Hook Sailing ’20 – Ilovik, neklid na Rabu

Skoro celou noc je klid, i přes blesky všude okolo nás. Až v šest ráno to práskne těsně vedle nás a spustí se solidní slejvák. Snídáme tedy poprvé v salonku, celá paluba je mokrá.

Vyplouváme už v půl desáté, na severozápad, vykukuje slunce a začíná žhnout. Nefouká. Plachty jdou ven jen dvakrát na chvíli před polednem na průjezd mezi Molatem a Dugim otokem, nijak zvlášť nefouká. Na volnějším moři na vnější straně ostrovů čekáme větru víc, ale opak je pravdou – vítr na nule, jen ohromné vlny. Motorujeme až k Iloviku.


V průlivu před nás hodí pomalou myšku větší motorová jachta, ještě než ji stačíme dohnat, zakotví uprostřed plavební dráhy a začíná vyvazovat lano ke břehu. Zdravíme se máváním s několika rybáři plujícími proti nám a čekáme, který z nich půjde motorové lodi vysvětlit, že takhle by to fakt nešlo.

Je tu skoro prázdno, celkem devět lodí. Na městském mole jsou plachetnice jen dvě, jiné lodě žádné. Po uvázání u bóje na západní straně stojících lodí začínám připravovat čočku na salát, ostatní hodnotí místní prázdnotu, sledují ovce na břehu s cintorínem a opět nadávají na zvonění místního kostela – bude nás provázet celou noc. Pár večerních koupaček, večeře a spát, noc je klidná, i když to v dáli směrem na Lošinj opět bouří.

Ilovik. Bójka. 220 Kuna
Dnes upluto 44,2 Nm, z toho 15,1 na plachty.

Ráno slunce zase praží už od východu, čekáme další promotorovaný den v parnu. Nakonec od Velebit ale foukne příjemný předobok až bok, takže až k Pagu krásně plachtíme. Slunce se místy schovává za mrak, takže ani vedro není, chvílemi skoro naopak. Někde před zátokou Jakišnica nahodíme motýla – je to sice opruz kormidlovat, ale nemusíme se tak po obratu vzdalovat cíli. Průměrně třemi a půl uzly se suneme kolem severního cípu Pagu, pak přehodíme ráhno a na zadobok doplachtíme skoro až k Rabu.

Chvíli se bojíme, aby tu nebylo plno, ale pohled do mariny praví opak. Jsme tu sice brzo, už po druhé, ale i tak. U jednoho z mol stojí asi 3 lodě, ostatní mola jsou prázdná. Na pohodu přistáváme zádí proti větru a vydáváme se na popříjezdové točeno.

Na bulváru za branou místního Chinatownu hned vedle pošty sedáme na zahrádku, kde už zjevně nějakou dobu popíjejí místní pošťáci. Všichni kolemjdoucí na ně vesele kynou a přidají k tomu většinou i nějakou (soudě podle intonace) sarkastickou poznámku. Být pošťákem na Rabu musí být super job.

Sprchy, chvíli chill, a vyrážíme do víru velkoměsta, do oblíbené konoby Labirint. Ta ani tentokrát nezklame, fantastické ryby, víno, předkrmy, velmi profesionální obsluha. Při návratu do lodi už cítíme zvedající se vítr, párty v kokpitu je decentntí a zakončená sundáním všeho, co může dělat odpor jihovýchodnímu větru, který se sebral zatím až do rychlosti 38 uzlů.

Zhruba ve 4 ráno se všichni potkáváme v salonku – venku se žení všichni čerti, vítr může jít i přes padesátku. Honza musí po mole cestou na záchody po čtyřech. Obyvatelé ostatních lodí taky místy hodnotí situaci a stav svého uvázání. Občas se ozve nezvyklá a neznámá rána, ale vypadá to, že držíme. Zavíráme všechny lukny včetně té hlavní, začíná pršet a déšť žene kapky skoro vodorovně přímo do salonku.

Konečně nad ránem se situace trochu zklidňuje a my můžeme aspoň trochu dospat jen v houpání bez ran.

ACI Marina Rab. Mooring, elektřina, voda, WC, sprchy. 579 Kuna
Dnes upluto 23,3 Nm, z toho 18,5 na plachty.

Ráno se uklidňujeme trojbojem a během nákupu dospíváme k závěru, že dnes nevyplujeme. Lepší to tu asi nebude, ale je to tu jistota, je pozdě a zítra vyplujeme brzo a zkusíme ztracený den trochu dohnat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *