I dnešní ráno je jasné a svěží. Hladina k životu se probouzejícího přístavu je jako zrcadlo. Zatímco chystám míchaná vajíčka k snídani, opravárenské družstvo se vrhá na ta včera utržená dvířka.
Důstojník pro drobné opravy s asistentkou
Během snídaně se vedle lodi ozval křik. Vylezl jsem z podpalubí a uviděl Chorvata na veslici. Ta patřila k rybářské lodi snažící se přirazit k molu, přičemž naše plachetnice jí při tom překážela. Chorvat chtěl, ať se odpoutáme od bóje.
Chystali jsme se vyhovět, když se na rybářské lodi nakonec rozhodli vyvázat se ke kolegům a odvolali svého člověka na člunu. Jenom mávl rukou a vyrazil ke svým soudruhům.
Ta loď se jmenovala GORAN, což je chorvatské křestní jméno a námi obvykle používané označení pro Chorvaty. Když tedy občas třeba při kotvení spekulujeme, jestli se neobjeví nějaký Goran a nebude nás chtít vyhodit, tak tentokrát k tomu došlo personifikovaně.
R/B (ribarski brod?) GORAN
V 10:10 se uvolňujeme a vyrážíme ven z přístavu. Stejně jako včera je krásný jarní den.
Venku na moři mezitím vítr otočil o 180° a namísto Z-SZ fouká V-JV. Taky proti minulým dnům citelně zeslábl – fouká 14 uzlů.
V 11:15 vytahujeme plachty a míříme směrem ke Hvaru. Vítr bohužel zeslabuje až moc a během deseti minut stojíme. Krčíme rameny a vracíme se na cca hodinu zpět k motoru.
Je 12:20, když nám opět začíná foukat, bohužel do zad. CAPOEIRA není vybavena spinakrovým pněm a plavba na zadní vítr je tudíž nepředstavitelně otravná – pokud nejste Ondra. Tomu kormidlování na zaďák nevadí a vede nás svým nevzrušeným stylem dál.
Znovu jsme pluli mezi Hvar a Paklenské ostrovy – místo, odkud jsme před dlouhými třemi dny vyráželi k Palagruže.
Kormidlování na zaďák Ondrovi jde, všechna čest
V půl druhé opět míjíme město Hvar. Pokračujeme dál až za západní konec ostrova, pak obracíme na sever, později severovýchod, k Brači. Poslední noc před návratem do domovského přístavu chceme strávit na bójce. Volba padá na zátoku Lučice na jižním břehu Brače.
Po změně kurzu jsme se dostali na příjemný zadobok až bok. Po zážitcích z posledních dnů to byla vysloveně relaxační plavba. Dokonce jsme dnes poprvé nemuseli refovat plachty. Posádka se pohodlně rozvalila v kokpitu, včetně Dany, která si poslední záchvaty nevolnosti odbyla před Korčulou a poslední dva dny se s lodí a mořem už celkem kamarádila.
Před půl čtvrtou se dostáváme do blízkosti Vrat. Obracíme více na východ, směrem k našemu dnešnímu kotvišti. Na poslední úsek stahujeme plachty, do zátoky vplouváme na motor.
Lučice je hezká a minimálně teď z jara krásně klidná zátoka. Na břehu bylo několik stavení, ale žádný viditelný život. Chvíli jsme kroužili, načež jsem vybral bójku, u které strávíme dnešní noc. Klukům ji nešlo zvednout, takže jsme k přistání využili asistenci žabího muže Finweho v dinghy.
Mít v posádce lidi, co se toho nebojí, to je ten největší poklad 🙂
Přistání v 16:00.
| Lučice, Brač, bójkoviště. 200,- Kuna. |
| Dnes upluto 31,5 Nm, z toho 19,2 na plachty. |
Během přípravy pozdního oběda dorazil výběrčí – odhadem sedmdesátiletý děd, jehož fortel s vesly na nás tak zapůsobil, že jsme ani neremcali nad dosti vysokým bójkovným. Koneckonců, ve Vela Luce si nás za celou dobu žádný výběrčí nevšiml.
Děda nám doporučil vyvázat se ještě k jedné bójce zádí, ať jsme více stablizovaní. Je pravda, že do zátoky pronikaly z moře proudy a trochu tam řádily. To mě mělo varovat. Chorvat nám s druhým lanem i pomohl. Bohužel bylo uprostřed poškozené, takže ho nebylo možné natáhnout nadvakrát a mít oba úvazy v lodi. Ráno bude někdo muset k bójce doplavat a odvázat nás.
V cca půl páté bylo hotovo a vysloužilý olympionik na své veslici odkvačil ke břehu.
Využíváme prosluněného podvečera k vodním radovánkám. Někdo si dává otužileckou jarní koupačku, někdo si jde zařádit na člunu, když už k němu máme ten motor.
Radovánky v Lučici
Se sluncem mizejícím za kopci se ovšem dostavuje citelné ochlazení, načež se stahujeme do podpalubí na kulturně společenský večer. Dopíjení zásob, hry, kytara. Poslední večer na moři, jak má být.
„Na strážním koši seděli dva hoši…“
A stejně tak poslední noc. Eufemicky by šlo říct, že byla neklidná. V praxi se zátoka proměnila v živou a velmi neklidnou bytost. Z mé strany to bylo hrubé podcenění JV větru, který před třetí ráno ukazoval v místě našeho kotvení přes třicet uzlů. Vyvázání k druhé bóji bránilo naší lodi, aby v zátoce lítala jak losovací míček, ale i tak sebou šila a všechna lana na stěžni vyla do noci. Byl jsem na palubě nejméně šestkrát a s obavami sledoval, jak si stojíme. V některých případech jsem se potkal s klukama, kterým naše situace taky nedala spát. Netrpělivě jsme vyhlíželi úsvit.