Hook Sailing ’20 – Nejistá cesta, Split, Primošten, Murter, Vodenjak

Finwe Žádné komentáře

Srážíme se tentokrát na Pankráci, v půl druhé v noci. Doma jsme nakoupili jen kyselé okurky, abychom nemuseli jíst chorvatské krastavce. Slovinské známky v UAMK jsou opět vyprodány.

Dálnice jede, je skoro prázdno. Neriskujeme průjezd pozavíranými Pasohlávkami a bereme „zavděk“ cestou přes Znojmo. Neustálé střídání padesátky a devadesátky se s normální cestou přes Mikulov vůbec nedají srovnat. Před hranicí na Hatích ještě stavíme – čerpací stanice vedle obřího nevkusu s draky a bojovnicí v nerezové podprsence je zavřená, potřebu vykonáme v mlází. Po výjezdu objevíme otevřené OMV, kde teda nakonec ještě bereme naftu – o dobré 4 koruny na litr levněji, než na D1.

V Rakousku vcelku rychle najíždíme na dálnici, za svítání projíždíme opravovanou Vídní (miluji vůni horkého asfaltu po ránu), na Graz a na hranice. Oproti normálu je po cestě docela dost zúžení a omezení na 80, ale i tak cesta odsýpá. První hraniční kontrola, první bobky, jak se to povede. Pohraničník nám jen pokyne rukou, ať jedeme dál. Dokupujeme vinjety, dáváme kávu z termosky.

Slovinsko máme za sebou za hodinku. Druhé bobky na chorvatské hranici – tady to trvá déle, vyndáváme na palubku formulář Enter Croatia. Žádné větší kontroly se nekonají, jen si prověří naše pasy. Nečekáme déle, než 15 minut, v opačném směru to vypadá podstatně hůř.

V Chorvatsku stavíme klasicky na Lepe Bukvě a snídáme řízky, které nasmažila Marťa. Toiky ani letos nijak zvlášť nesmrdí (a covidem to není, každou chvíli k něčemu pro jistotu čicháme). O pár odpočívadel dál stavíme na bjelou kávu. Pak už hurá až na Split, jen s pár střídáními řidičů.

Nákup v Mall of Split není vůbec problém, je rychlý, malý a levný. Samozřejme hlavně proto, že jsme nedali dohromady seznam, takže bereme zejména kvalitetno a pochutiny. Budeme asi častěji dokupovat.

Splitská ACI je přeplněna auty. Pikolík od vjezdu tentokrát ani není protivný a nechá si nás aspoň zastavit na vyskládání věcí na zídku vlnolamu. Auta pak pod vedením Daria z MirAmo odjíždějí na nějaké levnější parkovací místo (prý stojí za to, nedá se na něj trefit, auta stojí na druhém konci Splitu mezi rozpadající se lodí a záhonem se zelím).

Nakonec seženeme i vozík, i když to tak na začátku nevypadá. Z prvního ukořistěného mám radost jen chvíli, když si pro něj přiběhne pán, který si ho dostatečně nehlídal. Vracím. On má naopak radost, když pak vidí, že jsem už sehnal jiný.

Loď je přebraná, je v ní hromada zbytečností (8 vest a 8 harnesů, koženkové polštáře do kokpitu), které letos nemůžeme ani schovat do aut, protože neparkujeme v marině. Taky to v salonku nehezky páchne – nejdřív si myslíme, že jsme něco nabrali při vykládání věcí na mole, ale nakonec to určíme jako něco mrtvého pod podlážkou.

Je pozdě, takže dnes nevyplujeme. V kokpitu popíjíme první oslíky a sledujeme divoce barevné loďě plující přístavem. Po cestě jsme klasicky unavení, takže už kolem osmé odpadáme spát.

Vyplouváme na pohodu už kolem deváté. Venku je jasno, začíná být hic. Ještě v bazénu splitského přístavu se vyhýbáme přijíždějícímu trajektu. Vedro a slunce je takové, že se odklízím do lehu do salonku, odbavit články nahromaděné v Pocketu. Nahoře se provozuje plachtění i tažení za lodí na laně. Trochu zanedbáváme polední jídlo, když nakonec přijde na 5 kousků rozdělený kus salámu, je pro mě už pozdě a bojuju s počínající mořskou nemocí. Vynořím se až po přistání u bóje v Primoštenu.

Sledujeme tanečky místních dvou katamaránů – jeden jezdí pozpátku tam a zpět mezi kotvištěm a molem trajektů, druhý jezdí tam a zpět popředu bójkovištěm. Oba vypadají, že chtějí urvat místo na mole. Po hodině se to konečně jednomu podaří, ale pak zase začne jezdit tam a zpět. Nechápeme. Nakonec se vyváže na bóji vedle kamarádů, svážou si zadky a rozjedou diskotéku.

Dnešní debata na palubě naší lodi se protahuje až přes půlnoc.

Primošten. Bójka. 231 Kuna
Dnes upluto 36,3 Nm, z toho 15,8 na plachty.

Vyplouváme na nás opět docela brzy. Zpočátku dne moc nefouká, provozujeme tedy nafting, lano za lodí, podobné kratochvíle. Dnes tolik nepálí, dovedu tedy i zůstat na palubě a dokonce i připravit polívku k obědu, abychom opět nezanedbali jídelní režim jako včera. Po poledni si přeci jen trochu zaplatchtíme, ale spíš pro forma.

Potřebujeme nakoupit a máme chuť na rybu, jako dnešní přístav tedy volíme marinu Hramina na Murteru. Sever ostrova musíme obeplout, mělkými průlivy se nám to nechce riskovat. Chvíli vypadá situace na místě bledě, ale nakonec na nás přece jen zavolá pikolík. Navede nás mezi dva obří karamarány místní charterové flotily. Na jednom se ještě uklízí. Naproti jsou dvě německé posádky, jeden starší pár, jedna parta u skleniček.

Vystřídáme se v potřebných sprchách a vyrážíme do víru města. Projdeme tři různé konoby, včetně jedné michelinské, než najdeme jednu s rozumnou cenou ryb. Posadíme se, objednáme točeno, a pak se dozvíme, že ryby nejsou. Inu. Místo toho volíme steaky, pizzu nebo lignje na žaru. Jídlo skvělé, pití taky. Návrat do lodi je brzký, po cestě obdivujeme místní důchodce hrající nějaký mix pétanque a curlingu. Jen košťata chybí.

Párty v kokpitu je, ale jen drobná.

Marina Hramina. Mooring, elektřina, voda, WC, sprchy. 470 Kuna
Dnes upluto 33,5 Nm, z toho 3,8 na plachty.

Ranní nebe je zamračené. Honza na to nejistě kouká a nikam se mu nechce. Kapitán naopak, takže po snídani a nákupu napohodu vyplouváme. Vítr fouká zadobok, uklidím se raději do salonku. Plachtění je pohodové, párkrát sprchne. Cíl je Brbinj na Dugim Otoku, ale nestíháme to. Nakonec zamíříme do zátoky Vodenjak – Sali je blízko a spíš chceme na bóji.

Celou cestu za Dugim Otokem zuří bouře. Za námi je ale celkem hezky, skoro až mraky závodí se sluníčkem, občas vykoukne. Honza na to nejistě kouká a nikam se mu nechce.

Ve Vodenjaku je nový domeček a na bójích tu jsou dvě lodě. Obyvatel té větší na nás hned po našem přistání vystrčí holou řiť, takže tady bude nahé koupání na pohodu. Na chvíli i vykoukne slunce. Koukáme na blesky honící se okolo, Honzové vaří večeři, blíží se k nám hradba deště od Ždrelackého průplavu.

Když přijde, už neodejde. Pod bimini vydržíme necelou hodinu, než potupně utečeme do podpalubí. Venku se honí všichni čerti a fotí foťáky se silnými blesky.

Večírek probíhá v salonku za občasné kontroly stavu venku.

Vodenjak, Iž. Bójka. Nikdo nás nekasíroval
Dnes upluto 30,0 Nm, z toho 15,2 na plachty.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *