déšť nám zatím jen lehce buší do zad. To se mění s první zatáčkou, po které se nás vítr i voda snaží vytlačit ze značeného kanálu, musíme na to při kormidlování myslet.
Balt je dobré místo na procvičování laterálních znaků
U esíčka pod Hiddensee se několikrát stalo, že laterální bóje byly o kus jinde než jak ukazovala navigace. Jak v mém telefonu, tak v lodním plotteru. Nezdálo se mi, že by hned dva přístroje měli šíblou GPS polohu, navíc stejně. Dneska bych řekl, že si zase Rusáci hrajou s rušičkami, ale to se ještě tehdy nedělo. Nebylo to úplně komfortní, kousek za bójemi klesala hloubka pod metr. Ale rozhodl jsem se věřit spíš reálným bójím a proplouval mezi nima, i když čára v navigaci by říkala, že jsem je míjel. Inu.
Trasa v navigaci. Reálně jsem všechny dvojice bójí proplul středem
Déšť zesiluje. Na pravoboku máme Hiddensee. Sledujeme nějaký pár v pláštěnkách, jak se prodírá mokrou vegetací na břehu, a říkáme si, co je to za magory, ale to samé si můžou oni říkat o nás 🙂 Alessandro vzpomíná na píseň od Niny Hagen, co začíná „Vzrostlé byly keře na pláži Hiddensee“. Snažíme se vybavit si název.
Konec úzkého značeného kanálu. Čas ještě jednou provětrat plachty. Předávám kormidlo a jdu se přiobléci. Kluci mají kormidelní challenge: minout Hucke, západní výběžek ostrova, bez nutnosti halzy, ale ještě v bezpečné vzdálenosti od břehu. Nějakou dobu nevěřím, že to dají, ale nakonec se daří. Dáváme si polévku, v tomhle počasí vyloženě bodne, a sledujeme policejní člun, který se líně, asi pěti uzly, šine na severovýchod. To musí být taky služba snů dneska. I když příslušníci mají aspoň pevnou kormidelnu a jsou v suchu.
Rujánská opalovačka 🙂
Míjíme sever Hiddensee, je na čase to stočit zase na jih. U znaku bezpečné vody se napojujeme na trasu, kudy jsme před pěti dny pluli z Breege ven. Shazujeme plachty. Máme teď Bf 6 přímo do čumáku a před námi další úzký kanál.
Následující zhruba hodina a půl moc záživná není. Déšť ze sebe dává vše, laterální bóje se ztrácejí v šedé dece, po otočení na západ máme zase snos. Witowský přívoz odráží od břehu, ale jeho kapitán vidí, že mám svých starostí dost, a gentlemansky zpomaluje. Konečně obracíme na sever a vítr a vodu máme chvíli v zádech. Snažím se volat chlápkovi z charterovky, ale vůbec jeden druhého neslyšíme.
Mařenko, už vidím světýlko!
Před námi Breege a situace, která mi už nějakou dobu šrotuje v hlavě. Přístav je na severním konci zátoky zcela otevřené na jih, takže mě vítr i voda budou hnát do něj a nutno počítat i s nějakým swellem. Do toho mám v rohu schovanou čerpačku s těmi velkými dřevenými kůly, tam musím přistát a pak odtamtud odrazit do finálního stání. No, bude legrace.
U čerpačky stojí pár chlapíků. Rychlým hulákáním si potvrzujeme, že jsou z charterovky a že jo, je OK, když se do těch kůlů opřu (fendry použít nemůžu, ty by se akorát zasekly a strhly relingové zábradlí). Aspoň že nám chytnou lana a nikdo nemusí skákat. U kolmého mola vedle stojí rybářská loď, takže moc místa nemám, ale přistání se daří. Naftu si chlápci řeší sami, jeden skáče na palubu s hadicí. Máme to za poctivých 96 litrů. Ale neberou karty. Alessandro skáče na břeh a míří k bankomatu. Rovnou ho pak posílám na molo, kam máme přistát, ať tam máme chytače.
Volím odplutí přes záďový spring, moc jiných možností nemám. Při manévru ztrácíme vlajku. To budeme řešit potom, čeká nás finální přistání.
Šachovnice pro naše finální manévry
Naštěstí jsem dostal jiné, širší místo, než ze kterého jsem vyplouval. I tak byly následující chvíle zábavné. Do boxu jsem potřeboval nacouvat a přemluvit KATHLEEN K., ať chytne zpátečku, nebylo snadné. A když už to vypadalo, že můžu kontrolovaně couvat, musel jsem řešit kolizní situace – v přístavním bazénu se motala loď jménem ISOLDE, která zjevně neměla nic jiného na práci, než mi překážet. Motali se chvíli u jednoho mola, chvíli u druhého, chvíli mezi nimi. Několikrát jsem je počastoval různými slovy, co si budem.
Později jsem se dozvěděl, že si posádka objednala speciálně nácvik přístavních manévrů ve špatném počasí. Jako jasně, těžko na cvičišti, to je šlechtí, ale museli si kruciprdel vybrat zrovna pátek, kdy se charterové lodě vracejí domů?
Konečně loď chytila stopu a my mohli jít na přistání. Po pravoboku jsme měli monstrózní kamamarán, uklizený do rohu mola, po levoboku, ano, naše přátele s M&M. Strefit se do boxu nebyl takový problém, kritická byla obě návětrná lana. Byl jsem připravený nezopakovat svou chybu z Kröslinu a vyrazit naplno ven z boxu, pokud se situace zkomplikuje. Naštěstí to nebylo třeba a i když dotahování lan zabralo nějaký čas, nakonec jsme měli hotovo. Chlápek z charterovky nás dokonce pochválil 🙂
| Breege. Kůlový box, elektřina, voda, WC, sprchy na žetony. Domovská marína lodi. |
| Dnes upluto 36 Nm. |
Finální přistání tedy máme za sebou. Docela úleva, vítr už má jen sílit. Neptun, ta liška podšitá, se rozhoduje, že si s námi už pohrál dost, a vypíná déšť. V další půlhodině se dokonce mraky trhají a chvílemi jimi probleskuje slunce. Aspoň nám uschnou bundy.
Předávka lodi bude možná až ráno, kvůli potápeči. Domlouváme se na osmou hodinu. Milan nachází v rákosí u břehu naši vlajku a vytahuje ji, po menší úpravě žerdi nám znovu vlaje na zádi.
Domovská marína. Uff.
Připravujeme si oběd a chillujeme v kokpitu. S posádkou M&M si už kyneme jako staří známí, ONKEL ROLFA nacházíme později na druhém mole pro menší plachetnice, takže jsme se vrátili všichni v pořádku 🙂 Rybí bistro má dneska otevřeno a nakonec se nám tam daří vybojovat místo. Obsluha i jídlo jsou přesně tak dobré, jak si pamatuju. Chtěl jsem si dát ještě jednoho sledě, ale nechávám se zlákat na grilované krevetky.
Krevetky ozvláštněné echtovní německou remuládou. Se skvělým česnekovým chlebem a za cenu, za kterou by na Jadranu byla tak jedna až dvě
Se soumrakem se stahujeme zpátky na loď. Vítr fičí mohutně, zapínám znovu přístroje a kluci co chvíli odbíhají na palubu hlásit hodnoty. Poryvy jdou do Bf 8. Dopíjíme lodní zásoby, balíme si a sdělujeme si dojmy z plavby.
Milan si jednu gumovou botu myje běžným šampónem, druhou nechal stát vedle výdechu topení
Drink na šťastný konec plavby
Vítr dosahuje maxima kolem třetí ráno. Hučení mě vytahuje z postele, přepadla mě myšlenka, že naše levoboční záďové lano, které už zažilo lepší časy, nemusí vydržet, a nerad bych řešil ještě nějakou prekérku. Beru pomocné lano a svazuju nás s M&M středovými vazáky, taková pojistka na uklidnění.
Ráno vstávám ještě za tmy, dávám si horkou sprchu a jdu pro auto. Na mobilu mi svítí varování před větrem. Dík, nevšiml bych si 🙂
Kluci berou ranní balení trochu volněji než by se bylo hodilo, v osm rozhodně není loď vyklizená, chlapíkovi z charterovky to naštěstí nevadí. Tenhle mluví anglicky obstojně, popisuju mu problém s těmi lanky od plynové páky, slibuje, že se na to někdo koukne. Bere si lodní deník, jak je tady zvykem. Loď je v pořádku předaná. Na samý závěr výpravy, takřka v cílové rovince, se taky stává jediný úraz, když Tomovi při výstupu na molo uklouzne noha.
Ranní modlitba? Ano, ale za kotník a koleno
Něco po deváté startujeme auta a vyrážíme k domovu. Cesta je tentokrát okořeněna dvěma festovními zácpami, ale nakonec v pořádku dorazíme domů.
KATHLEEN K. čeká zasloužený odpočinek po sezóně
Taková tedy byla naše podzimní baltská výprava, už druhá tento rok. Nedopluli jsme na Christiansø, nedopluli jsme na Bornholm, neviděli jsme Peenemünde, naráželi na zavřené hospody, muzea, nestrefovali se vždy o den… ale to nám ten týden nezkazilo. Když je na lodi dobrá parta, není až tak důležité, kam člověk dopluje. Hlavně, že si to užije a že se posádka i loď vrátí v pořádku. A i tak, obepluli jsme dokola Rujánu, to taky každý v jachtařské knížce nemá 🙂
Díky, posádko, díky, KATHLEEN K., díky, Neptune! A jo, jsem magor, ale už se těším, až se na Balt zase vrátím 🙂