Rachtění 2014 – Pátek, den sedmý

Pátečnímu ránu chybí rozzářenost předchozích dnů. Je jasné, že přichází změna počasí. Poslouchám v rádiu varování před možným jugem a křešu v sobě poslední naději, že si tenhle týden ještě zaplachtíme.

---

Vysíláme na břeh výsadek, aby na ostrově sehnal fazole, které nám chybí do plánovaného večerního kotlíku. Zdravíme se s vedlejší posádkou s tím, že se uvidíme večer na Lošinji. Je 10:20, když nechávám Michala, aby nás vyvedl od bóje a ven ze zátoky.

Venku na moři zatím moc nefouká, ale předpověď je optimistická. Vedu nás schválně západněji od přímé trasy, směrem k ostrovu Susak.

Postupně se zatahuje a JV vítr nabývá na síle. Ve tři čtvrtě na dvanáct se dostává na 12 uzlů, vytahujeme plachty.

Následujících pět hodin představovalo jachtařský vrchol celého letošního Rachtění. Dopluli jsme k Susaku a pak kolem něj křižovali, u kormidla se postupně prostřídala celá posádka. Jediný, koho tahle situace moc netěšila, byla Dita; jako nejachtařka si docela užívala dosavadní podobu plavby a teď zjišťovala, že po vlnách a větru vlastně nijak netouží.

Kolem druhé hodiny se dosavadní oblačnost zatáhla a vypadalo to na déšť. Vítr zesílil ke dvaceti uzlům, což AURORA přivítala nadšeným skřípáním.

Po čtvrté hodině, na úrovni ostrova Male Srakane, ukončuju cik cak plavbu a nabíráme kurz Mali Lošinj. Fouká 22 uzlů JV, zataženo, vlny.

Kousek před Lošinjem se nám na levoboku objevila policejní loď. Jak se spolu s námi houpala na vlnách, dodávala naší plavbě romantickou představu prchajících pašeráků. Nicméně se o nás nijak nezajímala a jak byla rychlejší, nechala nás brzo za sebou.

Je 16:45, když stahujeme plachty a motorujeme vnitřkem zátoky směrem k maríně. Deka nad námi se začíná trhat, je tu rozhodně klidněji než venku na moři.
V maríně na molu trochu překvapivě vidíme stát ALHAMBRU, která ukončila plavbu před námi.

V 17:20 přistáváme levobokem u čerpací stanice vedle maríny. Dotankováno 82 litrů nafty. Co jiného po tomhle týdnu čekat. Během tankování mraky mizí a nad zátokou opět svítí slunce.

v 17:35 přistáváme se zbytkem posádky v maríně (holky to vzaly z čerpačky pěšky). Naše plavba končí.

 

Marina Mali Lošinj. Mooringy, elektřina, voda, WC, sprchy. Domovská základna lodi.

Dnes upluto 17,8 Nm, z toho 8 na plachty.

 

U předávání lodě si technik z charterovky nejdřív ověřil, že nezmizely další světlice. Pak přišel na řadu ten náš nešťastný stoper. 380,- Kuna z lodní pokladny. Na moji poznámku, že by možná bylo fajn vybavit loď použitelnými stopery, se Chorvat jen usmál a vysvětlil mi, že není jeho problém, když s tímhle prasoplastem neumím zacházet. Usmál jsem se taky a dobře si zapamatoval, od které charterovky už si loď brát nebudu.
Loony se při předávce zapotil víc. Potápěč diagnostikoval poškození hřídele šroubu a Loony byl obviněn, že si během plavby namotal do vrtule lano. Hádal se dlouho a neústupně a nakonec dosáhl toho, že mu nebyla oprava připsána k náhradě. Jako drobnou pomstu si ovšem vysloužil dokončení předávky až ráno, kdy jsme chtěli co nejdříve vyrazit domů.

Posádka druhé lodi vyráží do města na svou jedinou mimolodní večeři, my vaříme kotlík ze zbylých zásob (od té doby se této tradice držím, je to velmi praktické a občas i chutné). Počasí se zase zhoršuje a po západu slunce se objevují dešťové přeháňky. Uléháme ještě jednou do kajut, zítra nás čeká  dlouhá cesta domů.