Proč nezavrhovat starší lodě

Když si vybíráte charterovou loď, její stáří představuje jeden z nejdůležitějších údajů. Kromě toho, že významně (ne)ospravedlňuje požadovanou cenu za pronájem, dává zkušenějšímu skipperovi určitou představu o tom, jak bude loď řešena, jaké bude mít vybavení a hlavně v jakém by cca mohla být stavu. Zejména kvůli tomu poslednímu dává mnoho jachtařů přednost novějším plavidlům. Já bych ale rád upozornil i na pár bodů, ve kterých tyto na starší lodě ztrácejí.

Výhody novějších lodí jsou myslím dostatečně známé. Lze u nich očekávat mnohem menší opotřebení; pravděpodobnost, že se za plavby něco rozpadne, utrhne nebo zlomí, tady bývá podstatně menší. (Trochu paradoxně, opačný extrém představují zcela nové lodě. Už dvakrát jsem plul na funglovce a v obou případech jsme za plavby řešili závady, které bylo prostě třeba ještě vychytat. Mému žertu, že by vlastně za tyhle zahřívací plavby měla být sleva, protože zákazník je tu zároveň beta tester, se v charterovce moc nezasmáli.)

A další plusy: lodím se neustále rozšiřují zádě, mají pohodlnější kokpity – jedna z loňských novinek, Beneteau Oceanis 35, má i při své délce dvě kormidelní kola! Před několika lety nevídaná věc. Vnější i vnitřní světla jsou často osazovány LEDkami, což citelně šetří lodní akumulátory. V salónku i v kajutách je víc místa, lodě mají modernější přístrojové vybavení (např. mapový GPS plotter s dotykovým displejem přímo v kokpitu způsobil, že minimálně v Chorvatsku už kolikrát kapitáni za celý den nesejdou do podpalubí k navigačnímu stolku).

A určitě bych kecal, kdybych tady tvrdil, že si kladných vlastností novějších lodí neužívám.

Přes to všechno existují důvody, proč na starší lodě nezanevřít. Mám totiž čím dál silnější dojem, že nové generace turistických jachet jsou navrhovány pro rodinný odpolední výlet za hezkého počasí kolem přístavu s tím, že večer už budou všichni na břehu a sedět v restauraci. Z lodí mizí prvky, které ulehčují či přímo umožňují vícedenní plavbu.

To hlavní, co z lodí mizí, je úložný prostor. Nemám to samozřejmě spočítané, ale odhadoval bych, že SAS Vektor 36 z roku 2003, na kterém jsem absolvoval kurz, měl proti Beneteau Oceanis 38, na které jsme se plavili loni, klidně dvojnásobek úložného prostoru!
Začíná to hned v kokpitu. Dnes už nemusíte během plavby uvažovat, ve které bakistě máte vodní hadici a ve které pádla ke člunu – máte totiž často jen jednu! Kvůli zvýšení stojné výšky v záďových kajutách (ve kterých stejně trávíte 99% času v horizontální poloze) ubyly v kokpitu dvě třetiny úložného místa.
A v podpalubí se jede na stejnou notu. Máte prostorný, vzdušný salón – ze kterého se ale vytratila spousta skříněk, stabilních polic, úložných prostor pod podlážkou. Rozložit v salónku proviant na týdenní plavbu 6-8 lidí je čím dál větší mistrovství v tetrisuSkládání bagáže do omezeného prostoru kufrů aut..
O kajutách ani nemluvím. Raději už jsem začal své posádky v rámci psychologické přípravy předem upozorňovat na to, že úložný prostor pro jednu dvojici bude představovat jedna skříňka o objemu tak 40 litrů.

Myšlenku, že bych na novější lodi našel prostor na pověšení a odkapání mokrých bund, už jsem taky vzdal. Chybí i pitomé věšáky v salónku, takže hurá bundy rozložit přes madla a nechat kapat na podlážku. Něco se prostě muselo obětovat, aby vznikl prostor pro velkou LCD televizi nebo mikrovlnku.

Další věci už jsou spíš záležitost konkrétního designu, než generační pravidlo, ale třeba moje zkušenost je taková, že starší, méně široké a placaté lodě se mnohem líp chovají ve vlnách a lépe stoupají proti větru. A taky se u nich nevyskytuje tak často takové to (mně) nepříjemné řešení zrcadla, kdy se bez sklopení koupací plošiny prostě na záď k vodě nedostanete.

„Já osm let starou loď nechci, kdo ví, v jakém bude stavu!“ slyšel jsem modelový argument, když jsme plánovali poslední PSW. A ten má rozhodně svoji váhu. Charterová plachetnice jde v sezóně z ruky do ruky, drobné závady často kapitáni charterovkám nehlásí, aby si nekomplikovali návrat kauce, údržba mezi sezónami je často jen kosmetická. Osm, devět, deset let stará loď už může být jizvami pokrytý veterán, na kterém řada věcí funguje jen poslední zoufalou silou vůle. Vzpomínky na týden strávený s dvanáct let starou Elan 333, na které jsme se například snažili v 1,5 m vysokých vlnách přišroubovat zpátky náhle vyletivší držadla bimini, mám ještě v živé paměti.
Znám jediné řešení tohohle problému: půjčovat si lodě u osvědčených charterovek, ideálně menších, kde máte šanci lidi, co se o „vaši“ loď starají, trochu poznat a kde je poznat i to, že údržbu lodí nezanedbávají. U takové charterovky se nebojím vypůjčit si i starší loď. Můžu si pak užívat hojnosti úložného prostoru a dalších jejích výhod, a ještě ušetřím nějaké to Euro.