Původní dohoda sice zněla, že na odplutí nemusíme vstávat všichni, ale na sedmou jsme lanaři připraveni komplet.
Středa (Nyborg–Kolby Kås)
Odražení je tentokrát naprosto hladké, jen chvíli počkáme, než odpluje větší loď s ramenem uvázaná naproti nám. Snídáme sendviče předpřipravené večer.
Nízká část mostu přes Velký belt
Až pod most motorujeme. Vítr napřed skoro není, ale rychle se zvedá. Pár si nás ještě na chvíli zdřímne, pod mostem jsme už ale zase pohotově skoro komplet (Silva ještě neopustila kajutu). Mnoho focení, moře pod mostem se nehezky houpe. Při zmínce o oslavném rumu mi dochází žaludeční kredit a mažu do vodorovné polohy. Měl jsem si ten sendvič ráno dát a nenechávat ho na později.
Storebæltsbroen, most přes Velký Belt, byl jeden z hlavních cílů výpravy. Pod jeho slavnějším bratříčkem (Øresundsbroen, most přes Øresund) už jsem plul třikrát, teď došla řada i na tohohle fešáka. Jsou to vlastně dva mosty. Ze Svendborgu až na ostrov Sprogø (místo s docela temnou minulostí, mimochodem) vede nízký most se silnicí i železnicí. Za Sprogø mizí koleje v podmořském tunelu, zatímco mostovka se vyšvihuje na východní most postupně až do výšky 65 m. Most (tedy ta vysoká východní část) je o něco kratší, než ten øresundský (6 790 proti 7 845 metrům), ale jak mostovka tak pilíře sahají výš (pilíře 254 proti 204 metrům). Končí ve městě Korsør na Sjællandu a spolu s mostem přes Malý Belt, ke kterému se dostaneme později, umožňuje dosáhnout Kodaň z pevniny suchou nohou, což je mimochodem možné teprve od roku 1998.
Prakticky pro jachtaře: menším plachetnicím se doporučuje podeplout západní most s podjezdnou výškou 18 m a na východě se příliš neplést. Naše výška stěžně byla právě 18 metrů bez anemometru a antény, takže bychom se těsně nevešli. Na východě ovšem vede vytížená mořská „silnice“, ve Velkém Beltu někdy bývá docela provoz. Středem mostu vede TSS, kde plachetnice už vůbec nemá co dělat, a i poblíž by mohla způsobovat dispečerům z Belt Control vrásky. Předtím, než se začnete kolem mostu motat a podplouvat ho, je nutné se ohlásit a sdělit své úmysly. Plachetnice pod patnáct metrů délky striktní povinnost nemají, ale i tak se doporučuje kontakt s dispečery navázat. Já se ohlásil a dostal povolení most podeplout s tím, že nevpluju mezi dva středové pylony. I tak jsme měli nad stěžněm hromadu místa. P.
Storebæltsbroen
Venku jdou postupně ven plachty. První pokus neplatný, zamotalo se a muselo se opravovat. Druhý už platný. Plujeme na sever a vítr jde ze severovýchodu, takže se pro mě loď naklání na špatnou stranu. Velmi rychle se přesouvám se do kajuty, kde udržet se na stěně bude stát míň sil.
Nějakou dobu se křižuje. Nevím jak dlouho, nechal jsem při rychlém přesunu telefon v salonku. Kapitán se stavuje pro skořicový koule. Pak jdou plachty dolů a jede se ještě dobu na motor. Plachty už proti vlnám nepomáhaly. Párkrát s vypětím všech mentálních cvičení udřímnu, a pak jsem vyvolán na přistání. Vůbec si nejsem jistý, jestli mi to břicho dovolí, ale nakonec se podaří ho uklidnit pocitem povinnosti.
Nějakou dobu to bylo docela fajn stoupání, i když s větrem přímo do čumáku jsme závratnou VMG neměli. Když jsme už trochu zpocení nastoupali nad ostrov Romsø, přišli jsme i o tu trochu krytí, co nám poskytoval Sjælland. I zrefovaná hlavní plachta nás dost pokládala. Nakonec jsme se na to vykašlali a k ostrovu Samsø jsme se doštráchali v kombinaci motor + gena.
Původně jsem chtěl stát v maríně ve městě Ballen, ale ta byla proti panujícímu větru návětrná a nebyl jsem si jistý, jaké přístřeší bychom tam byli nalezli. Náhradní cíl byl Kolby Kås na závětrné straně ostrova. Ten sice neležel u žádného města, ale toho jsme v zásadě nelitovali, po zkušenostech z předchozích dnů už jsme věděli, že město není žádná záruka například otevřené restaurace. P.
Přistáváme v bývalém trajektovém přístavu Kolby Kås. Od ostrova vane silný zápach hnoje. Vybíráme místo mezi dvěma plachetnicemi u mola. Posádka té přední sedí v kokpitu, zdraví nás, ale víc se k pomoci nemá. Honza neví, jak má na vysoké molo skočit. Stavíme mu cestou u žebříku, během manévru si pochroumá koleno. Musíme udělat ještě jedno kolečko, než se dobelhá ke stání. Němci na první lodi to pobaveně sledují. Danke für nichts, blbečci. S drobným křísnutím se přivazujeme. Vítr nás tlačí na molo.
Kolby Kås Havn a všechny čtyři nocující plachetnice
Jdeme zaplatit. Cestou zblízka mineme německou loď a její posádku, která má slušně rozjetý večírek v kokpitu. Možná dobře, že nám nepomáhali, kdo ví, jak by to skončilo. V klasické budce je automat, z jeho menu není zjevné, jestli je sprcha v ceně. Přikupujeme ji raději za 20 DKK, abychom zjistili, že je jednak v ceně stání, a navíc se teplá voda platí zvlášť pětikorunovými mincemi. Pro teplotu vody sprchy vzdáváme a to nejnutnější spácháme v lodi. Tam je před zapnutím bufíku příjemných 15 stupňů.
Při čekání na večeři nám na loď naskočí cizí osoba. Je to Němec nejspíš z té přední lodě a je nacpanej jak žok. Uvědomuje si, že se spletl, ale stejně ještě hodí pár konverzačních frází. Za šplouchání vody o záď jdeme spát. Za nás se zatím postavily dvě další lodě, jedna se psem.
| Kolby Kås, stání bokem u mola. WC, sprchy s teplou vodou zvlášť. 235 DKK. |
| Dnes upluto 48,9 Nm. |
Čtvrtek (Kolby Kås–Århus–Mårup)
Ráno poklidný start. Němci už odfrčeli do Nyborgu, Dánové za náma dnes prý nikam neplujou. Už v bazéně přístavu dost nehezky fouká, kolem 20 uzlů. Přípravu nepodceňujeme. Kinedryly, opalováky. Odplutí je vzhledem k okolnostem hladké. Pomůže nám kolemjdoucí Dán ze zadní lodě.
Hákův přístavní manévr
Fičí tak, že to není na plachty a motor má PLUTO stejně slabý, jako všechny Sun Odyssey 379, takže bychom do Århusu pluli až dvanáct hodin. Proto volíme náhradní plán, Přístav Mårup stále na Samsø. Dle map vede přistávací vektor přesně vyznačeným kanálem. Jednu dobu klesá hloubka až na 2,2 m, při přistání během otáčení k molu jebneme přídí. Tento manévr budiž znám jako Hákův přistávací manévr. Bowthruster se vyplatí zapínat včas. Na lodi a posádce to nezanechá fyzické škody.
Záviděl jsem těm najebaným Němcům ze včerejška jejich dnešní kurz a zadoboční vítr. Stoupat se na to nedalo a Yanmar SO379 těžce bojoval s krátkými, skočnými vlnami. Poprvé jsem trochu zalitoval, že jsem nakonec nekývl na nějakou funglovou Bavárku za trojnásobnou cenu. Po dvou hodinách jsem vyhodnotil VMG, vzal v úvahu to, že až nás přestane krýt Samsø, vlny se podstatně zvětší, a s těžkým srdcem Århus pro dnešek odpískal. I tak nám trvalo ještě skoro další dvě hodiny, než jsme se probojovali ke čtyři míle vzdálenému Mårupu.
Přistav byl docela maličký a na rozhodnutí, kde přistát, jsem měl jenom chvilku. Viděl jsem v živých barvách, jak při pokusu dostat se dozadu ke kůlovým boxům skončíme na balvanech vlnolamu. Rozhodl jsem se pro ostrou otáčku a přistání pravobokem u hlavního mola (u levoboku by nám celé to Neptunovo nadělení fučelo do zádě a do salónku). Místa na otočení bylo málo, ale říkal jsem si, že současným prop washem do vytočeného kormidla a záběrem thrusteru, nebo jak se tady na Baltu říká buchštráluZ německého Bugstrahlruder (zkráceně Bugstrahl) - příďový šroub More, to dáme. Akorát jsem ten buchštrálZ německého Bugstrahlruder (zkráceně Bugstrahl) - příďový šroub More, který si pokaždé pětkrát před vjezdem do přístavu zkontroluju, neměl zapnutý. To bylo těch několik sekund, co nám chybělo.
Do mola jsme narazili přídí takřka kolmo. Chudák Silva v příďové kajutě z toho musela mít infarkt. Náraz nicméně posílil náš otočný moment, takže jsme se vlastně docela elegantně nasunuli pravobokem k molu. Kluci vyskákali a zachytili nás lany. Když jsem šel zkontrolovat škody, nevěřil jsem našemu štěstí. Na laminátu přídě nebylo vůbec nic; škrábanec, prohlubeň, nic. Mírně ztrouchnivělá, měkká dřevěná obšívka mola všechnu energii nárazu absorbovala (viz foto). Inu. Fuckup této výpravy jsem měl za sebou. P.
Stání je tu na místní poměry drahé (vlastně nejdražší marína za celou tuhle plavbu, pozn. P.), ale sprchy jsou v ceně včetně teplé vody. Zvažujeme, co s načatým odpolednem. Času máme dost, vyrazíme do nitra ostrova a pokusíme se navštívit pivovar v Nordby.
Bukolická krása Samsø
I ve vnitrozemí fouká dost nepříjemný vítr. Naštěstí jsme se připravili a nejdeme nalehko. Hned kilometr od přístavu navštěvujeme místní supermarket a bereme těžké věci, které by Silva, která zůstala v lodi a pro jídelní nákup chce jít až později, nepobrala.
Cesta ostrovem je zvláštní, ale příjemná. Všude kolem se rozjíždí agrikulturní práce, traktor sem, traktor tam (později nám Albi vysvětlila, že Samsø je něco jako obilnice Dánska, pozn. P.). Za poli je vidět moře.
Samso bryghus
Pivovar úspěšný. Na lačno dokonce velmi, i když piva celkově nic moc. Většinou bylinkami ovoněné, jen lahváče. Paní z pivováru nám zavolá do místní restaurace a zjistí otevřenost a menu. Nakonec pohrdneme, otevřeno mají, ale dnes není na výběr, jen masové koule s bílým zelím. Hezká nacamraná procházka zpět, i když fičí fest i ve vnitrozemí.
Nákupní budka
Obdivujeme místní budky se zeleninou a palivovým dřevem vedené stylem „vem si a tady v kasičce nech peníze“. Párkrát uhýbáme traktorům jedoucím z práce. Po návratu do lodi večírek a Silvino teriyaki kuřecí.
| Mårup, stání bokem u mola. WC, sprchy s teplou vodou v ceně. 340 DKK |
| Dnes upluto 10,8 Nm. |
Pátek (Mårup–Århus–Juelsminde)
Aus der Tiefe ruf‘ ich Herr zu dir.
Pořád ještě je ve hře Århus. Jsme připravení na vyplutí před sedmou ráno, abychom tam byli co nejdřív. Po letmé ranní kontrole přístrojů se ale ukazuje, že údajně máme pod kýlem 5 cm. A to není nejnižší hloubka, kterou jsme cestou sem proplouvali. Podle tabulek je odliv, i když malý, za pár hodin by se to mělo zvednout o 15-20 cm. Čekáme.
Na Baltu obvykle přílivové tabulky nestuduju, ale tady mě pro jednou nachytal s kalhotami dole. Při hloubkách některých přístavů a hlavně vjezdů do nich umí i těch 40-50 cm rozdílu high-low water udělat hodně. Situaci jsem konzultoval nejdříve s naším kolegou se psem a později s chlápkem, co si přišel připravit loď na plachtící víkend. Z rozhovorů jsem si odnesl hlavně poznání, že právoplatnými pány Baltu jsou tito potomci Vikingů a naše věčně ukňouraná východoevropská bázlivost tu neobstojí. „Hele zajels? Tak vyjedeš. A kdybys nedejbože uvízl, no tak co, počkáš si, až to trochu stoupne. Tady je všude písek.“
Když už o tom mluvíme, několikrát jsem během téhle plavby viděl plachetnice s dánskou vlajkou dělat manévry, u kterých byly jenom dvě možnosti: buď skipper věděl velmi dobře, co dělá, nebo to měl fakt na lehátku. Doteď nevím, jak to bylo doopravdy 🙂
Během čekání a civění na hloubkoměr jsem studoval předpověď počasí. Výrazná tlaková níže, která se už teď sunula dolů podél pobřeží Norska, měla Dánsko zasáhnout někdy v pondělí-úterý a bylo dost pravděpodobné, že den nebo dva nebude možné vůbec plout. Za těchhle okolností bylo rozumné udělat si časovou rezervu, abychom se pak do Flensburgu nevraceli s jazykem na vestě na poslední chvíli a ještě v nějakých sra… špatném počasí. Logickou, i když nepopulární volbou tady bylo škrtnout nejvzdálenější bod naší cesty, Århus. Velké díky posádce, že špatnou zprávu s pochopením vzala, a velká omluva Albi, která už seděla ve vlaku, že nás druhým největším dánským městem provede. P.
Vyplouváme cca v 10.00, kdy hloubkoměr ukazuje 2,20, tedy 25 cm pod kýlem. Århus padá, není na něj čas. S lítostí odplouváme na jih, bez škrtnutí dna.
Sušení matrací
Vítr se nezměnil, ale s novým kurzem nám fouká pohodový zadák/zadobok. Kolem poledne padne, tak doženeme motorem chvíli, ale nakonec stejně až do Juelsminde plachtíme. Zahrabaná Silva vstává na oběd, připravuje salát s čočkou a párky – v nás ho skončí zhruba stejně jako na palubě.
Je zvláštní kombinace zimy a vedra. Slunce každopádně pálí tak, že se Honzovi vyplatí vysušit na boku lodi matrace, na kterých jim v přední kajutě zespoda kondenzuje voda od nádrže. Potkáváme několik velkých lodí, plachetnice až v bazénu před Juelsminde.
Do Juelsminde zaplouváme za západu slunce, viditelnost napytel. Albína předem domluvila místo v maríně, stojíme na hammerheadu.
Juelsminde. Vůbec poprvé jsme v pevninském Dánsku.
Večeře na lopatě
Výlet do města. Žije to tu, ale zase až moc, všechny „normální“ restaurace jsou komplet zarezervovány. Bezradně bloudíme městem, zachrání nás bistro zpátky u přístavu, kde, i když nám svítí slunce do očí, mají jídlo i točené pivo (Grimsbergen Amber ve velkých pohárech, který známe z minulé cesty Baltem z Rødvigu). A pěknou servírku. Místní si sem po zavíračce a západu slunce chodí zapnout zářiče a sednout se zmrzlinou, kterou tu prodávají v asi 1000 kombinacích.
Večírek v lodi, manufakturní výroba vajíčkových sendvičů na zítřek, z počítače námořnické CD a videa ze starších plaveb.
| Juelsminde, stání bokem na hammerheadu. WC; elektřina a sprchy zvlášť. 205 DKK |
| Dnes upluto 30,1 Nm. |