Hook Sailing ’15 – Sobota, den první

Byla sobota 18. dubna krátce před jedenáctou hodinou, když jsme zhasínali motory aut na parkovišti segetské maríny. Počasí bylo tak akorát dubnové – ani jasno, ani vyloženě hnusně. I marína byla v takovém předsezóním poloprovozu – nepanoval tam ruch, jako loni v létě, ani nebyla úplně bez života.

Chlápci z charterovky mě poznali od pohledu a hned se ke mně přátelsky hlásili. Absolvoval jsem zatím nejvíc free přebírání lodi: „Tady je, holka. Už ji znáš, takže ti nemusím vysvětlovat, co a jak. Je v naprostém pořádku a inventář je kompletní. Prohlídni si ji a jestli budeš spokojený, jenom dones papíry do kanclu.“ Na tenhle přístup já slyším. Dal jsem charterovce v duchu bludišťáka.

CAPOEIRA a její sesterské lodě, známé z PSW 2014

Naloďování mělo jenom jednu chybku: v obchodě nebyly k dostání plechovkové radlery, základ palubního pitného režimu. Nezbývalo než doufat, že je někde co nejdřív seženeme.

Je 13:55, když vedu CAPOEIRU z řady zaparkovaných lodí ven z maríny. Hook Sailing ’15 právě začíná.
Cestou trogirskou zátokou ven si dáváme zrychlené bezpečnostní školení a vítáme se s Neptunem. Je oblačno, nad pevninou jsou těžší mraky. Vítr východní, 6 uzlů. Nabíráme kurz na Šoltu; s Honzou a Michalem vzpomínáme, jak jsme tudy pluli loni v létě na PSW 2014, s Honzou, Finwem a Ondrou si zase připomínáme Rachtění 2012. Chorvatsko není zase tak velké a podobná „Tudy jsme pluli, když…“ budou pravděpodobně přibývat.

Plujeme!

Zrovna uprostřed uvažování, jestli to tentokrát nevzít dál než do Stomorské (někam blíž Stplitským vratům, třeba do Milny), se mění vítr. Stáčí se na SV a zesiluje na 12 uzlů. Využíváme toho a poprvé od PSW 2013 vytahujeme hned první den výpravy plachty. Je 15:25.

Plujeme cca rovnoběžně s pobřežím Šolty, křižujeme. Není kam spěchat.

A plachtíme!

Původní rekreační situace se začíná trochu přiostřovat. Vítr postupně zesiluje na 24 uzlů (první ref 16:15), pak na 31 uzlů (druhý ref 16:35). CAPOEIRA začíná tančit na vlnách a Daně se dělá zle.
Není důvod to dnes ještě nějak hrotit. V 16:55 stahujeme plachty. Do Milny se podívám někdy jindy, v pětatřiceti uzlech větru to obracíme to na starou známou Stomorskou.

Na městském molu stojí několik zazimovaných turistických lodí a dvě další plachetnice, jinak je prázdné. Za asistence výběrčího hladce přistáváme. Je 17:15.

Jen několik momentů po přistání nesměle vykouklo sluníčko. Zatímco se Dana s úlevou posadila na břeh a vstřebávala zážitky, my si otevřeli víno a začali chystat večeři. K určitému zklamání místních restauraterů – po zimě se už nemohli dočkat nové várky turistů a vysílali k nám své emisary s nabídkou večerního menu.

Chillout po přistání ve Stomorské

Drobnou radost jsme udělali jenom provozovatelům malé konoby na druhé straně přístavu, když jsme se tam později večer s Honzou stavili na sklenku vína.

Windmetr v noci neklesá pod 20 uzlů, ale hladina je zde v přístavu klidná a noc ubíhá bez zvláštních událostí.