Hygge Sail
Přes Šlesvicko-Holštýnsko a whisky do dánských měst duchů

Sobota (Praha–Flensburg–Langballigau)

Scházíme se po jedenácté noční paralelně na Letné, Vinohradech a Andělu. Cestou z Letné natáčíme průjezd pod železničním mostem U Výstaviště, který se má zítra zavírat a demontovat. První společný sraz je na pumpě u dálnice za Prahou. Prší, ani nelezu z auta.

Mezi druhou a třetí se u pumpy střídáme v řízení. Prší. Jedu sotva hodinu, když světelné cedule nad dálnicí postupně zavřou dva levé pruhy, ten poslední zbývající se zastavuje. Prší. Čekáme 10 minut, vypínám motor, kolem nás prosviští pár sanitek a dvakrát tolik hasičských aut. Auta přijíždějící zezadu postupně zaplní oba prázdné pruhy. Čekáme 20 minut. Projíždějí další hasičská auta. Prší. Čekáme hodinu, silnice se konečně rozjíždí, před sebou vidíme jediné nabořené auto na odtahové rampě, jedno osobní policejní auto. Po zbytku nehody ani vidu.


Pokračovat ve čtení

Hook Sailing ’21
Luka, Trogir a domů

Dnešní ráno se rozhoduju nevydat se s ostatními na bijelu kavu, přestože byly vyslyšeny moje prosby o snídani před trojbojem a ranní ptáčata sehnala čerstvý kruh (nepochytil jsem přesně kde, jen, že místní pekárny jsou pravděpodobně prodejny regálů a pultů, protože měly sice otevřeno, ale na pultech vůbec nic nebylo). Místo toho v lodi doplňuju vodu a dopisuju první část našeho příběhu. Na některém z předchozích stání jsme nechali šroubovací část rychlospojky k hadici, naštěstí mají místní pacholata erární.


Pokračovat ve čtení

Hook Sailing ’20
Klid na Rabu, neklidně na Iž, delfíni, Betina a znovu Primošten

Během dopoledne zůstáváme v marině na Rabu uplně sami, jediná plachetnice. Kolem druhé hodiny připlouvá loď s dvoučlennou rakouskou posádkou. Podle povinného small talku vypadají, že jim to dneska na moři stačilo. Ostatně, i tady v zátoce jdou poryvy k 45 uzlům. Honzové vyrazili na procházku podél pobřeží, ostatní chillujeme v lodi. Venku je celkem zima a fičí. Sem tam sprchne, k večeru čím dál častěji.


Pokračovat ve čtení

Hook Sailing ’20
Ilovik, neklid na Rabu

Skoro celou noc je klid, i přes blesky všude okolo nás. Až v šest ráno to práskne těsně vedle nás a spustí se solidní slejvák. Snídáme tedy poprvé v salonku, celá paluba je mokrá.

Vyplouváme už v půl desáté, na severozápad, vykukuje slunce a začíná žhnout. Nefouká. Plachty jdou ven jen dvakrát na chvíli před polednem na průjezd mezi Molatem a Dugim otokem, nijak zvlášť nefouká. Na volnějším moři na vnější straně ostrovů čekáme větru víc, ale opak je pravdou – vítr na nule, jen ohromné vlny. Motorujeme až k Iloviku.


Pokračovat ve čtení