Ráno nečekaný budíček kotevním alarmem. Bohužel pořád čas od času trpí na false positives, stojíme pořád u bójky a ta zase u svého závaží. No nevadí, vyspaní jsme dost, aspoň se dřív vypakujeme.
Cesta na volnou vodu bude chvíli trvat, takže se víceméně rovnou odvazujeme a snídame už za plavby. Je hezky a jugo si dalo pauzu. Možná až moc velkou, tohle není ani na plachty. Na konci Korčuly nabíráme kurz ke Hvaru. Hodláme zdvořilostně nakouknout do hvarské zátoky, a jelikož tam volné místo spíš nečekáme, počítáme s doplutím někam ke Staremu Gradu, možná až do Jelsy, uvidíme.
Do poslední chvíle jsem čekal, že se odněkud vynoří rychlý RIB s výběrčím, takhle už za námi jednou vyrazil z Vele Luky a dohnal nás málem po dvou mílích, ale tentokrát to vypadalo, že už mu ty dvě lodě v zátoce nestály za propálený benzín. Pokud byl vůbec ještě v práci.
Cestou ke Hvaru se nic zásadního neděje. Kluci využívají slunce a klidného moře a několikrát se povozí na laně.
U Hvaru nevěříme vlastním očím: u nábřeží pro jachty stojí jediný katamarán. Tak moc jsme nepočítali s přistáním, že nemáme ani připravená lana. Zatímco je kluci rozmotávají, bavíme se s výběrčím. Velmi nechorvatsky nás varuje, že stání zde je drahé, pro naši loď konkrétně to bude 136 euro. Jako jo, drahé to je, odpovídá to zhruba pěti dnům v dánské maríně, ale ten zážitek přistát konečně s plachetnicí ve Hvaru si po všech těch letech nechceme nechat vzít. Přistáváme.
Po přistání se přístavní asistent zachoval nechorvatsky ještě jednou, když si ode mě odmítl převzít lodní dokumenty. „Bude foukat jihovýchod a to tady nebývá dobré, možná budete muset odplout. Když tu zůstanete do rána, vyřídíme papírování pak.“ Wow. Dělali jsme si pak ještě legraci, že teda hodně brzo ráno jakože nouzově vyplujem, abychom se vyhnuli placení, ha ha.
To si tak připlouváme do Hvaru…
…a najednou stojíme u mola!
Tak se to konečně stalo a my stojíme u mola ve Hvaru. Po všech těch letech. Dlouho se nezdržujeme a vyrážíme na procházku.
| Hvar, Hvar. Mooring, elektřina, voda. Veřejné WC na nábřeží. |
| Dnes upluto 17,1 Nm. |
Když jsem tady byl naposledy, psal se rok 2006 a já byl ještě pouhý suchozemec, co o jachtingu neměl ani páru. V sezóně je to tu až nezdravé mraveniště, ale dneska tu byl přes den až znepokojivý klid. Byly zrovna chorvatské dušičky a nejživěji (cha cha) bylo na místním hřbitově. Později, se západem slunce, místní podniky přece jen ožily, ale teď jsme si dávali kávu a pivo na ospalém náměstí a užívali si línou atmosféru.
Hvar ztichlý. Tady obvykle není přes lidi kam plivnout.
Vyšplhali jsme se i nahoru na pevnost, když už jsme tu byli
Asistentova zmínka o možných nepříznivých podmínkách mi přece jenom vrtá hlavou a my probíráme možnost se ještě sebrat a přemístit se relativně za světla do Stareho Gradu, koneckonců jsme dneska tomu jachtingu moc nedali; ale zevlení ve Hvaru nám dělá dobře a necháváme to být.
Z pevnosti je dobrý výhled na městskou zátoku a příjezdy do ní, stejně jako na Paklenské ostrovy
Je tu i archeologické muzem. Jako hezký, ale otevřené občerstvení bychom asi ocenili víc
Odpoledne zalézá slunce a my se vracíme na loď trochu se přiobléci. Sousední katamarán odplul, vedle teď stojí dvě lodi bokem k molu. V nepředraženě vypadající restauraci si dáváme pozdní oběd/brzkou večeři a vycházíme na druhé kolo procházky.
Koncentrované dobro
Kotevní bóje jsou tu obvykle nouzovka, protože nábřeží je permanentně zaplněné. Pro tuto noc to ale byla určitě lepší volba
Večer už jsme u mola sami. Převázali jsme vyvazovací lana do springů a ze středových vazáků přidali ještě další dvě, s touhle konfigurací mám proti cukání na neklidné vodě u mola dobré zkušenosti. Začíná pršet a loď je neklidná. Stahujeme do lodi lávku a zavíráme záď. Déšť vyhnal z promenády kolem nábřeží poslední vytrvalce a okolí se ponořuje do mokrého ticha.
Necelou půlhodinu poté, co jsme si dali dobrou noc, se zase potkáváme na palubě. Vítr vlastně není tak silný, ale tvar a dno zátoky jsou asi pro tyhle podmínky fakt nevhodné. Přidává se swell a začíná to s námi házet celkem fest. Zkouším ještě upravovat lana, ale výsledek nic moc.
Zalézáme zase do kajut. Zkouším usnout, když se pohyby lodě znatelně mění. Objevuje se Finwe s tím, že jsme právě přišli o návětrné vyvazovací lano. Přetrhlo se. Teď nás proti větru drží jenom spring a ten sám asi nevydrží dlouho. Okej, tolik k našemu přenocování zde. Musíme vyplout.
Během chvíle jsme byli na palubě v bundách a s čelovkami. Vyplutí nám komplikoval fakt, že jsme byli pořád napojení na pobřežní proud. Pohyby lodě byly místy celkem divoké a já byl připravený se naší šňůry zbavit a případně se pro ni ráno vrátit; Honza se ale sám přihlásil s tím, že si s operací Odpojení věří. Sklopili jsme mu plato a on opravdu suverénně přeskočil na břeh, odpojil nás a skočil zase do lodi. Tohle se obešlo bez mimořádky, ale poznámka pro příště: když člověk čeká komplikovanou noc, bude lepší elektrickou přípojku preventivně sbalit.
Je půl hodiny před půlnocí. Vyplouváme. Podmínky dál od břehu nejsou nikterak dramatické, mizerné bylo fakt jen to stání u mola. I lodě, stojící u bójí v západní části zátoky, vypadají relativně klidně.
Můj první náhradní cíl je nedaleká marína Palmižana na ostrůvku Sv. Kliment. Oficiálně je od včerejška mimo provoz až do začátku další sezóny, ale pokud ji nějak nepřehradili, neměl by být problém se tam do rána píchnout. Kdyby to nevyšlo, budeme muset zatnout zuby a dát si těch pár hodin na Stari Grad.
Cesta černočernou tmou do Palmižany trvá cca půl hodiny. Přestalo pršet. Marína je ztichlá, ale rozhodně ne opuštěná, vidíme hned několik lodí, co se sem schovaly před jugem. Všechny stojí bokem k molům. Následujeme jejich příkladu. Přistání je jako do peřiny, tady v zátoce maríny je voda dokonale klidná. No, aspoň jsem stran zátoky ve Hvaru poučen. Rozhodnutí marinera nebrat si naše papíry cením velice.
| ACI Palmižana, Otok St. Kliement. Stání bokem u mola. |
| Dodatečně upluto 2,5 Nm. |
Dotahujeme lana a pak ještě usedáme v salónku, než se nám z krve vyplaví všechen adrenalin. Dáváme si debriefing celého tohohle dobrodružství a malou afterparty. Nakonec jdeme dnes už definitivně spát.