Vstáváme do vysmátého, jasného, ovšem větrného rána. I v maríně je znát, že zápaďák fouká s neztenčenou silou.
Před vyplutím jsme ještě vyrazili doplnit zásoby. A jaké bylo naše překvapení: po městě korzovaly davy turistů. Chorvati pohotově otevřeli stánky a obchody s cetkama a na ulicích zavládl obvyklý ruch. Jako by včerejší vylidněná Korčula byla jen sen.
A konečně jsme našli obchod, kde měli radlery!
Skládám ještě v recepci štědrý příspěvek na provoz ACI a můžeme vyrazit. Odplouváme v 11:20, v bočním proudu, bez zvláštních příhod.
Na viděnou, Korčulo!
Sotva jsme obepluli hradby starého města, dostali jsme vysvětlení náhlého oživení v Korčule. Cca čtvrt míle od městského mola kotvila opravdu velká pasažérská loď: MS ZUIDERDAM společnosti Holland America Line. Tenhle skoro tři sta metrů dlouhý drobeček uveze dvě tisícovky cestujících, kteří právě čile cestovali z lodi do města a zpět v malých výsadkových člunech. Každý tenhle člun byl zhruba stejně velký jako CAPOEIRA. Proti ZUIDERDAMU byla naše loď směšně maličká. I běžnější pasažérský parník, zevlující o kus dál, byl proti tomuhle korábu jen takový parníček.
Hola hola, copak je to za kocábku?
MS ZUIDERDAM. 15 palub, výtlak 81 769 tun
Velké lodě necháváme za sebou a ve 12:20 vytahujeme plachty, rovnou do refu. Vítr jde přímo proti nám se silou přes třicet uzlů. Čeká nás poctivé křižování.
Během plavby jsem udržoval průběžný kontakt s Pavlem N., který se zrovna plavil někde u Lošinje v rámci IZO cupu. Zatímco my měli větru možná až moc, naši kolegové strádali a byli vděční za každý vánek. A to jsme od sebe byli slabých 150 mil.
Náš windmetr, vyfocený jako důkaz Pavlovi, že s tím větrem nekecáme 🙂
Ve 13:40 míjíme maják na konci poloostrova Pelješac. Probíjet se proti tomuhle větru na západ je chuťovka. Ve dvě hodiny už má stabilně 40 uzlů.
Vzal jsem si kliku a vyrazil k ráčně na stěžni ještě trochu zmenšit hlavní plachtu. Při pohybu lodi na vlně jsem ale na okamžik ztratil rovnováhu. Takřka hned jsem se zapřel o takeláž a zůstal v bezpečí, ale kliku jsem při tom upustil. Její klouzání po palubě, než nakonec přepadla na závětrném boku do vody, mi připadalo přehnaně dramaticky dlouhé. Svou první utopenou kliku jsem měl tedy za sebou.
Vlastní náhradní kliku s sebou vozím od své první skipperské plavby, teď tedy přišel její čas. Štěstí přeje připraveným.
Ráno jsem doufal, že by naše zkušená posádka mohla v denním šláku zvládnout cestu až na Vis; už v brzkém odpoledni je ale jasné, že nechceme-li plout celou noc, nemáme šanci. Několik hodin probíjení se proti místy Bf 8 větru nás na CMG posunulo o naprosto nedostačující kousek a taky celkem unavilo. Budeme rádi, když za světla dosáhneme aspoň záložního cíle, přístavu Vela Luka na západě Korčuly.
Zkušený kormidelník se nějakým větříkem nenechá rozházet
Po půl páté začal vítr ztrácet sílu a během krátké doby spadl na 26 uzlů. Projevila se relativita: vítr, jaký bych jindy vítal jako poctivý a vhodný pro plavbu, nám teď přišel skoro jako bezvětří.
V 17:10 stahujeme plachty. Postupně ženu motor do otáček – do Vela Luky nám zbývají tak tři hodiny plavby a já se v tom přístavu nechci motat za tmy. Vzniklý prostoj vyplňujeme hraním oblíbeného Kontaktu.
V podpalubí na WC jsme našli dveře od jedné ze skříněk vyvrácené z pantů. Buď špatně dovřené, nebo s nedržícím zacvakávacím zámkem, sebou zřejmě při obratech plácaly sem a tam, až to vzdaly. Po klice druhá dnešní nepříjemnost, ale tahle bude patrně opravitelná.
Je půl osmé, když se ve snaze zkrátit si cestu pouštíme do mělkého průlivu mezi Korčulou a ostrůvkem Proizd. Proplouváme v pořádku a se sluncem už nízko nad obzorem se obracíme na západ. Po cestě se ještě stavujeme v zátoce Gradina a chvíli ji zvažujeme jako dnešní kotviště, ale nechce se nám stát na kotvě.
Kolektivní kochání se západem slunce
Do Vela Luky připlouváme cca ve čtvrt na devět. V přístavu není tak živo jako loni v červnu, je tu ale dost zazimovaných lodí, u břehu i na bójkách. Nakonec se vyvazujeme k obří černé bóji, zatímco v posledních záblescích světla podezřívavě sledujeme, kam všude z ní vedou do vody lana.
Motor vypínám ve 20:25.
| Vela Luka, bójkoviště. Nikdo nás nekasíroval. |
| Dnes upluto 25,9 Nm, z toho 11,8 na plachty. |
To dnešní křižování jsme si jaksepatří užili. Chystáme si a jíme večeři a chvíli se ještě vybavujeme nad sklenkou, ale únava nás celkem brzy posílá do kabin, respektive kajut.