Vstáváme na naše poměry celkem časně a rychle do sebe hážeme snídani. Před osmou hodinou jsme připraveni u mola, ze kterého vyplouvá turistická loď.
Čekal jsem, že o první ranní cestu nebude tak velký zájem, to jsem se ovšem mýlil. Loď vyplula téměř plná. Našli jsme si ale dobrá místa na vyhlídkové palubě a mohli se kochat příjemnou plavbou do národního parku. Bylo zajímavé sledovat, jak se okolí břehů mění na vnitrozemské – po patnácti minutách plavby by člověk mohl klidně dojít k závěru, že se plaví nějakým hezkým úsekem Vltavy nebo Labe. Konečná lodi byla u domku, kde nás zkásli o vstupenky a ukázali nám směr k vodopádům.
Celkem brzo se ukázalo, že chorvatská představa národního parku je taková… chorvatská. Postupně jsme prošli kolem restaurace se zahrádkou, automatu na zmrzlinu, automatu na selfíčka a stánku s cetkami. Podél stezek začali první stánkaři vybalovat své zboží.
Vodopády byly opravdu úchvatné, to se musí nechat. Tvoří krásnou kaskádu, kterou je možné obdivovat cestou na vyvýšenou plošinu. A kdo se nechce kochat jenom přírodou, může sledovat zbytky kdysi opravdu velké soustavy vodních mlýnů, ve kterých prý svého času mlela obilí půlka Dalmácie.
Vodopády na řece Krka
Objevila se další skupina turistů, tentokrát vysazených z autokaru. Bylo zřejmé, že brzy to bude podél řeky vypadat jako na Václaváku. Vzdali jsme se možnosti projít si celou naučnou stezku a spokojili jsme se s dosud nasbíranými dojmy. Sportovní sekce se připravila na kondiční běh do Skradinu, my jsme vyrazili zpět k přístavišti turistické lodě.
Ta zrovna přivážela další várku návštěvníků, pak se obracela zpět do Skradinu. Jelikož nikdo další neukončil prohlídku parku takhle brzo, mohli jsme si vychutnat nevšední zážitek: celou loď jsme měli cestou zpátky pro sebe 🙂
Párty pro čtyři na turistické palubě
Po návratu do ACI a shledání s běžci se začínáme připravovat na vyplutí. Zbavujeme se odpadků, dokupujeme čerstvé zásoby… všechny tyhle činnosti znamenají poctivé procházky na druhou stranu zátoky. Tahle marína není řešena zrovna ergonomicky.
Notně protočené panenky z naúčtovaných 500,- Kuna (jako jo, ACI a červen a dost populární místo, ale stejně, que?) jsem aspoň trochu ustálil nákupem pytle třešní. Poslední přípravy hotovy; už nás to tu trochu pálilo, nejvyšší čas vyplout.
V 10:50 vyplouváme a na motor se šineme ven na jezero a dále k Šibeniku. Je opět jasno, slunce pálí, fouká slabý západní vítr. Těšíme se ven na moře, ale plujeme na pohodu, neženeme motor. Na oběd v těchhle podmínkách nemáme pomyšlení, Maru připravuje velkou mísu zeleninového salátu, ze které postupně ujídáme.
Po poledni opět zdravíme Šibenik, který tentokrát nenavštívíme. Snad se s tím to dobré město vyrovná. Míříme ven kanálem Sv. Ante.
Venku na moři příjemně fouká a je tu i celkem provoz. Ve 12:45 vytahujeme plachty a začínáme křižovat proti ZJZ větru, bereme levobokem Zlarin. Když ho máme za sebou, upravujeme kurz na JZ a nadále plujeme na příjemný předobok.
Zpátky na moři, tak to má být
Konečně měla FELINA zase plachty venku. Plavba na patnáctiuzlový vítr byla na pohodu, kormidelníci i trimmeři se na svých postech střídali, zatímco jsme hráli oblíbený Kontakt. S takovou utíká odpoledne rychle.
Proplouváme mezi ostrůvky Mala a Vela Sestrica, pak měníme CMG na západ. Dostáváme se opět proti větru a vcelku nenáročně křižujeme mezi místními malými ostrůvky.
A to odpoledne jsem potkal druhou starou známou – kousek od našeho pravoboku se zčistajasna zjevila GOLDEN DREAMS, Beneteau Oceanis 45, na které jsme se plavili na PSW 2013. Větší sestra naší FELINY. Na vlajku posádky jsem neviděl, ale byli to nějací joudové – prasácky za sebou táhli dinghy a ani nezamávali. I tak jsem tuhle holku moc rád potkal. Hádám, že s rostoucím počtem lodí, na kterých jsem plul, budou i takováto setkání stále častější.
Blízké setkání s GOLDEN DREAMS
Dostáváme se k jihu ostrova Zmajan, poté prokličkujeme až téměř ke břehům Žirje. Pak obracíme na sever, do průlivu mezi ostrovy Kakan a Kaprije.
Vítr se tady přizpůsobil tvaru průlivu a vanul opět přímo proti nám. Nedali jsme se a prokřižovali si ještě poctivě průliv, teprve za ním jsme nastartovali motor.
V 16:15 stahujeme plachty a zvolna motorujeme do zátoky Potkučina, kde jsme stáli i loni s JULIETTE. Několik plachetnic už tu stojí, ale místní bójkoviště je dost velké. Vybíráme si bóji a na první dobrou se k ní vyvazujeme. Je 16:45.
| Potkučina, Kakan. Bójkoviště. 200,- Kuna. |
| Dnes upluto 23,1 Nm, z toho 11,5 na plachty. |
Z odpoledne ještě zbýval slušný kus; vrhli jsme se do vody a dováděli. Kuba s Lenkou pak doplavali na nedaleký ostrůvek, u kterého byla přivázaná divná hranatá loďka, a šli si zase zaběhat. Bubliny na přídi vyráběly alkoholové fotky do práce, Michal na zádi pořádal taneční lekce. Já pil víno. Takhle jsme se pozvolna dočkali večera.
K večeři Jirka připravil výborné kuřecí tortilly. Po nich přišla na řadu kultura. Kuchař se uvelebil v člunu uvázaném za zádí a v kokpitu se rozezněla kytara.
Dneska bychom řekli skoro státnická fotka
Kuba si dal tu práci a sehnal akordy a texty pro většinu songů legendárního Námořnického CD, stejně jako k mnoha písním, které obvykle nosí v hlavě dvorní bard Finwe. Bavili jsme se dlouho do noci.
Západ slunce u Kakanu
Noc je teplá a klidná. Slabý západní vítr a spousta hvězd.