Jak se to celé odehrálo.
Na začátku byl kamarád, který se mě po návratu z jedné plavby ptal, kdy o ní napíšu na svůj osobní blog. Nemyslel jsem si, že by postřehy z exotického Jadranu někoho extra zajímaly, ale stejně jsem si s tou myšlenkou začal pohrávat.
Pak jsem si řekl, že házet na web záznamy z plaveb by mohlo být zajímavé minimálně pro jejich účastníky, kteří by si tak mohli osvěžit a připomenout prožité události. Taková rozšířená, podstatně podrobnější a grafická (s fotkami a mapami) verze lodního deníku online. Něco podobného má na stránkách věnovaných každoročnímu Rachtění Loony, ovšem jsou to jenom přepisy záznamů z deníku a navíc přístupné jen dotyčným účastníkům – nemyslím si, že zápisy tohoto druhu jsou natolik intimní, aby je bylo třeba takto schovávat.
Tady jsem už ovšem myšlenku na sérii článků na svém blogu zavrhl a rozhodl se těmhle cestopisům založit vlastní tematický web. Koneckonců, jachting se během krátké doby stal mým dominantním koníčkem a vášní a dá se předpokládat, že materiálu k publikaci bude dost.
Webu jsem dal jméno Za vlnou vlna podle počátečních slov mé oblíbené písničky Plachta (Vladimir Vysockij, český překlad a zpěv Radůza). Jsem poměrně tragéd, co se šablonování CMS týče, ale vesmír mi seslal do cesty Obejdu coby schopného a ochotného zachránce.
Jelikož máme tyhle dnešní moderní internety, rozhodl jsem se zapojit i sociální sítě. Víceméně ze stejných pohnutek jako web, tedy oddělit aspoň trochu plky o jachtaření od mých osobních FB a TW profilů, kde to taky nemusí každého zajímat.
Zbývala už jenom jedna drobnost: obsah 🙂 Tady se vyplatilo myslet dopředu – už na sklonku loňské sezóny jsem si začal zapisovat do sešitku zkratkovité poznámky, které později umožňí člověku rekonstruovat v paměti události dne. Letos jsem tak činil už od první plavby a spolu se záznamy z oficiálních lodních deníků jsem tak měl dostatek podkladů pro tvorbu cestopisů.
Výsledek celého popsaného procesu máš právě před očima. Jestli se líbí, mám radost 🙂