Budíme se časně z rána do silného deště. Lepší počasí pro balení a vyklízení lodě jsme si nemohli přát.
Skočil jsem do auta a ještě se rychle otočil ve městě – o poštovní schránce místní marína taky neslyšela. Když jsem se vrátil, začali jsme nakládat věci.
Je to mrzuté a velmi mokré ráno. Spěcháme ve snaze být už aspoň v suchu v autě a na cestě. Není čas se řádně rozloučit s mořem, dokonce nedojde ani na tradiční závěrečnou fotografii posádky. Jakmile je to možné, tři ze čtyř aut vyrážejí. Loony musí ještě počkat na dokončení své předávky.
Cesta napříč ostrovem byla jeden velký tanec mezi provazy vody. Místy se nedalo jet víc než čtyřicítkou. Pršelo při čekání na trajekt, na trajektu, na pevnině, vlastně až někam do poloviny Rakouska.
Čtvrté auto nás dohnalo až na D1. Byla sobota 20. září, už v dost pozdních hodinách, když naše expedice dorazila v pořádku do Prahy (a její části pokračovaly dál na sever).
Rachtění 2014 bylo v mnoha ohledech specifické. Jako zatím nejhorší výprava, co se větru týče, mi dalo srozumitelnou lekci, že Neptuna někdy prostě člověk nepřekecá a je třeba být duševně připraven i na to, že vítr prostě nebude. Dobré bylo i poučení do budoucna: při plavbě více lodí nepodceňovat komunikaci, předem i na místě. Charterovce Jadranka Yachting a maríně Mali Lošinj už asi druhou šanci nedám, lodím Elan určitě ano.
Byl bych ovšem nerad nepochopen: už při vydávání této reportáže jsem dostal zpětnou vazbu od části své posádky, že mé líčení plavby působí poněkud ponuře. Teda zrovna ta odjezdová sobota ponurá byla. Ale jinak to zdaleka nebylo zlé. Ano, neměli jsme vítr – ale to neznamená, že jsme si ten týden neužili, že na palubě nebyla legrace. Byla to příjemná dovolená se spoustou sluníčka, mořské vody, jadranského vína; a narozdíl od pobytu někde v apartmánu jsme si mohli každý večer užít někde jinde. Chybělo tomu jenom to plachtění, no 🙂
Děkuju své posádce, posádce sesterské lodi i jejímu skipperovi za tento fajn zářijový týden!
Na závěr opět fotogalerie z plavby na Facebooku.