Funchal (portugalsky „fenyklová plantáž“) byl založen už v první fázi kolonizace Madeiry. Jeho skvělá poloha ho předurčovala pro významnou roli v rozvoji ostrova a nakonec převzal po Machiku roli hlavního města. Dnes tam žije cca 110 tisíc lidí, takže skoro každý druhý obyvatel Madeiry žije ve Funchalu.
Madeira
Z Lanzarote na Madeiru
Z Lanzarote na Madeiru
Calheta a poslední šlák
Ráno mě budí zase rybáři, vracejí se z lovu, vykládají ryby a zpívají si při tom nějaké madeirské lidovky. Buď je to jiná směna než když jsme připluli, nebo tihle chlapi nikdy nespí. Každopádně ty lodě za celou noc nechcípli.
Z Lanzarote na Madeiru
Na Ostrov věčného jara
Důvěru v nás vloženou ovšem nezklameme. Plán byl vyplout v osm a my skutečně ve čtvrt na devět startujeme. Jdu zase ke kormidlu – když už jsem si sem zaplul, tak můžu i vyplout. Opouštíme marínu Porto Santo a po krátké čumendě v zálivu u Vila Baleira nabíráme kurz k Madeiře. Přesně podle předpovědi vane takřka čistý zaďák. Hlavní plachtu necháváme odpočívat a genu podepíráme spinakrovým pněm.
Z Lanzarote na Madeiru
Na madeirském předměstí
V pátek se probouzíme nepřekvapivě docela pozdě, kolem deváté hodiny. Venku už je krásný, slunný den.
Z Lanzarote na Madeiru
Vlnami na Porto Santo
Druhá loď s našimi britskými kolegy vyplula už před pár hodinami směre Tenerife, teď je řada na nás. Startujeme motor, odvazujeme se od bójky, loučíme se vysílačkou se strážci parku a zase opatrně kolem mělčin a kamenů vyplouváme na volnou vodu.
Z Lanzarote na Madeiru
Mezi tisícovkami ptáků
Selvagem Grande je největší z maličkého a celkem ztraceného souostroví Ilhas Selvagens. To „Grande“ je třeba dát do kontextu s rozměry ostatních ostrůvků, celý ten kus skály má mírně pod dva krát dva kilometry.
Z Lanzarote na Madeiru
Cesta na Selvagem Grande
Je pondělí 30. ledna a naše plavba konečně začíná. Dnes nás čeká jen takové rozkoukání, obeplujeme Lanzarote k vedlejšímu ostrovu Isla Graciosa, kde strávíme noc. Zítra už to bude větší šlák.
Z Lanzarote na Madeiru
Úvod
Posledních deset let, jakkoli jinak velmi rozdílných, mělo jedno společné: nekonečné čekání na novou jachtařskou sezónu nejdřív na začátku dubna. Od poslední plavby nejpozději v druhé polovině října to znamenalo skoro půl roku na pevnině. Navíc v tom nejotravnějším možném ročním období. Letos se to mělo konečně změnit. Nechal jsem se nalejt do posádky na přeplavbu z Lanzarote, jednoho z Kanárských ostrovů, na Madeiru. Vyplutí na konci ledna? Deset dnů na lodi? Podržte mi žluťáky, jdu na věc.