Ráno už vítr slušně fučí, měl se začít pořádně rozfoukávat až během dne, asi tu předpověď nečetl pořádně. No, dneska to nemáme daleko.
Včera večer nám došla voda v přední nádrži. V maríně jsou funkční antoníčky, ale k nám na molo žádný nedosáhne. Nic, dobereme na příští štaci.
Do své kanceláře přichází hafenmajsterka, stejná dáma, s jakou jsem si včera volal. Už relativně suverénně platím za stání, kupuju pár žetonů do sprchy a ověřuju si otevírací časy stralsundského mostu. Menší úspěch mám se stralsundskou marínou, zkouším tam volat asi 4x, ale bez úspěchu.
Sprchy jsou trochu oldschool, ale netáhne tam a voda je teplá. Máme čas se vymydlit, nemá cenu být u mostu moc brzo a pak tam hodinu kroužit, místo k vyvázání pro plachetnice tam není.
Větrné ráno v maríně Neuhof
Nebýt mělčiny po našem pravoboku, bylo by odplutí z téhle pozice a při tomhle větru triviální manévr. Takhle jsme trochu prostorově omezeni. Abychom se vyhnuli komplikacím, rozebíráme si celé vyplutí elektronickou tužkou (a taky, jelikož se lana budou uvolňovat postupně, nenápadně stahuju z jejich obsluhy méně nadané námořníky).
Když jsem zapnul přístroje a začal zahřívat motor, rozezvučel se na mě hloubkový alarm. Konstatoval hloubku 1,8 m alias přesně náš ponor. Ale já už jsem byl po těch jarních dvou týdnech v Dánsku okoralý. Loď zjevně nasedlá nebyla. Zajels? Vyjedeš, říkal mi tenkrát ten dobrý muž v Mårupu. Vyrazili jsme.
Vyplutí je i ve dvacetiuzlovém větru nakonec na pána, i když se uvolním až ke konci vjezdového kanálu, kdy už hloubkoměr začíná ukazovat pohodlných 2,5 m. Do Stralsundu, kam se hodláme schovat před nejhorším počasím, respektive k otevíracímu mostu před ním, nás čeká něco přes hodinu cesty, většinou ve značeném kanálu. Ten se klikatí, takže chvíli máme vítr šikmo v zádech, chvíli nás čistým bočákem při poryvech do Bf 7 vystrkuje z kanálu a chvíli ho máme přímo do držky. Využívám silného motoru Bavárky a k mostu dorážíme pohodlných dvacet minut před otevíračkou.
Další odskok do seriálu o mostech: pevninskou část Německa spojuje s jeho největším ostrovem hned dvojice mostů vedoucích bok po boku. Vedou ze Stralsundu na pevnině k vesnici Altefähr na Rujáně, přičemž jim celou vzdálenost pomáhá překlenout ostrůvek Dänholm, ležící zhruba ve třetině cesty. Starší Rügendamm slouží už od roku 1936 a nese silnici, železnici i dráhu pro pěší, novější Rügenbrücke je v provozu od roku 2007 a nese pouze rychlostní silnici.
Úsek Dänholm – Rujána nemusí plachetnice vůbec zajímat, tam pod oběma mosty projedou maximálně nízké motoráky. Úsek pevnina – Dänholm řeší každý most po svém. Rügenbrücke si tam stříhá kopeček s podjezdnou výškou 42 metrů, Rügendamm je v jednom místě zvedací. Otevírací časy byly aspoň v našem případě mimo sezónu jen 4 za den, i proto jsem nechtěl náš slot minout. V případě malých plavidel se vyžaduje být na místě alespoň 10 minut před otevíračkou mostu a vyjádřit své úmysly významným splouváním v blízkosti mostu. Volání Stralsund traffic na kanále 67 je povinné jen pro velké lodě, ale tak člověku huba neupadne, když o sobě dá vědět, takže jsem se ohlásil.
Kroužíme na minimálních otáčkách před mostem a obdivujeme industriál. Vítr si dal zrovna pauzu a spadl na nějakých 11-12 uzlů, trochu hladím králičí pacičku, aby to tak bylo i při přistání v maríně. Pár minut po nás připlouvá ještě jedna plachetnice, tak se v bahně válíme dva.
Pomalu kroužíme před místními loděnicemi
Přesně v čase otevíračky projede po mostě vlak. Možná i proto se až s drobným zpožděním, o několik minut později, rozezní signály. Most se začíná otevírat. Za ním čekala třetí jachta, která proplouvá první. Pak náš kolega, který se během našich včelích tanečků na čekačce dostal před nás, a nakonec my. Cestou přes most si mávneme s Brückemajstrem ležérně opřeným o zábradlí. Pak ještě podplout vyšší dálniční most a tuhle etudu máme za sebou.
Most se otevírá
Sbírka podplutých mostů se utěšeně rozrůstá
Otevírá se nám výhled na fakt hezké nábřeží hanzovního města (které teda nějaký umělec potřeboval v jednom místě úplně zkazit budovou Ozeanea, ale takový už je svět). Taky už před sebou vidíme stralsundskou marínu. Vítr nás vysloveně napíná, skokově zesiluje a zase slábne. Couráme se ke kraji maríny. Milan stojí za kormidlem a já na přídi přehlížím situaci.
Stralsundské nábřeží
Pro lodě naší velikosti jsou vyhrazeny první dvě mola zprava, přičemž na tom prvním se to červená nápisy Reserved. Tak to bude jednoduchá volba. Míst ke stání je několik, volím závětrnou stranu mola i prstu, ke kterému budeme přistávat. Vezmeme to přídí, aby nám to příští den až dva nefoukalo do zádě a do salónku. Takže ještě chvíli kroužíme a připravujeme fendry a lana a pak hurá na věc.
Na mole stálo několik rybářů, měli nahozeno a nevypadali, že by se mnou nechali jakkoli rušit. Ještě tak dostat vlasce do příďového šroubu, říkal jsem si. S přistáním nám pomohl chlápek z malé plachetnice naproti přes molo a docela nám tím vytrhl trn z paty, protože skokan s lanem zamrzl a k sestupu na prst se neměl. Těžko mu to vyčítat, byla to větší výška, než s jakou byl komfortní, a vždycky je lepší neskočit než skočit a poranit se.
Nízko položená mola a vysoký bok B46 tady vůbec pro některé členy posádky nebyla ideální kombinace, co se nástupu/výstupu na boku lodi týče. Až jsem zalitoval, že na lodi není stepfendr, a říkal jsem si, jestli bych si ho neměl přidat do kapitánské výbavy.
Jsme ve Stralsundu a hodláme tady přečkat ženoucí se ženící se čerty.
Výhled z maríny na město je jedna z jejích lepších vlastností
Jdu se podívat k recepci a zjišťuju, proč mi to prve nikdo nebral. Personál je přítomen jednu hodinu ráno a jednu v podvečer. Na největší marínu v okolí docela slabota. Sociálky jsou funkční jen z poloviny a hojně využívané rybáři, jsou cítit jak smíchovská nádražka. Obecně z téhle maríny úplně nadšený nejsem, její asi jediné plus je blízkost centra Stralsundu. A v současném větru i docela pohodlné závětří. Inu, it is what it is.
Tak hlavně se nepředřít, žejo
| Stralsund. Prstové molo. Elektřina, voda*, WC, sprchy. EUR 33 |
| Dnes upluto 6,5 Nm. * když najdeš hadici |
Zatímco jsme si připravovali pozdní oběd, seznámil jsem se s několika sousedy. Na vedlejším molu stál samozřejmě ONKEL ROLF, už jsme na sebe s jeho kapitánem celkem rutinně pokývli. Kousek od nás stála Hallberg Rassy 312 obývaná rudolícím staříkem. Přátelsky na mě mával lahví vína, dnes odhadem aspoň třetí, a snažil se mi dát nějaké rady, ale moje schopnost porozumět meklenburštině okořeněné třemi promilemi na tohle nestačila. O něco víc jsem pochodil s chlápkem naproti, co nám prve pomohl s lany. Donesl jsem mu děkovnou plechovku piva a chvíli jsme si povídali. Říkal, že jeho domovská marína je naproti v Altefähru (odkud jsme před dvěma lety vyplouvali na Baltskou odysseu), ale ta bude v nastálých podmínkách návětrná a dost nepohodlná, tak se schoval tady.
No a akorát, když jsme se chystali vyrazit do města, dorazila M&M, pomohli jsme jim s lany. Tak se naše parta z Breege zase sešla 🙂
ONKEL ROLF na místě…
…M&M přistane v řádu minut
Jako na objednávku se na naši vycházku na břeh vyčasuje a centrum Stralsundu se nám ukazuje zalité sluncem. Je to taková příjemná reklama na hanzovní architekturu, líbí se mi tady. Couráme se uličkami, užíváme si takových vymožeností jako otevřené podniky, lidi na ulicích a tak.
Místní Rathaus
V místním Braugasthausu si dáváme večeři. Je to dražší záležitost a se znalostí místa bychom asi pořídili i líp, ale mají tam řemeslná piva a to se taky počítá.
Jazykové okénko. Snažíme se anglicky vysvětlit Italovi, že kapusta, co je na jídelním lístku, je něco jiného než zelí, i když to Google překládá stejně 🙂
Na lodi pak ještě drobný konverzační dojezd a jelikož je po západu slunce už dost zima, pomáháme webastu druhou dávkou hot toddyů.
Ráno mi aktualizovaná předpověď jenom potvrzuje to, co jsem na 90 % předpokládal: dneska zůstáváme ve Stralsundu. Tady v průlivu bychom ještě byli relativně krytí, ale mezi Stralsundem a Breege nevím o žádném přístavu, který by byl chráněný proti současnému větru a zároveň bych si tam troufl s naší čtrnáctimetrovou lodí. S tímhle scénářem jsem počítal, takže jenom krčím rameny. Koneckonců jsme na dovolené, prohlídneme si to tady trochu víc.
Zatímco Toskánec se chvěje i v pěti vrstvách oblečení, pro orknejskou krev je tohle příjemné ráno 🙂
Strefuju se do jedné z těch dvou hodin, kdy je tu otevřena recepce, a platím za dvoudenní stání. Ono by to tady možná snad prošlo i bez placení, ale tak karma. Cestou zpátky míjím ONKEL ROLFa chystajícího se vyplout. Dávám se s jeho skipperem do řeči a hodnotíme svou dosavadní skoro flotilovou plavbu. Můj kolega taky ví, že to dneska nebude venku nic moc, ale prý je tu na ně moc lidí. Míří dneska do Klosteru, maličkého přístavu na Hiddensee, jednoho z těch míst, kam bych si s naší velkou KATHLEEN K. asi netroufl. Přeju jim hodně štěstí a na viděnou zítra v Breege.
| Stralsund. Prstové molo. Elektřina, voda*, WC, sprchy. EUR 33 |
| Dnes nevyplouváme. * když najdeš hadici |
Když pak po snídani vyrážíme zase do víru velkoměsta, zastavuje nás televizní reportér. Prý shánějí do dnešních zpráv nějaké jachtaře, které rozzuřené moře zahnalo do přístavu, ideálně kdybychom ještě předtím volali mayday nebo tak. Musel jsem ho zklamat s tím, že tady ve Stralsundu jsme schovaní právě proto, že sleduju předpověď a podobným situacím se pokud možno vyhýbám.
Tenhle 3D plánek centra je šikovná věc a dost pomáhá s orientací, to by měli mít ve městech častěji
Dnešek jsme tedy strávili prohlídkou města z oken vinárny a brannou hrou v okolí Stralsundu. Městské muzeum bylo bohužel zrovna zavřené a do Ozeanea se nikomu nechtělo, ale podívali jsme se aspoň do dílny na výrobu hracích karet a udělali si pěší vycházku do nedalekého pivovaru Störtebecker. Prohlídky pivovaru byly už pro dnešek obsazené a Oktoberfestí dny začínaly zítra, ale to už nás na téhle výpravě nemohlo rozhodit 🙂 Aspoň jsme ochutnali, co se dalo, a dali si moc dobrý oběd. A cestou zpátky na loď došlo i na matjese v housce – navštívit sever Německa a nedat si tuhle dobrotu aspoň jednou by byl vyloženě hřích.
Prost!
Balt bez sledě by byl jako Jadran bez chobotnicového salátu
Zpátky v maríně zjišťujeme, že na našem molu přibylo několik lodí. Možná ten reportér nakonec své pocuchané jachtaře našel. Později se dokonce rozblikává SAR člun a uhání na sever. Tak snad se tam venku dneska nikomu nic nestalo.
Došla nám voda v druhé nádrži. Sehnat v téhle maríně hadici (připomínám, že německé hygienické normy nedovolují používat vlastní hadice, takže ve výbavě charterových lodí ani nejsou) vypadá jako nemožný úkol, takže jsme napůl smíření s tím, že už to doklepem bez vody.
Vychutnáváme si večerní scenérie, než se přižene chlad a déšť
Po prochozeném dni část posádky brzo odpadá, my zbylí se zase vykecáváme, zatímco venku zuří déšť hnaný větrem takřka do vodorovna.