Vstáváme odpočatí, ovšem na další zdolávání Palagruži by to dneska nebylo. V plánu je odpočinkovější den, jenom se přesuneme do Korčuly a pro zbytek dne si dáme relax.
Zakopatica je popisovaná jako výborná, chráněná zátoka, ale minimálně pro stání u konoby Triton naproti vjezdu to úplně neplatí. Noc rozhodně nebyla klidná – já bych asi usnul i v žebřiňáku pádícím na kočičích hlavách, ale taková Dana toho mnoho nenaspala a úplně dobře jí pořád nebylo.
Ráno v Zaklopatici
Během snídaně se rozhodujeme, jestli si rezervovat stání v ACI Korčula. Pro: jistota stání v maríně by byla fajn, nikdo dneska nemá náladu na případná dobrodružství. Proti: Je to cca šedesátikunová přirážka k už tak dost mastné ceně ACIny.
Nakonec se většina posádky přiklonila k rezervaci. Zavolal jsem do ACI a zjistil, že pravidla se od loňska změnila. Rezervaci už lze nadále provádět jenom přes internet, s nějakým předstihem, a je ještě dražší. Nicméně paní soudila, že Korčula touhle dobou přeplněná nebude. O.K.
Vyplouváme v 10:10. Je jasno, moře je relativně klidné, mimo zátoku fouká SV o síle 16 uzlů. Vypadá to na pohodový den.
V 10:40 vytahujeme plachty. Ke kormidlu si stoupá Honza, který se při silnějších větrech bojí. Míříme na východní konec ostrova Korčula. Posádka si užívá nenáročnou plavbu.
Vítr postupně sílí a obrací se na SZ. Když ve 13:40 dosahujeme majáku na východním konci Koručly, musíme opět refovat. Honza je nervózní, ale od kormidla neutíká. Vede CAPOEIRU mezi ostrůvky rozesetými tady všude okolo, do úžiny mezi Korčulou a Pelješacem.
A zase nám to fičí!
Tady jde vítr do trysky, stabilně přes třicet uzlů, v poryvech se bíží čtyřicítce. Poslední fáze našeho odpočinkového přesunu do Korčuly úplně odpočinková není. Ale zatínáme zuby a křižujem. Historické město je před námi.
Před třetí hodinou stahujeme plachty a poslední kousek před vjezdem do maríny motorujeme. Hozna si svůj křest v silném větru odbyl se ctí.
První pohled ukazuje, že do ACI se tentokrát opravdu bez problému vlezeme. Zaplněná je cca třetina míst u vnitřního mola, u vnějšího stojí jediná loď, ležérně vyvázaná bokem. Do maríny vplouváme v 15:15.
ACI marina Korčula. Je tu někdo?
V bazénu maríny byl celkem silný proud, rovnoběžný s moly. Vypadalo to na výživné přistání. Pomalu jsem pinkal loď mezi moly a marně vyhlížel asistenta maríny. Když se dlouho neobjevoval, zkusil jsem VHF kanál 17, na kterém poslouchají všechny chorvatské maríny. Marně. Z bokem vyvázané lodi vylezl chlápek a vysvětloval, že obsluha se tady v těchhle dnech zrovna moc neukazuje. Ze čtyřiačtyřicítkové Salony na vnitřním mole vyskočil další chlápek a ukazoval, že nám pomůže s přistáním.
Zkusili jsme to a nedopadlo to. Proud mi snesl příď a už jsem to nedokázal srovnat. Vzal jsem to na otočku bazénem, když se odněkud konečně zjevil asistent maríny a navedl nás na stání u mola. Napodruhé už jsme v bočním proudu přistáli řádně.
Přistání v 15:40.
| ACI marina Korčula. Mooringy, elektřina, voda, WC, sprchy. 469,- Kuna. |
| Dnes upluto 23,2 Nm, z toho 21,2 na plachty. |
Asistent působil dojmem, že se na molo podíval po delší době a že je překvapen, kolik tu má lodí. Začal vybírat papíry a trochu opožděně kočírovat stání. V maríně fungovaly jenom jedny toalety a sprchy a proud byl cca v každé třetí zásuvce. Celé to rozhodně nevypadalo jako reklama na ACI a odůvodnění, proč zde stání stojí to, co stojí.
Po opláchnutí se se hážeme do městského a vyrážíme se projít po městě, které většina naší posádky už důvěrně zná. Sám jsem v Korčule už pošesté, z toho počtvrté lodí.
Dobyvatelé Palagruži na vycházce Korčulou
Vešli jsme do města duchů. I tahle turisticky atraktivní destinace byla teď v dubnu spící. Na tržišti byly dva, tři optimistické stánky, majitelé restaurací na hradbách postávali zamyšleně na ulici, jako by uvažovali, jestli dneska otevřít. Kvůli nám si starosti dělat nemuseli; vzhledem k nečekané včerejší večeři jsme se dneska chystali jíst na lodi.
Na městském molu na západní straně bylo krásně vidět, co dělá vítr s vodou v místním průlivu. Dneska by tu nepřistáli ani takoví naivkové, jako jsme byli my v roce 2012.
Klokotající kotel u městského mola
Po návratu do maríny vidíme řadu nových lodí, které se zde přijely schovat před větrem. Vedle nás stojí loď s českou posádkou, kamarádská Dana s nimi navazuje přespalubní družbu.
Michal vaří. Dneska si večeři v klidu a bez usínání nad talíři vychutnáváme. Po jídle hrajeme hry, povídáme si u vína a nakonec se uchylujeme do kajut. V zásadě odpočinkový den splnil svůj účel.