Středa (Årøsund–Sønderborg)
Ráno se připravujeme na odplutí. Je zcela jasno, vítr je slabší než včera. Je podstatně větší zima. Dobíráme vodu: ubývá nám nějak podezřele rychle. Dohadujeme se ještě s Elankou u druhého hammerheadu, kdo vyjede první. Dávají nám přednost. Necháme odrazit trajekt v 8.20 a vyplouváme.
V Årøsundském přístavu
Kolem mělčin před přístavem plujeme na motor, pak vytahujeme kousíček geny. Počasí je aprílové, kolem se honí lokální bouřky, občas kousek deště vítr zanese i k nám. Když nějakou okrajem míjíme, zvedají se poryvy větru i ke třicítce uzlů. U točení klikou nalomené vinšny při refování si pokazím žaludek, přesouvám se do podpalubí. Nahoře hezky plachtí, málem nestihnou zrefovat genu, a vinšnu zruší komplet. Kroll ji obratem opravuje.
Kluci v akci
Projíždíme kanálem k sønderborským mostům, před tím prvním vysokým kotví loď. Začíná být jisto, že otevíračku nižšího v 13.38 nestihneme. Projedeme městem a vážeme se k molu pod vysokou novostavbou. Hodiny na mostě i ve dvě hodiny stále ukazují čas dalšího otevření v 13.38. Telefonem dohadujeme se správou, že v 14.38 otevřou, máme se připravit pár minut před tím.
Na vítr jsme u mola přivázaní celkem elegantně, ale jen na směr do zádi, takže když se nám vítr otočí do čumáku, najednou moc nedržíme. Bleskově opravujeme. Chvíli před naším odvázáním připlouvá loď, která kotvila před vyšším mostem. Jezdí v bazénu tam a zpět. Odvazujeme, čekáme na otevření a z druhé lodi jsme trochu nervózní, protože se z jejího chování moc nedá odhadnout, co provede v následující čtvrtminutě.
 Rozkvetlá pole cestou |
 Výškové stavby |
 U mola |
Průjezd mostem je nakonec na pohodu. Nahoře na silnici se od mostu táhnou kolony až kam oko mezi domy dohlédne. Rychlá průjezdní kontrola městského přístavu za mostem (je to prakticky jen molo s hustými tlustými kůly, tady by se nestálo hezky) a hurá do maríny. Kotvicí loď jede jinam, do maríny před námi zaplouvá jiná, která se před otevřením mostu odvázala od městského mola.
V marině pro pohodlí při přistání vybíráme box široký 4.30 m, abychom si po vyvázání ve 20uzlovém větru šikmo do přídě všimli, že celé protější molo je určeno ke stání bokem, a stáli bychom i lépe na vítr. Předělávat to už ale nebudeme. Na přídi ještě šachujeme s lany, abychom byli navázáni na bližší oko místo vzdálenějšího kůlu; visíme na něm ale hlavním návětrným lanem, které musíme pro převázání pojistit lanem druhým.
V marině si z děr v zázemí nic nedělají
V automatu půl hodiny před námi někdo nechal nálepku za box taky o šířce 4.30 – platí se podle šířky – ale stejně si necháme vystavit vlastní. Nejspíš patří té lodi, co zaplouvala před námi. Kontrolujeme záchodky – vypadá to, že ženy tu mají celé velké zázemí, ale pánský záchod se sprchou je tu jen jeden. Nakonec nacházím ještě unisex toaletu v zadním traktu, je bez kódu a trochu špinavá, ale co už.
Chystáme se do města. Ve volné chvíli nacházím v telefonu na mapě mezi hromadou místních dobře vypadajících a otevřených hospod skotský pub Fox and Hounds, kde mají mít Punk IPA na čepu. Návrh je v lodi jednomyslně přijat, dál nehledáme. Mají pro nás i místo, jídelák vypadá dobře, těžké otočné židle u stolu jsou skvělé zpestření. Na pípách asi 12 piv a 2 cidery. Číšník vypadá jako boxer, trochu klame tělem, je rychlý, bystrý i vtipný. „Pomůžu vám, když pomůžete mně: potřebuju, abyste dopili sud, a já pak budu moct narazit naše vlastní pivo. Dejte každý jedno a dám vám ho za polovic“. OK. A to jejich pivo je nakouřený brown ale, rozhodně velmi zajímavý, vyplatilo se. Odcházíme po asi 4 hodinách, výborném jídle, dezertech, hromadě piva, nakládaných vejcích a místní kmínce (kterou číšník zmínil u těch nakládaných vajec jistě jen náhodou). Povedený večer. Rovnou si děláme rezervaci na zítra.
Vlastenecké propriety
Silva odskakuje do Netta pro něco na snídani. Na pláži na kameni fotíme lepší malou mořskou vílu. Při cestě na facility objevuju, že ten jeden pánský záchod jsou jen dveře do celého pánského zázemí. Arøsundský systém dveře zvenku=jedna kabinka mě zmátl. Drobný dojezd v lodi.
Dopluli jsme tedy šťastně do Sønderborgu a byli jeden den plavby od Flensburgu, kde jsme museli být pozítří odpoledne. Zpětně vzato jsme si tu návštěvu Århusu nejspíš mohli dovolit, ale to se po bitvě snadno generáluje. Opatrnost byla myslím na místě; stačil o trochu vývoj počasí a dnešek bychom už podruhé strávili zalezlí v Årøsundu.
Pro zítřek jsme tedy měli na výběr buď okruhový jachting po okolí, kdy se večer vrátíme zase do Sønderborgu, nebo posun k flensburskému fjordu, kdy by nám pak na poslední den zbyly jen třeba dvě hodiny plavby, nebo tady zůstat a prohlédnout si více město. Převážila poslední možnost. P.
| Sønderborg, stání v kůlovém boxu. WC, sprchy s teplou vodou. 288 DKK. |
| Dnes upluto 29,2 Nm. |
Čtvrtek (Sønderborg)
Ráno je velmi pomalé. Zároveň taky velmi studené. (Přechod cyklóny se projevil i na teplotách. Těch 14-16 °C předtím bylo takové so-so, ale teď teplota klesla o deset stupňů. Bylo to suboptimální, co si budem. P.) Střídáme se ve facilitách a líně snídáme. Pak vyrážíme do města. Molo i pěší-cyklostezka do města jsou potřísněné zbytky slávek rozbitých racky. Stezka pak i racčími výkaly.
Zvednutý most
Městské molo dnes i ze břehu vypadá jako příjemnější místo ke stání, pořád tu ale proti marině chybí sprchy.
Po mostě, který se zrovna ve 38 nezvedá, přestože u obou mol jsou uvázané lodě, pokračujeme dál k větrnému mlýnu s památníkem bitvy Dánů s Prusy u Dybbølu v roce 1864. Mlýn je impozantní, stejně jako památník na kopci za ním – celá baterie děl a vlajkoslávy a zbytky kamenného opevnění. Přes silnici mají i historicky zrekonstruovanou expozici bitvy se zázemím. Je ale placená, vynecháme ji. I tak je to celé zajímavá podívaná, počasí je jasné, ač studené.
 Městské molo Sønderborg |
 Mlýn |
 Kanonáda |
Zpět stejnou cestou. Do lepší kavárny na kávu a pečivo, pak se rozdělujeme: část vyráží pro náhradní oblečení (mně se třeba rozpadly slušnější městské kalhoty), část jde zahnat hlad kebabem a předpivem v další solidní pivní speciálce Skaal. Potkáme se v ní před přesunem do včerejšího Fox and Hounds. Během odskoku do maríny vyprší kód k facilitám, naštěstí se mi celkem čistě povede vyhrabat z koše v lodi dnešní účtenku s novým. Cestou zpět do města procházím lesíkem a bočními uličkami a ještě si tak prohlídnu hezká sønderborská zákoutí zalitá sluncem.
Včerejší číšník ve Fox and Hounds nás vítá, dává nám první pivo zadarmo a na náš dotaz nabízí poslání jejich speciálu poštou, teď žádný v lahvi/plechovce nemá. Souhlasíme, i když to bereme jako sázku do loterie. Pak se vzdálí, protože má jinou práci. Obsluhuje nás dle přízvuku Skot jak poleno s monstrózní alergickou rýmou. Dáváme pár kol piv a vín, jídlo (steaky a burgery, žebra a cottage pie), a když už tu sedíme a ten plakát na stole je tak lákavý, přihlašujeme se k Pub quizu od osmi.
 Skaal |
 Kvíz |
 Výhra |
Ten se odehrává ve whisky salonku o patro níž. Ostatní soutěžící jsou spíš mladší, na kontrolu archů se párujeme s archetypálně skandinávskou dvojicí matka-dcera, které se ve znalostech slušně doplňují. Otázky se všechny točí v 80. letech.
„Náš“ pingl se přichází rozloučit, že už jde domů. Zase nám děkuje a chce se ozvat, až bude v Praze. Palec nahoru. Skotský pingl se zatím najebal jako sysel. Obchází stoly a radí. Něco si od něj poradit necháme (křestní jméno Johna Deacona z Queenů), ale něco čestně ne (nejúspěšnější hit U2 v 80. letech). Nakonec končíme na 3. místě, s výhrou hry házení míčků na koupací čepici se suchými zipy. No co už. Poslední pivo a domů, mezi domky a lesíkem, který jsem si vyzkoušel cestou do města.
V lodi před půlnocí už komplet mrtvo, pár písní a loků z griotky. Zítra máme odrážet těsně po osmé.
| Sønderborg, stání v kůlovém boxu. WC, sprchy s teplou vodou. 288 DKK. |
| Dnes nevypluto. |
Pátek a sobota (Sønderborg–Flensburg a domů)
Ráno je opět jasné a studené. Bez větších zádrhelů vyplouváme a před polednem cestou do flensburského fjordu ještě na hodinku a kus vytáhneme plachty. Na první část plavby taky spadne navigace a neuloží se uplutá trasa. Plachtí se krásně, ale jak se ale volná šířka kanálu zužuje a otočky na vítr stále více blíží 180 °, plachty jdou dolů a zbytek trasy urazíme na motor.
Poslední plachty téhle plavby
Když jsme se dostali zpátky do flensburského fjordu, spatřili jsme povědomé líné ploutve. Stejně jako před dvanácti dny jsem nevěděl, jestli jsou to delfíni nebo sviňuchy, a neprůhledná voda Baltu tomu moc nepomáhala, ale bylo jasné, že jsou to němečtí národovci a do dánských vod se jim nechce 🙂
A když už nakusujeme tohle téma: německo-dánská námořní hranice vede cca středem fjordu a při naší snaze o ideální dráhu jsme ji překročili oběma směry asi patnáctkrát. Tohle je mimo svět Schengenu čirá fantasmagorie, schválně si zkuste totéž třeba na řecko-turecké námořní hranici. Díkybohu za tenhle výdobytek civilizace. P.
Flensburg se nedá s tím dva týdny starým srovnat, je tu krásně a na vodě panuje čilý ruch. Všechny čerpací stanice po cestě jsou od mariny příliš daleko, takže počítáme s tou v domovském přístavu. Před vjezdem se potkáváme s pár dalšími loděmi a chvíli není jasné, kdo a jestli k čerpačce vůbec pojede, ale podle všeho jsme jediní. Na pohodu přirážíme bokem.
Samotné čerpání ale na pohodu není, protečou tři litry a pak už ani kapka. Po konzultaci s charterovkou to máme nechat být, je to rozbité a vědí o tom (Z nějakého důvodu vás „Jo, je to rozbitý, v pohodě, neřešte“ až tak dramaticky neuklidní, když vám systém právě zablokoval na účtu tisíc euro pro účely tankování. Naštěstí přišla zpráva o deblokaci a stržení asi pěti eur za tu trochu nafty už za cca půl hodiny. Uff. P.) Doplnění nádrže nám doúčtují bez přirážky zpětně. Odplouváme do boxu, kam nás charterovka nasměruje. Je to jiný box, než náš původní, a mnohem víc tu překáží hydraulika vedle stojícího hausbótu. Přivazování je tak na dlouhý lokte a trochu se zapotíme, než se nám povede upevnit loď tak, abychom s tím byli spokojení. Čas vyvázání v deníku je 13.40.
| Flensburg, stání v kůlovém boxu. WC, sprchy s teplou vodou. Domovský přístav lodi. |
| Dnes upluto 22,3 Nm. |
Zpátky u domovského mola. Ty šikmé kovové plochy nebudou úplně moji kamarádi
Jelikož si loď má už zítra ráno přebírat další posádka a co nevidět tu má naběhnout uklízecí četa, tlačí na nás charterovka, abychom se vykýblovali co nejdřív. Tenhle systém se nám ani trochu nelíbí. Naštěstí jsou aspoň auta v pořádku a na bližším parkovišti najdeme akorát dvě volná místa, takže se co nejrychleji přesouváme s věcmi do aut s tím, že další veselosti, jako rozdělení zbytku jídla, provedeme odpoledne na pokojích v penzionu.
Cesta autem do penzionu zahrnuje objetí vnitřního okruhu celého města, ve kterém je takhle v pátek po poledni docela provoz. Chvíli jsem nervózní z parkingu, který má hotel mít, ale v pohodě najdeme za hotelem místa s rezervací. Celý Gastehaus funguje dost bezobsluhově, takže klíče k pokojům najdeme u vchodu ve schránkách pod šestičíselnými kódy. Jak se připozdívá a my ještě nejedli, moc se uvnitř nerozkoukáváme a vyrážíme hned naproti do slušně hodnocené indické restaurace Ajay’s.
Obsluha na nás prvních deset minut moc nereaguje. To dá Silvě prostor se vytratit po anglicku, když se rozhodne, že si ze zdejšího lístku nevybere. My ostatní zatím okusíme sice hodně, ale nepříjemně pálivé jídlo (já si teda pochutnal, pozn. P.), které ale, podobně jako točené pivo, slušně zasytí. Silva se vrací na digestiv v podobě vína, zatímco my ostatní dopíjíme poslední sklenice.
Páteční vlhký, ale pohodový Flensburg
Procházku městem ozvláštníme návštěvou kavárny a nerd obchodu s deskovými hrami Gandalph. Nebyli bychom to my, abychom se nepodívali ještě do jednoho pivovaru – Brauerai Hansens na solidní podlahové ploše provozuje podnik podobný třeba pražskému Novoměstskému pivovaru, jen číšníci mají kalhoty s padacími mosty. Vyzkouším jen místní weizen, přeci jen začínám být po těch dvou týdnech trochu přepivován.
A to v tu chvíli ještě netuším, že budeme na pokoji ještě postupně likvidovat pivní dar šesti velmi výrazných rujánských piv, které jsme dostali v Koldingu od Albíny. Handlujeme lahve zároveň s handlováním zbylého proviantu. Noc je klidná.
Poslední piva této výpravy
Ráno odjíždíme po osmé s vyhlídkou snídaně někde na pumpě cestou. Cesta je bez významnějších zádrhelů, jen ta první pumpa za hranicí nás zase ostře vrátí do národní reality. V domácích přístavech kotvíme po páté odpolední.
Za to, že jsme mohli uskutečnit tuhle plavbu, jsem strašně vděčný. Většina lidí (stejně jako já dříve) o Dánsko maximálně škrtne na samotném východě: Sjælland, Kodaň, Öresund, případně Bornholm. Přitom je to tak bohatá jachtařská destinace. Jsem moc rád, že jsme si mohli proplout Velkým i Malým Beltem a navštívit vůbec poprvé i dánskou pevninu. Ano, všechno nebylo ideální. Až příliš často poměrně ostrý vítr přímo do čumáku, dramatická změna počasí, která nás připravila o Århus a trochu zmrazila naše kosti, několik vylidněných a ne příliš pohostinných městeček po cestě. Jedno jebnutí s lodí do mola, jedna zraněná noha, jedno Mosekule. Ale pozitivní zážitky myslím bohatě převažují.
Výprava by určitě nebyla ani z desetiny tak dobrá, nebýt skvělé posádky výborných bláznů, kteří mi kývli na další z mých „opus magnum“ projektů. A nebylo by to ono ani bez naší dánské spojky Albíny. A spousty dalších postaviček, které jsme potkali, od Christiana z destilérky v Ærøskøbingu přes Muže se psem až po našeho přítele z Fox and Hounds. Děkuju i naší kocábce, která, jakkoli nebyla bez chyb, celý ten podnik s námi vydržela. A Neptunovi, který nás sice mírně potrápil, ale jinak se postaral o to, abychom se v pořádku dostali do domovského přístavu. Tak zase někdy, Dánsko! P.
Plechovky Sønderborského piva v pořádku dorazily asi měsíc po návratu.