Hygge Sail – Přes Šlesvicko-Holštýnsko a whisky do dánských měst duchů

Sobota (Praha–Flensburg–Langballigau)

Scházíme se po jedenácté noční paralelně na Letné, Vinohradech a Andělu. Cestou z Letné natáčíme průjezd pod železničním mostem U Výstaviště, který se má zítra zavírat a demontovat. První společný sraz je na pumpě u dálnice za Prahou. Prší, ani nelezu z auta.

Mezi druhou a třetí se u pumpy střídáme v řízení. Prší. Jedu sotva hodinu, když světelné cedule nad dálnicí postupně zavřou dva levé pruhy, ten poslední zbývající se zastavuje. Prší. Čekáme 10 minut, vypínám motor, kolem nás prosviští pár sanitek a dvakrát tolik hasičských aut. Auta přijíždějící zezadu postupně zaplní oba prázdné pruhy. Čekáme 20 minut. Projíždějí další hasičská auta. Prší. Čekáme hodinu, silnice se konečně rozjíždí, před sebou vidíme jediné nabořené auto na odtahové rampě, jedno osobní policejní auto. Po zbytku nehody ani vidu.

Po rozbřesku se opět střídáme za volantem a k ránu zastavujeme u občerstvovacího zařízení na kávu a toaletní pauzu. Úspěch má zejména místní velké silné kafe „Blackhammer“ – podle všech vyjádření zúčastněných skoro nepitelné.

Flensburg nás vítá příkrovem tmavě šedé mlhy, která by se dala krájet. Objíždíme město a sjíždíme k marině obklopené bohatě vypadající čtvrtí domů z červených cihel. Krátkodobé parkování přímo u mol zeje prázdnotou, tak toho využíváme a trochu přetahujeme vyhrazený čas stání 30 minut. Polovina posádky přebírá lodě, druhá vyráží nabrat zásoby.

Může být

Místní Aldi, obdoba našeho Lidlu, je celkem dobře vybavená, většinu zásob bereme tady – nemají ani špatnou zeleninu, sýry a uzeniny, o tom by se mohlo zdát i našim lepším obchodům. Pro nesehnaný zbytek se přesouváme do vedlejší Edeky, kde je nám hned líto, že se nám povedlo jako první bez mincí sehnat Aldi vozík – místní nabídka je totiž mnohem bohatší (8 druhů vývarů ve skle, třeba, i na humorné dárkové předměty je místo). Jen pivní nabídka je v obém slabá, vracíme se do Aldi pro pár plat místního Flensburger Pilsener, má v Untappd z dostupných plechovek nejlepší hodnocení. Snad nám ho moc nezbyde, jako těch tmavočervených plechovek před dvěma lety.

Dlouhodobé parkování je v ceně lodi a parkoviště jen pár minut pěšky za řetězem. Po drobném boji s kódovým zámkem a telefonátu na základnu úspěšně odkládáme oba vozy. Čas na seznámení se s Flensburger Pilsenerem. Nechutná nám. Snad to bude lepší, až se vychladí.

Flensburská škola čar a kouzel

Loď je na svůj věk celkem v pořádku, jen klasická hlavaska má zase problém vyjet nahoru a záclonky v kajutách jsou porostlé něčím, co vypadá jako plíseň.

Vyplouváme na první šlák cesty, dvě–tři hodiny flensburským kanálem, kolem nyhavnu z wishe – barevných apartmánů na vlnolamu mariny – a Flensburské školy čar a kouzel, místní impozantní námořní akademie.

Přistání v Langballigau jako do peřin

Po dvou a půl hodinách plavby přistáváme v Langballigau. První přistání mezi kůly čelem k molu je na pohodu. Platíme za stání a nabíjíme si kartu na sprchy, chtějí euro za minutu. Následně se předháníme, kdo se dovede osprchovat za kratší čas. Dvě minuty většinou zcela stačí. Spekulujeme, jestli by takový systém neměl smysl i v běžných domácnostech.

Rybí restaurace Odin hned naproti nás neláká jídlem, chceme jíst na lodi, ale točený Flensburger zkusíme, je to trochu lepší než plechovky. Ostatně, i na ty plechovky si časem zvykneme. Akutní hlad nám místní šéf zažene výbornými obalovanými krevetami se sladkokyselou omáčkou.

Večeře v lodi, drobný dojezd.

Neděle (Langballigau–Ærøskøbing)

Baltský tálinský rybník

Ráno je v přístavu oproti živému včerejšímu večeru naprosto mrtvé. Němec na vedlejší lodi se ptá odkud jsme. Prý nás šacoval na Poláky. Žertuje, že si s námi naše následující dva týdny vymění, sám musí zítra do práce.

Nefouká, z Baltu je Tálinskej rybník.

Pomalu obmotorováváme ostrov Ærø. Před přistáním v hlavním městě Ærøskøbingu čekáme, než z přístavu odpluje trajekt. Namísto mariny si vybíráme rybářský přístav, který má mít (a taky má) domáčtější atmosféru.

Z pohledu připlouvající lodi je rybářský přístav vlevo, marína vpravo. Proti maríně nic, ale přístav je o něco víc hygge. P.

Přistáváme levobokem. Manévry si tu trénuje další plachetnice, uděláme jim aspoň reálnější podmínky. Krom nás dvou tu nestojí žádný další „turista“. Sociálky fungují, neplatí se zvlášť, vyrážíme do města. Hned u prvního bistra za přístavem se zastavujeme, mají otevřeno a na čepu pivo z místního pivovaru.

PLUTO v přístavu. Za námi trénující kurzisti, vlevo odpočívá trojstěžník

První letošní dánské čepované. Skaal!

Pak do centra. Městečko je krásné, barevné hrázděné domy ujeté do všech směrů, v oknech nejčastěji dva sádroví psi. Jinak je tu ale totálně mrtvo. Přisuzujeme to nedělnímu večeru. Chlápka na náměstí, který míří jen k autu, se ptáme na restauraci. Neví, že prý snad jedna by měla být tamhle dole, ale sám nebyl v restauraci asi dvacet let.

Živé ulice Ærøskøbingu

Na místě kam ukázal opravdu nacházíme skvělou italskou restauraci Amore Mare, kam se vzezřením ani moc nehodíme, ale obsluha je profesionální a vstřícná a strávíme tu krásný večer. U mě vítězí pizza La Bomba s dvojitým těstem, bramborami a dalšími dobrotami (dělíme si s Kubou napůl), na závěr limoncello a italské fortifikované víno. Patrně majitel, který seděl u stolku za námi, nám při odchodu přeje hezký týden, prý má být krásně. Ptá se odkud jsme, prý nás šacoval na Poláky.

Opět lehký dojezd v lodi.

Pondělí (Ærøskøbing–Svendborg)

Jak říkal pán včera večer, je krásné ráno, zcela jasno. A fouká! Snídáme u stolku na mole. Kolem nás chodí tam a zpět posádka lodi, která včera cvičila manévry. U domečku v rohu přístavu se saunují a koupou v moři postarší Dánové a Dánky. Trajekt zaplouvá do přístavu a otevírá čumáková vrata ještě na moři.

Nespěcháme, střídáme se ve facilitách a akorát stíháme prohlídku místní palírny whisky (kterou jsem nám zamluvil dopředu, když jsem si náhodou všiml, že se na Ærø této kratochvíli věnují, pozn. P.) Průvodce se trochu zapomněl, ale nakopne elektrokolo s masivními pneumatikami, do pěti minut dorazí a provede nás vskutku miniaturním provozem. Vypadá to, že tu pracují dva, nanejvýš tři lidi. Prohlídka je krátká, ale příjemná a zábavná. Ochutnávka, nákup suvenýrů, venku ještě kafe a místní točené polotmavé sedmivoltové. Návrat do lodi.

Dvorek místní palírny

Aparatura

Tuns

Přednáška

Pokus o produktové foto

Místní v protisvětle

Druhá loď už je pryč. Taky bez většího zdržování vyplouváme. Původní cíl dnešní cesty, Rudkøbing, kapitán zavrhuje kvůli limitní hloubce a lehce větším vlnám, které by nám mohly ubrat i tu potřebnou stopu pod kýlem. Náhradní cíl je Svendborg na ostrově Fyn. Průjezd tam je sice hlubší, ale zase úzký, s jedním z protijedoucích trajektů si dáváme v kanálu high-five.

Vejdeme se? No budeme muset 🙂

Na volné vodě za značeným hloubeným kanálem vytáhneme plachty, akorát na oběd. První reObrat proti větru More je třeba až po dojedení, krásný timing. Chvíli křižujeme, obdivujeme domečky na březích se stožáry dánských vlajek, zezadu nás začíná dojíždět další trajekt. Proplouváme pod mostem, trajekt nás naštěstí nedohnal. Proti nám pluje pseudohistorický „parník“ MS Helge.

Svendborský industriál

Zaplouváme do přístavu schovaného za industriální zónou. Je tu víceméně prázdno. Vyvázání není úplně elegantní, máme šmodrch na springu a fendry moc vysoko. Navíc nám jde docela silný proud do zádi (pilot uvádí kolem 2 kn). Převazujeme, abychom srovnali příď.

Zviřátka obdivují kostel

Vyrážíme do města. Je tu celkem živo, ale nikde slušná hospoda. Silva shání deku, protože v přední kajutě je lednice. Nejspíš kvůli nádrži s vodou pod postelí. Místní hygge obchody ale neuspokojí. Inzerovaná pivní speciálka je zakouřená (v Dánsku se může kouřit v podnicích pod 40 m² nezávisle na kapacitě), inzerovaný pivovar asi nikdy neexistoval. Úderem 17.00 navíc všichni lidi ve městě mizí, obchody se zavírají a objevují se první stepní běžci.

Dáme si aspoň v lodi speciály koupené ráno v Nettu. K večeři quesadillas s hovězím, dnes nic moc párty, jsme po třetím dni dost vyšťavení. MS Helge, kotvící u břehu naproti, dnes naposledy odplouvá a už se nevrací.

Úterý (Svendborg–Nyborg)

Ráno je v lodi podle termostatu 11 stupňů, lidi vstávají s řečma o zimě. Griotka a kafe pomůže.

Odplutí je celkem hladké, i když by mohlo být lepší. Proud od včerejška podstatně zpomalil, vítr nám taky nijak zvlášť nepřekáží. MS Helge se vrací na svou první dnešní otočku.

Vyplouváme z industriálu. Proplouváme na motor kanálem, kolem krásný dánský domečky. Venku z kanálu plachty ven, docela hezká stoupačka. Nejdřív do refu, postupně do plnejch.

Lehce riskantní piknik při stoupačce

Křižujeme na sever proti větru průlivem mezi ostrovy Fyn a Langeland. Vítr pozvolna padá, nakonec plachty dolů a motor. Honza nevěří, jak rychle a v pohodě se nám povedlo dostat hlavasku zpátky do pytle. Na severu už v dálce vidíme most, prozatím ho nechváme být a podél nějakých rafinerií a dalších podobných staveb se probojováváme do centra Nyborgu.

Novostavby v Nyborgu

Nyborg je maličké městečko s historickým centrem, marinou a přístavem s hype novostavbami, a na příjezdu s industriálem. Zaplouváme opět místo mariny do malého městského přístavu, u mola je bokem jediná další loď. Přistání určitě hezčí než včera. Facility jsou opodál, záchody zadarmo a otevřené, ve sprchách se platí za teplou vodu, ale nenajdeme jak.

Je později, takže do města vyrážíme až po šesté. Tady jsou stepní běžci jsou rovnou. Hrad (tak v Dánsku v každém městě říkají největší kamenné stodole) proměněný v hospodářskou usedlost, zavřený mobilním plotem, nikde ani noha, mrtvo. Hospody zavřené, a ty otevřené nevzbuzují, navíc s Tuborgem, moc důvěryhodnosti. Nakonec najdeme dobře hodnocený podnik se speciály, ale kouří se tam, takže se otočíme ve dveřích a vezmeme to přes Netto na večírek do lodi.

Živé ulice Nyborgu

Přestože zítra jedeme zčerstva, večírek se protahuje až k půlnoci.