Hook Sailing ’20 – Klid na Rabu, neklidně na Iž, delfíni, Betina a znovu Primošten

Během dopoledne zůstáváme v marině na Rabu uplně sami, jediná plachetnice. Kolem druhé hodiny připlouvá loď s dvoučlennou rakouskou posádkou. Podle povinného small talku vypadají, že jim to dneska na moři stačilo. Ostatně, i tady v zátoce jdou poryvy k 45 uzlům. Honzové vyrazili na procházku podél pobřeží, ostatní chillujeme v lodi. Venku je celkem zima a fičí. Sem tam sprchne, k večeru čím dál častěji.


Mezi dešti se s Marťou strefujeme k prohlídce hradeb, které jsme včera hodně zanedbali (všichni až na Marťu už tu několikrát byli). Pak se potkáváme se zbytkem posádky ve městě, kde měníme plánovanou trasu z cíle v Labirintu na pizzerii San Marco na nějakou tu pizzu v přímořskym státě. Předzahrádku mají krytou vysouvací stříškou, která zvládne příděl deště akorát než dojíme, pak se všichni přesuneme dovnitř a obsluha venku mezitím bojuje s živlem.

Spát jdeme brzy, v plánu je zítra vyplout akorát na otvíračku čerpací stanice.

ACI Marina Rab. Mooring, elektřina, voda, WC, sprchy. 579 Kuna
Dnes jsme zůstali v přístavu.

Vstáváme po sedmé, ale připraveni jsme stejně až v půl deváté. Venku je opravdu nevlídno, fouká a silně prší. Žluťáky jsou na pořadu dne rovnou. Ekonomická varianta oblečení se jeví jako špatný nápad, když mi nohavice promoknou už po deseti minutách a začíná z nich protékat voda vrchem do holin. A to jsou ty kalhoty z jachtařské kolekce. Možná tak na fotky do katalogu.

Vlajka zažila i lepší časy

Vlajka zažila i lepší časy

Navzdory větru se nám odplutí i přistání u pumpy povede výborně i bez asistence asistenta. Zbavujeme se posledních odpadků, bereme 50 litrů nafty, plnou. SALSA je sice podmotorovaná, ale aspoň tolik nežere. Vyplouváme z Rabu po dvou dnech, Neptunovi obětujeme Žufánkovu Meruňkovicu. Je dlouho i v nás.

Původní plán na chvíli aspoň vyzkoušet kousek geny bere brzy za své. Vítr je stabilně na 30 uzlech a v poryvech k 45. Stále prší, chvílemi i dvakrát. Bimini přestávají nápory vody zvládat, navíc vítr žene vodu i bokem. Honza je v podpalubí od začátku, jako záloha, první počasí vzdává Marťa a jde se zahřát pod peřinu. Asi po půl hodině, před polednem, to vzdávám já – kalhoty propustily i na nejnevhodnějších místech a trenky vodě velký odpor nekladly. Z promoklého oblečení se v salonku svlékám vleže a na posteli se radši ani nesnažím otočit hlavou k zádi, jsem rád, že jsem rád. Další 3 hodiny se snažím navrátit si ztracený tepelný komfort.

Harnesy po cestě z Rabu

Harnesy po cestě z Rabu

Cesta z Rabu na jih patří rozhodně k tomu zajímavějšímu, co mě zatím na lodi potkalo. Chvílemi to vypadalo, že je vlastně jedno, kde je a kde není moře, respektive voda byla všude a ve všem tak jako tak. Výšku vln jsem odhadl na cca 4 metry, SALSA se z vrcholu vždy řítila jak na horské dráze. Déšť padal vodorovně. Museli jsme to odmotorovat, na windmetru mi párkrát naskočila padesátka a s lodí, která si hraje na losovací míček, se plachty rozumně nastavit nedají. Třešničku, no možná spíš meloun, na dortu pak představoval můj telefon, který to v návalech vody vzdal, takže jsem kromě stovky dalších věcí přišel o navigaci a GPS tracker. Jadran se obecně bere jako jachtařský dětský bazének a někteří jachtaři mají tendence jím pohrdat, ale já osobně jsem přes všechna navštívená moře zatím ty nejtěžší podmínky zažil tady. P.

Z lehu taky párkrát kontroluju pozici a náměr v Navionicsu. Nedaří se mi vymyslet, jaké mají nahoře plány. Nakonec loď zamíří do zátoky Muline a vypadá to, že se budeme vyvazovat, ale nakonec jen uděláme otočku a míříme na Veli Iž podle původního plánu, 50 mil cesty. Venku se počasí uklidnilo a dokonce vysvitlo slunce, beru normální městské kalhoty a odvážím se vykouknout. Už jsou „jen“ menší vlny. Na palubě je unaveno. Les stěžňů v Iži nás trochu zaskočí, ale po připlutí blíž zjišťujeme, že všechny patří lodím na břehu. U mola je vyvázaná jediná loď.

Vyrážíme na večeři do prověřené konoby Mandrać. Na steakách uplně netrváme, vybereme z lístku lehčí jídla, a pak nás paní domu stejně upozorní, že mají jen bifteky, vepřové steaky a lignje. Inu, biftek ovšem velmi stojí za to, už od chvíle, kdy se rozvoní dřevo v grilu. Večírek pokračuje v kokpitu, spát jdeme pozdě.

Marina Veli Iž. Mooring, elektřina, voda, WC, sprchy. 400 Kuna
Dnes upluto 48,8 Nm, z toho 0 na plachty.

Na dnešní odpoledne si Neptun taky přichystal pěknou divočinu. Tmavě fialová barva ve Windy nás nutí co nejdříve vyplout a schovat se před silným jižním větrem na místo, které dává největší smysl – severní kraj Murteru. Tentokrát zkusíme marinu Betina.

Celkem hezky fouká a hladina je zatím klidná, tak uděláme pár stoupacích obratů na plachty. Během toho se k nám připojí hejno asi patnácti delfínů a dobrou třičtvrtěhodinu si s námi hrají. Dělají vývrtky pod přídí, skáčou nad hladinu a o příď se i drbou.

Delfíni u Pašmanu

Delfíni u Pašmanu

Vítr pomalu padá, začíná foukat a spadnou první kapky. Plachty dolů a konec Pašmanu už bereme motormo. Déšť se řídí pravidlem „jen houšť a větší kapky“. Na včerejšek to ale stále nemá, takže pod bimini a za sprayhoodem je vcelku klid. Míjíme Mali a Veli Oslac, dům velkopěstitele oliv, dva kardinální znaky, a s lehkým zmatením, ale stále elegantně, přistáváme v poloprázdné Betině. Kolem je asi pět lodí s českou posádkou, ve sprchách neteče teplá voda. Večeříme po dlouhé době na lodi Honzovo Curry s kuřecím, to ale neznamená, že bychom se nějak míň přecpali.

Marina Betina. Mooring, elektřina, voda, WC, sprchy. 410 Kuna
Dnes upluto 26,6 Nm, z toho 8,1 na plachty.

V polovině noci v Betině vypadl proud, takže jsme část noci nedobíjeli. Možná s tím je spojený i nedostatek teplé vody ve sprchách. Chvíli se, cestou do sprch, zastavíme u lodního jeřábu, který se chystá vyzdvihnout rybářskou loď HLAP. Je ale zima, tak to celé nevydržíme, chystá se teprve potapěč.

Samotné vyzdvihnutí se udá během výletu do marketu. Naštěstí najdeme bližší, než ten přímo v Murteru, tak nám cesta netrvá tak dlouho. Už kolem desáté tak můžeme vyplout. Neptun si pro nás připravil fantastickou duhu, dělá nám oblouk přímo ven ze zátoky.

Oproti předchozím dnům je nádherně, větru málo, ale občas trochu foukne. Plachty jsou během dneška on-off. Motorujeme s vytaženou hlavaskou. K obědu přihřívám zbytek včerejšího curry a k němu oprančám zbylé dvě kotlety z Mandraće, dvě třetiny původní porce.

Původní cíl je Rogoznica, ale za větru jsme nepluli uplně rychle a začíná se stmívat. Vezmeme tedy za vděk Primoštenem. Místo tu je, asi je to trochu levnější, než rogoznické bóje, jen moře ještě úplně nezklidnilo dlouhé vlny z jihozápadu, celkem nepříjemně se to tu houpe, ale vleže se to dá vydržet.

Primošten. Bójka. 231 Kuna
Dnes upluto 32,7 Nm, z toho 11,1 na plachty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *