Za necelé dva týdny jsou Vánoce, čas je hektický, na silvestrovskou plavbu to taky úplně nevypadá (do jaké sezóny by se tato vlastně počítala?), doplavné máme zdárně za sebou. Myslím, že jachtařský rok 2018 lze považovat za definitivně ukončený. Jaký byl?
Letos se mi poprvé podařilo vyplout na moře pětkrát. Z toho dvě plavby trvaly půldruhého týdne, takže jsem celkově strávil na lodi šest týdnů. Já vím, do profíka pořád daleko, ale dělám, co můžu 🙂 Opět jsem se snažil pouštět se mimo vyjeté koleje a nasbíral spoustu nových zážitků a zkušeností:
- Při obeplouvání Portugalska na palubě Zábojova MARKSMANU jsem si poprvé sáhnul na Atlantik. A to na devítimetrové lodi, nedisponující všemi těmi kudrlinkami, jako jsou kormidelní kolo, kotevní vrátek, lednička, a když už o tom mluvíme tak třeba poziční světla nebo občas nějaké přístroje 🙂 Moje první plavba v přílivových vodách, mimochodem.
- S Honzou Hanzlem jsem se podíval do Finského zálivu a opět jsem byl uchvácený krásou Skandinávie. Navigace mezi tisícovkami rozdrobených finských ostrůvků byla dobrá škola čtení mapy, sledování navigačních znaků i neutuchající pozornosti – i krátké zakecání se mohlo vést (a v případě naší sesterské lodi také vedlo) k najetí na mělčinu. Mohl jsem si osahat jemné přístavní manévry se skoro šestnáctimetrovou krávou. Poprvé jsem byl na lodi vybavené AIS a bylo zajímavé sledovat, jak hustý námořní provoz ve východním Baltu panuje.
- Následoval návrat do důvěrně známých vod: flotilová plavba PSW, letos snad už naposledy podniknutá v Chorvatsku. Z hlediska větru a plachtění to nebyla žádná sláva, tak jsme aspoň dostali od Neptuna dvojitý příděl delfínů a vyhřátý Jadran jako kompenzaci. V oblasti Kvarneru nebylo ani příliš přelodněno a v klidných podmínkách se aspoň naši prvoplavci mohli bez stresu seznámit s životem na plachetnici.
- Po loňském rozkoukání se v Řecku v Sarónském zálivu jsem pak letos mohl podniknout vytouženou výpravu do Jónského moře. Deset dnů skvělých prázdnin v úžasném prostředí, nekončící trénink a občasné trampoty s kotvou (nechytla se, nestačil řetěz, sousedi nám ji vyhodili…), k tomu pár perliček jako neplánovaná noční plavba, když se kotviště stalo nebezpečným. Kombinace zevlu a kvalitního jachtingu, co víc si přát.
- Řeckem mohla letošní sezóna končit; já se ale nemohl smířit s tím, že bych letos nevyplul se svou drahou CAPOEIROU, takže jsem ještě na samý závěr sezóny vyplul ještě na pánskou jízdu jižní Dalmácií. Užili jsme si po prvotním zlobení vlastně hodně příjemné počasí a slušný příděl větru, v krátkých podzimních dnech jsme se procvičili v přistávání za tmy a shodli se na tom, že Chorvatsko může být takhle v říjnu pořád ještě zajímavá destinace.
Poznal jsem nové jachtařské kolegy, navštívil nová moře, ovládal zatím svou nejmenší i největší loď a do jachtařské knížky jsem si mohl připsat 1 041 námořních mil. Během všech těchhle radovánek se nikdo nezranil a žádná má loď nedošla újmy. Lze si vůbec ještě přát vydařenější sezónu? Necháme se překvapit 🙂
Rok 2019 pomalu klepe na dveře, co s ním podniknout? Na jednu plavbu už jsem přihlášený; když se Honza ozval s tím, že po letošním Finsku by se rád příští jaro plavil ve Skotsku, nezaváhal jsem. Rád bych se taky konečně podíval do Itálie. Pravděpodobně vypadá Řecko, které po Chorvatsku přebírá konání letní zevlplavby. No a mimoto bych si třeba mohl konečně udělat nějaký jiný průkaz než MDČR C. Sám jsem napjatý, jak ta sezóna bude nakonec vypadat.
Kam nás vítr a vlny zanesou příště?
Všichni, kdo jste se mnou letos byli na palubě, máte můj velký dík! I tobě, Neptune, děkuju. A všem lodím, které nás bezpečně nesly, a všem dobrým lidem, které jsme cestou potkali. Ahoj!