Mnohem dříve, než by nám bylo milé, nás budíky ženou z lůžek. Na obloze jen mírná oblačnost. Je na čase se dobalit, uklidit a předat loď a vyrazit domů.
Ráno v Sukošanu. Ano, JE tu hodně lodí.
Během těchto činností se nás po několika dnech poprvé zmocňuje stres, jako součást přivykání na pobyt na souši. Nakonec vše zvládáme a ve stanovený čas může proběhnout předání lodě.
Dole můžete vidět nevypité zásoby vína. Nahoře pak náklonoměr nad hlavní luknou.
Po krátké debatě o plachtách (technikovi se nelíbilo, jak ztěžka jde s hlavní plachtou manipulovat; na to jsem odvětil, že mně se to nelíbilo úplně stejně, ale nevěděl jsem, jak tomu pomoci) přišlo na palivo: pán z charterovky zapl napájení motoru a z nějakého sekundárního čidla seznal, že nádrž není úplně plná. Na moji námitku, že jsme tam včera nalili téměř hektolitr a jen tak tak se nám nafta nerozlila při tankování z nádrže, odvětil, že o mých slovech nepochybuje, ale že jsem se stal už bůh ví kolikátou obětí praktik místní benzinky. Nafta je prý schválně tolik prosycena bublinkami vzduchu, že při čerpání přefoukne svůj skutečný objem, do kterého se pak postupně vrací. Bylo třeba vyslat k dotyčné pumpě (jiná v dosahu není) Novaxe s kanystrem na dotankování. Vrátil se s patnácti litry nafty a skutečně, dobrých deset se jich ještě do nádrže vešlo. Celá tahle historka mě trochu rozladila.
Zbylých pět litrů jsme nalili do nádrže Háňova traktoru.
Po předání lodě a rozloučení s personálem charterovky ještě následuje krátký run na místní market, kde část posádky utrácí poslední Kuny za suvenýry rodinám. A pak už je čas chytit do ruky místo kormidla volant a vydat se na cestu k domovu.
Závěrečná fotka tentokrát nekompletní – Háňa fotí.
Hned na začátku jsme navázali na komedie při příjezdu, kdy si každé auto zvolilo jiný výjezd z maríny. Našli jsme se asi po hodině na dálničním odpočívadle. Zbytek cesty domů už pak proběhl bez zvláštních událostí. Reverzně k tomu, jak jsme se potkávali, jsme se také oddělili. Pražská část výpravy šťastně dorazila domů v sobotu 24. května kolem půl jedenácté.
Díky za tuhle plavbu, která sice mnoho větru nepřinesla, ale ze které mě ještě týden bolela bránice!