Časně ráno v sobotu 7. října vyrazila z Prahy dvě auta, jedno s odskokem přes Liberec, směr Rujána. Naši dva přespolní kamarádi checkli spoje ze Skotska, respektive Toskánska na Rujánu a dali shodně přednost letu do Prahy a přidání se k posádkám aut. Většinu cesty je nevlídno a prší, ale utíká to dobře, žádná proslavená německá Stau. Ani stopa po nedávno ohlášených hraničních kontrolách. Na oběd se stavujeme v bistru kousek od dálnice a já s rozpaky sleduju, že moje němčina je zrezlá jak Filcka po dědovi. Snad najdeme dost anglicky mluvících domorodců.