Vstáváme do slunečného a pěkně teplého rána. Využíváme toho, že kolem nás nejsou celkem špinavé vody přístavu a dáváme si zčerstva ranní koupačku. Někteří i s potápěním, když je třeba ze dna vyzvednout kusy frenchpressu, který se rozpadl při mytí. Operace je úspěšná.
Předpověď vypadá hezky, i na vítr se můžeme těšit. Věci v ledničce jsou už zase jen vlažné, tady se nám stýská po pobřežním proudu. Ale zase máme na tomhle prakticky opuštěném ostrově svatý klid…
…Jako určitý výsměch mému uvažování se v ústí zátoky objevil motorák doprovázený vodním skútrem. Nejen že bylo rázem po klidu, ale ti yuppíci na člunu si jako perfektní místo pro přistání vybrali z celé zátoky kousek před naší přídí. Kromě příjemného pocitu, který máte, když si někdo v prázdné místnosti s dvaceti pisoáry stoupne hned vedle vás, mi tím rázem zkomplikovali jinak dost zívací odplutí.
Při přelévání pitné vody z barelů do PET láhví se ukazuje, že jí nemáme až tolik, jak jsme si mysleli. V nejhorším bychom to do zítřejšího večera nějak doklepali s převařenou vodou z nádrže, ale nabízí se i elegantnější řešení: vzít to dnes namísto na Olib do příjemné, i když často až příliš oblíbené zátoky na Iloviku a dokoupit zásoby tam.
Ještě jednou vzlétá dron, aby si nás vyfotil a natočil u hashtagu Blue Fellaz, který včera poskládal Kuba z kamenů 🙂
Walking like Blue Fellaz!
V 10:40 odplouváme. Kluci nás odstrkují od břehu co to jde a opět si pomáhám bowthrusterem, úspěšně se vyhýbám políbení břehu i toho pitomého motoráku.
Je jasno, fouká severovýchod. Plujeme na západ mezi Rab a Sv. Grgur. SZ konce Rabu dosahujeme po hodině plavby. Vytahujeme plachty a na krásný zadobok pokračujeme západním směrem. Opět příležitost pro méně zkušené kormidelníky řídit loď pod plachtami v dost příjemných podmínkách.
Na západ plujeme ještě notný kus k Cresu, pak obracíme na jih. Fouká 17-19 uzlů a příď VALDEKERU na pohodu řeže vlny. Hrajeme Kontakt a užíváme si hezké plachtění.
Někdy je ten jachting fakt hrozná řehole.
Ve tři hodiny se obraty vyhýbáme ostrůvku Trstenik, během manévrů nám bohužel někdo vypíná vítr. Na další cca hodinu a tři čtvrtě startujeme motor. Posunujeme se na jih až k ostrůvku Vela Orjula. Mezitím se pomalu rozfoukal zápaďák, takže plachty znovu nahoru.
No a jelikož Michala už zase svrběly prsty, stoupali jsme proti západnímu větru jako pantáta, vracející se z hospody na kole od rigólu k rigólu, obrat za obratem, zatímco na nás seshora koukal svým HD okem dron.
V půl šesté motorujeme do zátoky u Iloviku. Lodí je tady skutečně přehršel a bóje blíže městečku jsou vyzobané, ale nakonec jsem se nebál, že se nevejdeme, nadarmo; nacházíme si krásnou bójku blízko SZ konce zátoky a v 17:50 u ní přistáváme. Manévr je ozvláštněn tím, že posádka vedlejší lodi je naskákaná do vody a zkouší něco jako synchronizované plavání. Nakonec beze ztrát.
Ilovik. Jednou jsem tu stál i u mola, ale bójky jsou lepší volba.
| Ilovik. Bójkoviště. 252,- Kuna. |
| Dnes upluto 38,4 Nm, z toho 20,3 na plachty. |
Po celém dni pod rozzářenou oblohou rychle a rádi napodobujeme sousedy akvabeláky a za chvíli jsme všichni ve vodě. Zkoušíme se taky chytat a vytvářet obrazce, ale chce to asi trénink.
Na Iloviku bývalo zvykem vybírat za stání až ráno, proto odtud taky řada věci znalých, nejen českých kapitánů vyplouvala už s prvními nesmělými paprsky slunce. Zdá se, že si už Chorvati tuhle taktickou chybu uvědomili; člun s výběrčím u nás byl během dvaceti minut. Za svou dochvilnost dostal odpadky za dva dny.
Večeři si dopřáváme na lodi, dostáváme ovšem chuť zajet si na břeh do konoby na čepované pivo. Z naší pozice je to trochu z ruky, ale na dinghy s motorem by to neměl být takový problém. Sundáváme člun a za chvíli už Michal veze na břeh první část posádky. Jedna cesta tam a zpátky zabere něco přes deset minut, přesouváme se natřikrát.
Obsluha sice po zjištění, že si dáme jenom pití, kysne jako šťovík a trochu se bojíme, že nám do těch piv naplive, nicméně je dostáváme a nenecháváme si zkazit příjemné posezení a sledování cvrkotu okolo.
Navazujeme na pozdrav z Rabu. Na zdraví!
Samozřejmě nezapomínáme na logistické důvody, které nás sem zavedly. Obchod už má dnes zavřeno, ale zítra ráno tam vyšleme nákupní výsadek.
Na loď se vracíme už za houstnoucího šera. Jsem trochu napjatý, jestli nádrž v motoru dinghy vydrží všech šest cest, ale dává to a na pádla nakonec nedojde.
Zato došlo na jinou věc. Při vystupování ze člunu na loď se Maru špatně odrazila, člun si odkopla a skončila ve vodě. Naštěstí zůstalo jen u překvapení a mokrého oblečení. A když už tam byla, aspoň si mohla zapsat dvě noční koupačky za sebou.
Vypadá to na krásnou noc, kromě spousty světýlek na lodích i na břehu osvětluje zátoku opět poctivě zářící Měsíc. Zkoušíme to zachytit na foťáky, ale bez šance.
Máme dobrou náladu a spoustu energie, v kokpitu se objevují víno, kytara a ukulele a večírek příjemně ubíhá.
Problém s ukulele je, že cokoli od Matušky po Stouny najednou zní jako reggae.
Spíme na lavicích v kokpitu. Noc je kouzelná.