Sobota (Juelsminde–Middelfart)
Ráno s odplutím vyloženě nespěcháme, ale ani tak se nechceme zdržovat. Nahnaný čas ztrácíme u čerpačky, kde se nám bezkontaktně nedaří zaplatit. Všechny popisky jen dánsky. Asi půl hodiny předvádíme etudu na téma „kolik chlapů je potřeba k obsluze platebního terminálu“. Nakonec se to povede fyzickou kartou, a na dvě kola (maximální částka se vybírá ještě před tankováním) bereme těsně nad 70 l nafty. Odplutí od čerpačky je stejně jako to ráno od hammerheadu hladké.
Etuda placení u čerpačky
Obeplouváme mělčiny, vlny jdou přímo do přídi. Po stočení na jih zase kymácí s jachtou ze strany na stranu, to mě donutí se schovat do kajuty. Nahoře jdou ven plachty, nejspíš na pohodlný předobok.
Úsek mezi juelsmindskými mělčinami a Fredericií byl takový pohodlný až mírně líný jachting. U dvou velkých lodí na obzoru jsem si chvíli nebyli jistý kolizním kurzem, přišlo mi, že si nedokážou vybrat kurz… až přeškrtnutý trojúhelníček v AIS mi napověděl, že se prostě točí na kotvě 🙂 Před Fredericií jsme se vyhýbali úseku vyznačeném bójemi speciálního určení, do kterého by se nemělo vplouvat. Dánské plachetnice okolo tady nějakým ostychem ovšem netrpěly. Nakonec jsme zjistili, že do těch míst můžou zaletět kusy kamene odstřelené z kamenolomu na břehu. A v sobotu se nestřílí.
Fredericia samotná má velký přístav pro komerční lodě a taky marínu, byl to náhradní cíl, pokud by se nám nepovedlo najít místo v Middelfartu. Za městem se průliv zužuje a vítr šel do trysky. Nějak bychom to nakonec ukřižovali, ale tady jsme mávli rukou a nakopli motor. P.
Vylézám těsně před novým middlefartským mostem. Za ním už je Middelfart a naše marina, poryvy větru jdou k 15 kn.
Nový middelfartský most
Most přes Velký Belt už jsme probrali, teď přišel čas na ten přes Malý Belt. V tomto případě se opravdu jedná o dva samostatné mosty, byť umístěné nedaleko od sebe. Nás dnes čekal „Ten nový most“ (Den Nye Lillebæltsbro), postavený v roce 1970 coby součást nové dálnice spojující pevninské Jutsko a ostrov Fyn. Je jenom silniční, kolejová doprava zůstala starému mostu. Jachtař tady nečelí zvláštním požadavkům; netřeba se hlásit vysílačkou a není tu TSS, platí klasická pravidla pro úzkou plavební dráhu.
Middelfart, městečko svým názvem tak oblíbené u cizinců, disponuje velkou marínou, která je ale jednak stranou centra, jednak je z pohledu ze severu schovaná za poloostrovem, který by bylo třeba obeplout. Na severní straně je ale několik malých přístavů. V jednom, který vypadal na webu nejsympatičtěji, jsme si (opět s pomocí naší dánsky hovořící spojky) zařídili rezervaci. P.
Připravujeme se na eventualitu jak kůlů, tak mola. Naše zarezervované místo je až hodně vzadu, tak musíme trochu stísněnou marínou šněrovat. Je ale poslední a bokem k molu, a navíc nám pomůže chytit lana místní obsluha, přistání je tak na pohodu. Platit se tu taky dá jen fyzickou kartou. Nad marínou se tyčí rozestavěné moderní bytovky bez duše.
Marina s novovýstavbou
Rychlé facility a odcházíme do nejbližší restaurace Mast čekat na Albínu. Obsluha je neuvěřitelně pomalá (na to, jak hóch ta restaurace vypadá). Nakonec se dočkáme piva, Albíny, a Silva i teplého spacáku, na který čeká jako na smilování. Odchází si ho odložit do lodi a pak se vydáváme na prohlídku města. U maríny divné umčo, prasečí hlava v kabátu a napíchnutý lední medvěd.
Albi nás vede kolem výpadovky na Kolding (s domky podél, kde se v rachotu aut musí určitě krásně bydlet), za hranicí města najdeme ceduli pro společné foto (Middelfart, ha ha ha) a pokračujeme kolem stánků s občerstvením a minipivovaru k místnímu zámečku. Všude kolem cesty roste medvědí česnek, lány a lány. Dánové by to prý nikdy nesbírali, a na Čechy, kteří tam někdy harvestují, koukají trochu přes prsty.
 Medvědí česnek |
 U cedule |
 Nad tratí |
Zámeček má na příjezdu velkou oboru s jeleny a za sebou park s domečkem H. Ch. Andersena, kde prý, koukaje na moře, hledal inspiraci.
V zámečku se zrovna odehrává jakási konferece zubařů, chvíli přemýšlíme jestli necrashnout raut. Zpět u výpadovky si v místním micro bryggeri dáváme lahvová piva. Večeři zkoušíme ve městě v nejlépe hodnocené restauraci Holms, ale prý mají volno až příští měsíc. Nakonec končíme v mexické kousek naproti. Jídlo dobré, drinky sladké, gastrodemence značná.
 Umčo u mariny |
 Andersenovy výhledy |
 A chaloupka |
Po návratu navštěvujeme masově facility, které, ač mobilní v návěsu, kvalitou a čistotou předstihují většinu dosavadních. Jen se to v nich trochu houpe a vrže. Večírek v lodi umírněný, hodnotíme stav zásob a plánujeme nákup. Zítra do Koldingu jsou to jen dvě hodiny cesty.
| Middelfart Nyhavn, stání v krajním boxu. WC, sprchy s teplou vodou. 220 DKK. |
| Dnes upluto 20,9 Nm. |
Neděle (Middelfart–Kolding)
Výsadková jednotka vyráží na ranní doplnění zásob v Kvickli kousek od maríny, který jménem klame, protože je to veliký a skvěle vybavený supermarket s monstrózním výběrem zejména pivních speciálů. Zásoby pro pitný režim mají asi 40 kilo, bojím se, aby mi neurvaly popruhy nebo dno od batohu. V lodi zjišťuju, že jsem omylem koupil nealko plechovky Punk IPA.
 Nabodnutý medvěd |
 Pivní výběr v Kvickli |
 Nealko Brewdogy |
Vyplouváme na pohodu, šineme se kanálem motorově.
Spolu s námi vyplouval z vedlejšího přístavu člun MHV 809 ANTARES dánského námořnictva. Celá posádka byla shromážděná na přídi, asi ranní standup.
Hail Søværnet!
A podpluli jsme druhý z mostů přes Malý Belt. Pochází z roku 1935 a původně se mu říkalo prostě Most přes Malý Belt, ale od doby, co má novějšího bratříčka, je to Ten Starý Most (Den Gamle Lillebæltsbro). Na první pohled vypadá jinak, než jeho kolegové zavěšení na pylonech. Dočetl jsem se, že téhle konstrukci, důvěrně známé z Transport Tycoonu, se česky říká příhradové nosníky. Kdybyste s tím někdy chtěli zazářit na párty. Na mostě stále funguje silniční doprava, byť dnes už jen jako státovka (jeden pruh každým směrem. Nový most má tři pruhy každým směrem). Hlavně tudy však jezdí vlak; ano, tenhle devadesát let starý most představuje jediné železniční spojení pevniny s Fynem a dále Sjaellandem. Zajímavé. Přes most (má jen něco přes kilometr) vede taky chodník a jako takovou specialitku si tu lze zaplatit lezení po mostě samotném. No nikomu nic proti gustu samo.
Starý most
Kousek za mostem se průliv stáčí a loď se dostává na takovou křižovatku. Pokračovat se dá buď dál Malým Beltem na jih, nebo plout do Koldingského fjordu na západ. My měli v plánu postupně obojí, dnes nás čekala ta západní cesta. P.
Podél koldingského zálivu sledujeme pěkné domečky, vč. jednoho velkého zámku, kde je hotel, o kterém se později od Albi dozvídáme, že v něm během návštěvy Koldingu bydlel Obama. Plavební kanál směrem do maríny je mělký, čekáme hloubky pod 3 metry. Čísla se skutečně drží kolem 2,5. Albi nám mává z vlnolamu, ale jak jedním okem hlídáme hloubkoměr a druhým hledáme vhodné místo k přistání, nevidíme ji.
Obamahotel
Jdeme trochu nezvykle na přistání ke kůlům (většinou stojíme bokem u mola), takže jsme z toho krapet nesví. Všechno dobře dopadne, držíme, jen dolů na molo z kotvy je to trochu výška – půjčíme si schůdky stojící opodál, s nimi je to pohodlnější. Albi přichází na molo a nese dary. Až teď nás napadne se po pobíhání s lany podívat na hloubkoměr. Ukazuje 1,6 m, takže podle všeho jsme 30 cm pod dnem. Nic jsme ale nezaznamenali, tak snad ani dno lodi. Hotovo, jsme v Koldingu.
Vyrážíme za písničkou – v obchodě v maríně sháníme olůvko, abychom zkontrolovali tu hloubku. Seženeme. Vedle v restauraci Marinaen, která má snad i michelinskou hvězdu, se odehrává svatba. Čtyři mladíci v oblecích odjíždějí v hlučném rozhodně ne økologisk autě s turbonasáváním vzduchu na kapotě.
 Domorodci přinášejí dary |
 Koldingská univerzita |
 Místní pochutiny |
Podél kanálu nás Albi vede do centra – kolem kajak klubu a tří místních univerzit – všechny jejich domy jsou pěkné, nové, moderní. V café na náměstíčku se stavíme na oběd. Je tu hygge ozdobeno, kožíšky na židlích, teplo, příjemná hudba, skoro se nám nechce pryč. Jídlo skvělé, pivo místní taky svělé. Účet trochu horší, ale jsme na dovolené. Z café pak městem na hrad, kde se snažíme sehnat nevkusné magnetky, ale jsou tu příliš vkusní. Až bychom si možná něco i koupili neironicky.
A pak už nás čeká zlatý hřeb odpoledne, ochutnávka skoro všech píp a dalších lahví a plechovek v The English Pubu. Albi nám hned do startu nese 20 ochutnávkových porcí, takže úvodní untappdování je docela honička. Večer je velmi příjemný, cestou do lodi se stavujeme pro nutný, dlouho se připravující, ale o to víc chutnající kebab.
 Zámek = největší stodola ve městě |
 Pomoc! |
 Dost práce |
O schůdky jsme přišli, vedle nás přijela další loď, která si je vzala zpátky. O to zajímavější je výstup do lodi, protože to navíc vypadá, že stoupla hladina. Dojezd příjemného večera v salonku.
| Kolding, stání v kůlovém boxu. WC, sprchy s teplou vodou. Elektřina dle spotřeby. 120 DKK. |
| Dnes upluto 9,4 Nm. |
Pondělí (Kolding–Årøsund)
Žene se cyklóna. Původní plán se před ní schovat až v Sønderborgu, dokud to jde, padá, protože nám má foukat jižní vítr a nejspíš nás tam nepustí. Proto ani nemusíme pospíchat se vstáváním, a to se po včerejšku hodí. Odplouváme před osmou, hloubku jsme nakonec nedoměřili, olůvko zůstalo nepřivázané, ale ani nedosedli na dno (tak, abychom si toho všimli).
Dobré ráno, Vietname!
Motorujeme kanálem, hodně se postupně zdržujeme v podpalubí. Silva vaří snídani až za plavby. Nebe se kaboní, poprvé po týdnu není sluníčko. Protivítr je opravdu silný. Obloha to hodně střídá, od protrhaných záblesků slunce až po mlžné pršení, kdy není vidět skoro nic. Chvílemi zvažujeme i mlžný roh.
Za mlhou tak hustou…
Proti nám plují plachetnice napohodu většinou na motýla. Taky bychom rádi, ale na plachty máme špatný směr a slabý Yanmar se s protiproudem těžko pere. Lížeme východní břeh dánské pevniny, abychom byli trochu krytí před vlnami. Snad i díky tomu dorážíme do jediného průchozího přístavu, Årøsundu, už po jedné hodině odpolední. Na pohodu chytáme místo na hammerheadu. Městečko je skoro mrtvé, ale facility tu jsou, sprchy nejsou na příděl, ten zítřek tu přečkat půjde a ve středu nás cyklóna snad už do Sønderborgu pustí.
Årøsund byl mimochodem taky dědictví Dána se psem. Původně jsem měl v téhle oblasti vytipovaný přístav na ostrově Bagø, který byl ovšem v těchhle podmínkách dokonale návětrný, a potom Assens na východní straně Beltu. Ten mi právě Dán rozmluvil: „To je ošklivé místo. Průmysl, loděnice. Jeď do Årøsundu.“
Přístav je rozdělený na tři sekce. Nejvýchodněji je stanoviště trajektu, který neúnavně pendluje na protější ostrůvek Årø a zpátky. Prostřední část je rybářský přístav a na západě je poměrně velkorysá marína. Vybavená i jeřábem, zrovna dneska tam jedna parta usazovala po zimě stěžeň na nějakého většího Dufoura.
Stáli jsme bokem tak, že předpokládaný směr větru měl být od mola. Pečlivě obstarali lana a fendry. Dál už bylo hřiště Neptunovo. P.
Tady teď chvíli pobudeme
Pomalé odpoledne trávíme výletem na místní pobřežní pevnost, kde německá děla (tahle část Dánska patřila v letech 1864-1918 Německu, pozn. P.) hlídala na začátku 20. století přilehlé námořní trasy. Část posádky shání parmazán a struhadlo, je úspěšná v nedalekém kempu, kde funguje obchod. Přinesou nám k ochutnání lahve místního piva Mosekule, které beze slov rozdají a pak podle koukají na naše zkřivené obličeje – pivo chutná zhruba tak, jak se jmenuje. Do noci pak chill v lodi u bufíku.
| Årøsund, stání bokem u hammerheadu. WC, sprchy s teplou vodou. Elektřina dle spotřeby. 215 DKK. |
| Dnes upluto 22,8 Nm. |
 Piknik plac u pevnosti |
 Je to tu nové |
 Teplota v lodi není příliš vysoká |
Úterý (Årøsund)
Ráno je pomalé. Beze spěchu se stavujeme koupit čerstvé pečivo, snídáme a plánujeme výlet trajektem na protější ostrov Årø. Na první pokus vyrážíme před desátou, ale zrovna přistává autobus plný důchodců. Odložíme odjezd na další trajekt o hodinu dvacet později. Ten je už skoro bez pěších pasažérů, ale automobilový ruch je stále čilý. Odjezd přesně na čas, cesta na cca kilometr vzdálený ostrov trvá 7 minut.
Neúnavný pendler
Na břehu Årø ve vyhřívaných pártystanech právě končí důchodcům z předchozího trajektu gáblík, možná jim i cpou nějaké hrnce, před stany jsou pro ně připraveny traktorem tažené kryté povozy k prohlídce ostrova. Na druhé straně stanů jsou k zapůjčení EV golfové vozíky, šestimístný za 320 na hodinu.
Naleštěný povoz pro důchodce
Procházíme ostrovem, vesničkami kolem zavřených hospod a zavřeného pivovaru (pachatele Mosekule), bukovým lesíkem vysázeným v přesných rovnoběžkách, kolem campingu s alpakami až na druhou stranu k vyhlídce na mělčiny. Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…
Rozmoklé pole s Årøstenen
Årøstenen, místní slavný kámen, vynecháváme, protože na něj nemáme boty, vypadá, že je uprostřed bažiny/velmi podmáčeného pole. Po zhlédnutí fotek na internetu nelitujeme. Po silnici za polem táhne traktor vůz s důchodci. Cesta zpět nám vychází akorát na trajekt, tak točeno ve vyhřívaném stanu vynecháme.
V lodi Silva akorát připravila pozdní oběd, pokračuje chléb a karetní hry, večírek.
Celý den našeho uzemnění v přístavu jsem sledoval, jak se vyvíjí předpověď pro středu. Klíčová otázka byla: zvládneme zítra vyplout a dorazit až do Sønderborgu, nebo dostaneme po cestě hrozně do držky? Díky úpravě trasy jsme měli ještě jeden den k dobru. Samozřejmě bychom ho raději použili jinde než na tomhle přece jenom ne až tak živém místě. Cestou trajektem z ostrova (a proti větru) jsem mu celkem záviděl jeho nekompromisní motory 🙂 V lodi pak při silnějších poryvech větru utichala konverzace a oči všech se stáčely k windmetru, který jsme nechali celý den zapnutý.
Nakonec to nevypadalo tak zle. Ještě jeden vzteklý záchvat větru měl přijít po čtvrté odpoledne, kdy bychom ale už měli být relativně krytí v Alském fjordu. Spát jsem šel s tím, že 70:30 pro odjezd a definitivní rozhodnutí udělám ráno. P.
| Årøsund, stání bokem u hammerheadu. WC, sprchy s teplou vodou. Elektřina dle spotřeby. 215 DKK. |
| Dnes upluto 0 Nm. |