Rachtění 2014 – Čtvrtek, den šestý

Předpověď počasí pro dnešní den studuju už jen tak pro forma. Stejně vím, co tam (ne)najdu. Posádka se pomalu dává dohromady a připravuje loď i sebe na vyplutí.

---

Porada s Loonym: naše poslední kotviště na moři bude na jednom z ostrovů dole pod Lošinjem. V Rabu už celkem není proč okounět. AURORA vyplouvá v 11:25, ALHAMBRA několik minut po nás.

Kousek za Rabem nás dohnala a předehnala Bavárka 46 s českými registračními znaky a sympatickým jménem JAMESON.

Nabíráme kurz na JZ. Slunce nemilosrdně praží a na hladině ani vlnka.

Uklidnit Jendu, toužícího vytáhnout plachty i proti větru, který jsme si vyráběli vlastní rychlostí, byl asi jediný můj skipperský úkol. Loď zcela zmrtvěla. Posádka se jala porůznu dospat předchozí noc. Když usnul i Michal v kokpitu (o cca hodinu a pár odstínů pokožky směrem do červena později toho trochu litoval), sedl jsem si s knížkou do předního koše a střídal četbu s občasným obhlédnutím horizontu. A dříve, než nás naše pohyblivá opalovací plošina, jak už jsem o AUROŘE začal uvažovat, přepravila těch cca dvacet mil k Iloviku, stalo se poprvé a zatím naposledy, že jsem dočetl knížku, kterou jsem si na ten týden na lodi vzal.

Blížíme se k ostrovu Ilovik, podmínky nezměněné. Domlouvám se rádiem s druhou lodí, připravujeme kotvu. Zátoka Paržine na jižní straně ostrova je trochu mělčí, než bych byl rád, ale nakonec si nacházíme vhodné místo. Kotvíme v 15:15.

Zatímco připravujeme pozdní oběd, připlouvá ALHAMBRA a kotví nedaleko nás.

Vlastně poprvé stojíme takto přes den spolu. Navštěvujeme se – někdo na člunu, někdo na nafukovacím kruhu, někdo doplave. I na vedlejší lodi vyhazují do strany ráhno a skáčou.

Domlouváme dnešní stání na noc: bude-li tam místo, uchýlíme se do bójkoviště Krijal u ostrova Premuda.
Odkotvujeme v 17:50.

Vítr, který o sobě celý den nedával vědět, se teď k večeru přece jen mírně zvedl. Někteří členové posádky nesli s nelibostí, že kus za námi vytáhla druhá loď plachty a posléze uhnula z kurzu. Loonyho počínání jsem nechápal: buď se spoléhal na to, že naše loď zajistí kotviště, nebo mu bylo jedno, že bude přistávat za tmy, aniž by měl rozumnou míru jistoty, že nebude muset řešit náhradní stání. Pro teď jsem nad tím mohl jen pokrčit rameny a starat se o svoji loď.

V 19:05 přistáváme u bóje u severního kraje zátoky Krijal.

 

Krijal, Premuda. Bójkoviště. 180,- Kuna.

Dnes upluto 28 Nm, z toho 0 na plachty.

 

Děda, co nás přijel zkasírovat, nám doporučuje přesunout se k jedné z bójí u jižního kraje zátoky. Během noci se má začít zvedat vítr a postupně sílit až do známého chorvatského juga. Přeparkováváme tedy a v 19:20 se v posledních paprsích slunce vyvazujeme na druhé straně zátoky.

ALHAMBRA dle očekávání připlula až za tmy. Jako na potvoru jsou bóje v téhle zátoce černé, aby se lépe hledaly, navíc se někomu z posádky povedlo upustit hák. Ale zvládli ho vylovit a zdárně se vyvázat.

Navrhli jsme přivázat zádě obou lodí k sobě. Za použití člunu a lodního motoru se nakonec povedlo dostat obě Elanky do polohy, kdy se dalo z jedné na druhou jednoduše přejít. Do prostoru mezi loděmi jsme umístili fendry a souloď byla na světě.

Následný večírek byla nejvydařenější kulturně společenská akce výpravy. Kytara se téměř nezastavila a zásoby se tenčily, jak se na poslední noc na moři sluší a patří. Loony sice předtím, než šel spát, trval na opětném oddělení obou lodí, nicméně i na to jsme našli řešení a posádku ALHAMBRY jsem na samý závěr odvozil na jejich loď člunem.

Spím v kokpitu. Vítr opravdu zesiluje, ale nebezpečný není.