Osvěženi klidným spánkem budíme se do vysmátého, slunečného rána. Někteří nedočkavci se vrhají do vody. Beze spěchu snídáme v kokpitu.
Dobré ráno, dobrou chuť!
Kousek od nás, u malého ostrůvku naproti Vrgadě, stál zazimovaný škuner, vyvázaný několika lany ke břehu a k bójkám. Vrgadu jsem v roce 2015 navštívil ještě při dvou dalších plavbách a ta loď tam vždy byla, prosta známek, že by s ní někdo mezitím cokoli dělal. Jsem zvědavý, jestli ji tam najdu i příště.
Vztyčuju ještě vlajky, pojmenovávám lana, jako obvykle.
V 11:15 se odpoutáváme od bójky. Obeplouváme Vrgadu severně a východně a pokračujeme na JV do Murterského moře. Je jasno, moře je klidné, vítr jihozápad 4 uzly.
Posádka už si FELINU pomalu zvykala. I prvoplavci už začínali chytat grif, kde se na palubě pohodlně rozvalit. Ve slušně prostorném kokpitu jsme se nijak nemačkali a nemuselo nás ani příliš vzrušovat ráhno, uchycené stejně jako na Oceanis 45 až nad pevným rámem v přední části kokpitu. Startovat motor šroubovákem jsem zatím nemusel. Zbývalo zjistit, jak si loď povede s plachtami.
Zevl na palubě
V poledne míjíme levobokem maličký ostrůvek Visovac. JZ vítr zesílil na sedm uzlů, je čas vyzkoušet plachty.
Zaří novotou (gena má všechny špionky na obou stranách, to se v charteru často nevidí) a ven jdou jako po másle. Loď je maličko návětrná, ale v bočním větru dobře ovladatelná. Pokračujeme na jihovýchod podél Murteru. Posádka si postupně zkouší kormidlo. Na plachty není třeba sahat – kdo zrovna nekormidluje, chytá lelky a bronz.
Plachty a takeláž pracovaly bezchybně, ale už na první plachtění se ukázal problém s windmetrem. Někde na cestě od větrné růžice k přístroji u kormidla byl chrobák a windmetr ukazoval směr zdánlivého větru o cca 40° šejdrem. Tím pádem taky nefungoval správně přepočet na reálný vítr.
Byla to relativní prkotina – aspoň se lidi u kormidla naučí dívat se na plachtu a ne na windmetr, když mají plout na vítr – ale neměl jsem z ní radost. Když jeden přístroj funguje blbě, jak moc se můžu spolehnout na ty další?
Na plachty a na pohodu vpřed!
Murter necháváme za sebou a o půl druhé se dostáváme na úroveň ostrovů Kakan a Kaprije. Čas na oběd. Stahujeme plachty a motorujeme ke druhému zmíněnému ostrovu. Ve 13:45 shazujeme kotvu v zátoce Vanjska.
Trochu mě překvapilo, že FELINA má jenom dvacet metrů kotevního řetězu, navázaného dál na lano. Když jsem na to později při vracení lodě poukazoval, omlouval se mi technik z charterovky, že takhle tu loď dostali a že pořádný, dlouhý řetěz tam nainstalují „hned, jak bude čas“.
Poučení pro mě: příště při přebírání lodě nejenom otestovat kotevní vrátek, ale taky se podívat, kolik metrů řetězu mám k dispozici.
Zatímco se na sporáku vaří polívka, lidi se hrnou do vody, případně rovnou pod vodu. Spouštíme i člun, na kterém se Lenka s Michalem vydávají ke břehu.
Osádce člunu právě začíná docházet, že si měli sednout opačně 🙂
Čas v zátoce utekl rychle. Než jsme se nadáli, nakoupali a napotápěli, bylo čtvrt na pět. Bylo na čase odkotvit a pokračovat v cestě.
V 16:20 startujeme motor a opouštíme zátoku. Obeplouváme Kapriji ze severní strany a pokračujeme na východ. Vítr stále JZ, ale zeslábl pod pět uzlů.
Kus před námi je ostrov Zlarin; sice je to můj oblíbený přístav, ale mám chuť vyzkoušet zase něco jiného. Míříme víceméně hned naproti na ostrov Prvić, do přístavu Prvić Luka. Měl by nabídnout totéž, co Zlarin, ba víc – Osmičky uvádějí WC a sprchy u mola, což ve Zlarinu nehrozí.
Po půl šesté míjíme příjezdové navigační znaky a vplouváme do zátoky. Přístavní molo s mooringy se nachází na jižní straně hned z druhé strany vlnolamu, chranícího zátoku z jihovýchodu. Kromě toho jsou tu kotevní bóje.
U mola stojí několik plachetnic, ale místo tu je. Správce přístavu nás navádí na pozici, přistáváme na první dobrou v 17:50.
| Prvić Luka, městské molo. Mooringy, elektřina, voda, WC, sprchy. 330,- Kuna. |
| Dnes upluto 21,4 Nm, z toho 7,6 na plachty. |
S tím sociálním zařízením se to má takto: po zaplacení přístavního poplatku dostanete od správce klíč od malého domku přímo na mole. Ten obsahuje ve dvou sekcích (pánské a dámské) po jednom WC a jedné sprše. Není to mnoho, ale je to např. poloviční kapacita maríny Mali Lošinj. Na domku je poštovní schránka, do které máte klíč vhodit, až budete odplouvat.
Podnikáme rychlý průzkum okolí. Objevujeme kavárnu, asi tři restaurace, malý market, který snad bude ráno otevřený, a jednu bizarní sochu pravděpodobně parašutisty.
Chudáčku panáčku, kdo ti to udělal?
Se zájmem ještě sledujeme přistání katamaránu s italskou posádkou, které jen neuvěřitelnou shodou náhod nekončí klukem rozmáčknutým mezi plovák lodi a molo, zamykáme loď a vyrážíme na večeři.
Zvolili jsme si konobu Stara Makina, jen několik minut chůze od našeho mola. A musím říct, že splňovala prakticky všechno, co od jadranských restaurací čekám: příjemné posezení na kryté zahrádce (velké stoly, kam se vejde celá posádka, výhled na přístav), přátelskou obsluhu, skvělé ryby a moc dobré víno. Odcházeli jsme spokojeni a konobu jsem si zařadil do osobního top listu.
Výborná večeře ve Staré Makině.
Po návratu do lodi využíváme krásné noci a uvelebujeme se s vínem v kokpitu. Zbytek večera nám příjemně utíká při hraní nenáročných konverzačních her typu „Já nikdy“ 🙂
Loď je u mola naprosto klidná a noc uběhne bez jakýchkoli rušivých událostí.