Časně letní sluníčko je ve formě a vody u Kakanu zalévá celkem zčerstva. Prosti spěchu snídáme a mažeme se opalovacím krémem. Čas pokračovat v cestě.
Ačkoli Kornatům neholduju, dal jsem posádce na výběr, jestli se touží tím směrem podívat. Debata vyplynula v to, že netouží, takže jsme mohli tyhle divnoostrovy nechat jiným zájemcům a sami vyrazit severněji na Dugi Otok.
V 9:50 se odpoutáváme od bójky a vyrážíme na severozápad. Z toho směru vanoucí vítr nás bohužel nechává lehce na holičkách, sotva po dobití baterky sáhneme na plachty; mezi půl jedenáctou a jedenáctou zkoušíme stoupat, z hluchých úseků si pomáháme motorem, až je kolem nás nakonec jeden velký hluchý úsek. Krčíme rameny a za tichého vrnění dieselu pokračujeme směrem k Žutu.
Naše cesta Murterským mořem, zaznamenávaná na plotteru FELINY
Vítr se znovu objevuje po poledni, když jsme mezi Murterem a Kornatem. Ve 12:30 jdou plachty ven a pouštíme se do pohodového křižování proti dvanácti uzlům. Během toho se slušně opékáme.
Po cca dvou hodinách, u Žutu, vyhodnocuju VMG a posléze zabíjíme dvě mouchy jednou ranou: motorem se posunujeme blíže cíli a zároveň si na stabilnější lodi vaříme oběd. Po něm se rozvalujeme po palubě i pod ní a poctivě zevlíme.
Kolem čtvrté dosahujeme kraje Dugiho Otoku. SZ vítr zde zesiluje až na 17 uzlů a my si nenecháváme ujít příležitost ještě si zastoupat. Následující hodinu křižujeme až téměř k městečku Sali, kde hodláme strávit dnešní večer a noc.
Křížem krážem k Sali
Když už během této reportáže vzpomínám na Blue Cruising, byli jsme víceméně přesně v místě, kde jsem před rokem lovil dva členy své posádky na neovladatelném člunu, zatímco kolem nás nabíralo vodu požární letadlo. Jako by to bylo včera.
Přístav v Sali je slušně zaplněn, ale daří se nám obsadit jednu z posledních pozic u severního mola, které je hned vedle umývárek a WC. Přistání v 17:15.
| Sali, Dugi Otok. Městské molo. Mooringy, elektřina, voda, WC, sprchy. 330,- Kuna. |
| Dnes upluto 31 Nm, z toho 9,3 na plachty. |
Zatímco kolem přistávaly další lodě a začaly obsazovat i jižní molo, my se jaksepatří vyšňořili na procházku přístavem a následnou večeři.
Posádka FELINY, fešácká verze
Zrovna, když jsme poletovali kolem lodi na molu a různě se fotili, připlula do Sali Elan Impression 434 se zajímavou posádkou, tvořenou ženami v námořnických úborech – jedna z nich měla dokonce slavnostní bílou kapitánskou uniformu. Dámy notnou chvíli pózovaly fotoaparátům všech zájemců, zatímco jediný muž na palubě a zřejmě taky jediný člověk, který měl co do činění s ovládáním lodi, připravoval přistání. Elanka nakonec skončila u jižního mola. Ženská parta pak celý večer pařila natolik explicitně, až si člověk několikrát říkal, na co je to reklama. Zřejmě se ale jednalo o nějaký placený zážitek, párty na jachtě nebo tak něco.
Dámská jízda
Pro večeři nakonec volíme jeden z podniků se zahrádkou u jižního mola. Komunikace s obsluhou je sice trochu těžkopádná a na jídlo chvíli čekáme, ale kvalita i velikost porcí jsou velmi uspokojivé.
Bohužel jsem si nepoznamenal jméno dané konoby.
Dobře najedeni a naladěni usazujeme se po návratu ještě chvíli v lodi, ale po včerejším protaženém večírku jdeme poměrně brzy spát. Voda v přístavu je naprosto klidná a zvuky z okolních lodí zanedbatelné, noc utíká pokojně.