Návrat k přerušené tradici.
Poslední jachtařský veletrh v Tullnu se konal na začátku března 2020, kdy už atmosféra kolem covidu houstla. První nouzové stavy a restrikce přišly jen pár dnů poté, co jsme se vrátili domů. Další dva ročníky se neuskutečnily. Až letos se brány výstaviště v Tulln an der Donau opět otevřely jachtám a jachtařům a já u toho nechtěl chybět.
Vyrazili jsme tentokrát ve dvou, ještě s Finwem, který se zde na webu specializuje na reportáže psané ještě během plavby. Cesta do Tullnu přes Brno a Mikulov byla v pátek 3. března podezřele bezproblémová, takže jsme v sychravém vzduchu přešlapovali před branami Messe Tulln už dobrou půlhodinu před otevíračkou. A nebyli jsme sami. Lidé se obnovy veletrhu zřejmě nemohli dočkat, i teď v pracovním dni (hlavní nápor veřejnosti je tu tradičně v sobotu a v neděli) vypadala situace před bránou, jako kdyby přijeli hrát Foo Fighters. Nebo možná spíš Scorpions, když vezmu v úvahu medián věku okolostojících.
Můžete si u toho představovat úvodní riffy z The Wall
Jako první jsme se vrhli do největší haly č. 10, kde se pokaždé vystavují námořní kajutové plachetnice. Letos se jich sem vešlo devět (plus nějaká závodní drobotina) a my si je všechny poctivě prolezli ještě předtím, než se u nich vytvořily dlouhé fronty. Mimochodem zde musím ocenit, že už se úplně upustilo od té ujeté povinnosti vyplňovat před prohlídkou lodě návštěvnické formuláře. Asi už i těm nejzatvrzelejším šéfům marketingu došlo, jak moc k ničemu to je.
Hurá na prolízačky!
Beneteau Oceanis 46.1
Tahle loď už se tu vystavovala. Vtipné je, že po loňské plavbě na její větší sestře Oceanis 51.1 mi přišla vlastně trochu malá 🙂 V tříkajutovém, pro charter naprosto nevhodném provedení, v zásadě neobsahovala nic, co by stálo za popis.
Kapitánská kajuta předělaná na pokojíček a bar, ve kterém se všechny láhve ve vlnách domlátí
Dufour 470
Koncepčně vychází z osvědčeného a v charterech už zabydleného Dufouru 460. Předváděná loď byla dokonce v pětikajutovém provedení, 4x dvojlůžko a 1x palanda. Příďové dvojlůžkové kajuty vypadaly dost prostorně, což u lodi téhle velikosti přece jenom trochu překvapí. U mě blízko k vítězi. Trochu se mi nelíbilo to vedení lan do piána tunelem v laminátu, úplně nevím, jak bych tam případně něco opravoval, ale třeba je to snadné a stačí si to nechat ukázat. A taky nevím jak s těma deseti lidma (i když, už jsme pluli v deseti na Bavarii 46 a taky to šlo).
Nedostatek stojánků na pití je věčné téma. Čtyři příliš mělké držáky přímo na kormidelní konzoli je jedno z originálějších, i když pořád špatných řešení.
Bavaria C45 a C42
Dva exempláře z řady C, která nahrazuje předchozí Crusiery, se od sebe lišily minimálně. Můj dojem z těchhle lodí je v zásadě stejný jako když jsem je před pěti lety poprvé viděl v Düsseldorfu: lehkou zaoblenost a přátelské prostředí starých Bavárek nahradila hranatost a strohost, až nevlídnost Céček. Až staré Cruisery v charteru doslouží, bude se mi po nich stýskat.
Moc domácky to tu nepůsobí. Ale kvituju uživatelsky hezky řešený panel, ve kterém se i neznalý plavčík, kterého pošlete dolů zapnout kotevní vrátek, rychle zorientuje.
Dufour 390
V době čím dál víc se zvětšujících lodí sympatická jachta těsně pod dvanáct metrů LOA. Finweho vítěz letošního ročníku.
U Dufourů zjevně vyhodnotili záďový grilovací koutek jako úspěch a montují ho teď do všech modelů.
Sun Odyssey 410 a 440
Řada SO se už před lety trochu zasekla, vedle dosluhujících 319 a 349 točí pořád 380/410/440/490, rozměrové obměny jednoho tématu. SO410 byla i v Tullnu už minimálně potřetí. Za mě hodně chytře vymyšlená loď, spousta vychytávek se mi tam líbí. Taky blízko k vítězi. Dojem kazí jen úložná kapacita salónku konvergující k nule a taky to, že se tahle loď vyrábí natvrdo se dvěma kormidly; osobně pořád preferuju jeden list.
SO440 byla větší, ale s hůř vyřešeným vnitřním prostorem, takže tam paradoxně bylo míň místa. Ale jeden velký klad jí přiznám: asi nejlépe řešená poloha plynové páky pro přístavní manévry a couvání.
Klasický navigační stolek je už dneska vyvrhel; o to víc potěší, když na něj někde ještě myslí.
A rozumně umístěná plynová páka je za dalšího bludišťáka.
Hanse 460 a 510
Na největší loď v hale jsme museli vystát jedinou skutečnou frontu. Za odměnu jsme se pak mohli podívat na neprakticky přeplácané kormidelní konzole, kdy se důležité přístroje musely namontovat na bok, interiér z neuvěřitelně laciných materiálů a na to, jak se dá plýtvat místem, když se sedmnáctimetrová loď pojme jako majitelská tříkajutovka. Nejvtipnější moment byl, když jsem marně koukal po navigačním stolku, respektive přístrojích kolem něj, aby je Finwe objevil ukryté ve středovém pultu. Nějakou dobu jsme pak koukali, jestli je tam ještě někdo najde. Nenašel.
U 460 jsme si mohli prohlédnout jen kokpit, vevnitř se zrovna natáčel nějaký televizní šot a čekat se nám nechtělo.
Badass kormidelní konzole. Škoda, že kvůli takovým důležitým věcem jako je ovládání badenplata musí být třeba windmetr bokem.
Jak fikaně ukrýt přístroje. Navigační stolek se do sedmnáctimetrové plachetnice nevešel.
A tím jsme měli větší lodě hotové. Mezi nimi se v hale povalovaly různé menší sportovní plachetnice typu Bente 28, nějaké First Seascape, malé Sunbeamy etc. Občerstvili jsme se a vydali se na průzkum zbytku veletrhu.
Boot Tulln je příznačný tím, jak se nemění. Jasně, mění se (drobně) nabídka osobního vybavení, ale jinak by se dalo halami chodit poslepu. Kutilský stánek s šekly a karabinami tady, místní „Horst Fuchs“ a jeho zázračné čistící prostředky tam, dále v chodbě se čepuje do pivních půllitrů bezinková limonáda, za rohem budou chlapi jako každý rok ukazovat rozbrušovačku a leštičku na laminátový trup a na druhém konci haly vám ve stánku s oldschoolovými námořními hadry z těžkých látek upraví kapitánskou čepici na míru. Asi největší letošní vzrůšo byl přesun stánku, kde se prodávají bundy a kabelky ušité z vyřazených plachet, o padesát metrů vedle 🙂
Kromě očumování plachetnic jsem měl dva cíle: koupit zde pokud možno nový dánský pilot pro připravovanou dubnovou plavbu, a ideálně i sehnat se slevou slušné palubní tenisky, protože moje stávající Gilly jsou už zjevně na konci kariéry. V obou těchto snahách jsem, dlužno říci, neuspěl. Literatura se v Tullnu zaměřuje hlavně na Středomoří. Pravda, byly tam knížky o Baltu a byly tam knížky v angličtině, ale tyhle dvě množiny se úplně neprotly. A co se messerabatů týče, škoda mluvit. Rychlým progooglením jsem si ověřil, že vystavované zlevněné boty koupím u nás za stejnou nebo i nižší cenu a nadto nebudu mít starosti s případnými reklamacemi. Kdo doufal, že si letos na veletrhu výhodně nakoupí, byl asi zklamaný (nemusí platit pro majitele lodí; viděli jsme hned několik lidí s naditými taškami všemožných hejblátek na palubu).
Třeba tuto výhodnou možnost předzásobit se před sezónou fendry jsme oslyšeli
Tradičně taky jednu halu okupovaly charterovky a dovolenkové agentury. Tahle část veletrhu mi přijde nejvíc zapomenutá někde ve devadesátkách. Zajet si na takovouhle akci, aby si člověk u stánku domluvil charter nebo kapitánský kurz, to chce opravdového retro fajnšmekra. Ale třeba jenom Rakušany dost neznám.
Vodní sporty a motoráky jsme prošli spíš ze zdvořilosti. Všude byl cítit důraz na elektro. Vystavované elektrické outboardy si ale trochu samy pokopávaly stoličku, když při zvyšování otáček ukazovaly na displeji dost nelichotivé údaje o odhadované výdrži. Neříkám na nějaké kaluži, ale na moři se tohleto myslím ještě nějakou dobu neujme.
No a tím jsme měli v zásadě hotovo. Tradičně jsme pohrdli zařazením do losování a hodnotné ceny, rozloučili se s výstavištěm a vyrazili k domovu.
ACI letos slaví 40 let. Předpokládám, že to oslaví 40% zdražením 🙂
Veletrh Boot Tulln tedy zůstal i po covidové pauze v zásadě stejný, nevzrušivě stojatý, někdo by mohl říci až zatuchlý. Jeho největší devízou je snadná dostupnost (my jeli z Prahy, ale většina Čechů, na které jsme na místě narazili, měla hutný jihomoravský přízvuk). Bylo fajn se tam podívat, ale pokud jste ho minuli a nejste vyloženě fandové do prolézání lodí, o nic zásadního jste nepřišli.
Rád bych tímto poděkoval pojišťovně Yacht-Pool, která mi na tuto akci poskytla volňásek.