Ráno je proti včerejšku dost změna, budíme se do mokré, šedé deky. Kompenzujeme horkou sprchou a čerstvým kruhem k snídani.
Nad kávou vyhodnocujeme, co s dneškem. Dešťové přeháňky nakonec posunuly misku vah ve prospěch vyplutí. Zkusíme doplout na Korčulu. Kdyby byly vlny hnané jugem moc nepříjemné, stáhneme se ke Hvaru, asi na Paklenské ostrovy.
Ještě jsem chtěl poslat domů pohled. Ten klasický. Jako největší challenge se ukázalo sehnat ve Visu propisku. Nakonec mě zachránila prodavačka v obchodě se suvenýry, když mi tu svou na chvíli půjčila. Díky.
Za tu jednu noc zde platíme 88 euro. Za tu cenu mohli aspoň nechat přes noc otevřené záchody. Inu.
Vyplouváme a cestou ze zátoky se šineme podél zbourané a znovu budované České vily. Dlužno říci, že se nový majitel snaží aspoň z vnějšku udržet přibližně původní vzhled. O vnitřku si iluze nedělám.
Česká vila, 2023 edition
Na otevřené vodě to dost houpe, Finwe se téměř obratem stahuje do podpalubí a následně do hibernace. Na palubě zůstáváme ve dvou. Honza naštěstí vypadá v dobré kondici.
Po první hodině hopsání na vlnách jsem blízko tomu Korčulu vzdát. Pak se ale vítr trochu posouvá a my můžeme stabilizovat loď genou. Shodujeme se, že situace je docela snesitelná a že budeme pokračovat v původním kurzu. Několikrát se přes nás přežene déšť, v šedi okolo raději i rozsvěcuju světla. Cucáme kyselé bonbóny a filozofujeme o životě. Občas se dole po výraznějším zhoupnutí ozve rána, párkrát uklízím zatoulané předměty a jednou přišroubovávám desku v koupelně.
Vítr naštěstí postupně odfoukává mraky pryč a i ty vlny se postupně uklidňují. Když kolem třetí odpoledne dosahujeme majáku na ostrůvku Proizd, vítá nás ostrov duhou. Sundáváme bundy.
Do maríny Korkyra se nám nechce, jsou drazí a dnes bychom rádi zase klidný večer na lodi, dál od břehu. Mířím do osvědčené a proti jugu dobře kryté zátoky Gradina, otázka je, jestli už nesundali na zimu bójky. Naštěstí jsou stále na místě. Zátoka je prázdná. Finwe dochvilně vstává akorát na přistání.
Korčula nás vítá duhou
Přistání u bójky, tentokrát za světla
Chvíli po nás do zátoky dorazil RIB. Nejdřív jsem myslel, že je to výběrčí, ale byla to nějaká podivná jadranská akce „To je dost, táto, že nás taky někam vyvez“. Postupně stáli asi u třech bójí a pak zase odjeli pryč.
U Visu se nám dvakrát nechtělo, ale tady se nakonec osmělujeme a skáčeme do vody. Padá pár nadávek, ale celkově je to osvěžující.
Přišlo mi, že od naší poslední návštěvy zástavba na břehu znatelně zhoustla. I teď, v zásadě už po sezóně, bylo v domcích celkem živo. Naštěstí nijak hlučno, na loď žádné zvuky ze břehu nedoléhaly.
Na pozdní oběd / brzkou večeři máme remitendu z předchozí plavby, tři různá expres menu: zbojnické kuře, orientální čočka a gulášovka. Takhle smícháno dohromady je to možná trochu bizarní, ale výživné.
Pepan Smolikovič a jeho zmatený gumák
Večerní zátiší s našimi kolegy
Už se stmívá a my chillujeme v kokpitu s vínem a chipsy, když připlouvá ještě jedna loď. Dlouho si nemůže vybrat bójku, nakonec se k jedné uvazuje. A to už to vypadalo na v Chorvatsku velmi neobvyklý úkaz, a sice že budeme v celém bójkovišti sami. Oba kluci zalézají, já ještě chvíli dodělávám nějaké cucky do práce na laptopu.
Jugo odválo všechny mraky a nad lodí je krásná, jasná obloha s miliardou hvězd.
| Gradina, Korčula. Bójkoviště. Nikdo nás nekasíroval. |
| Dnes upluto 23,4 Nm. |