Sbohem jak sviňa, námořníku!

Tenhle článek bude trochu jiný. Osobní a lehce terapeutický. A alespoň doufám, že hodně, hodně ojedinělý.

Pavla Nesejta jsem poznal na sklonku roku 2012. Přišel do mého života právě včas na to, aby udal směr mé nadcházející jachtařské kariéře. Na jeho popud jsem absolvoval kurz u brněnských jachtařů, abych pak už přímo pod jeho dohledem strávil v červnu 2013 své první PSW.
Měl přirozenou autoritu, zářil nadšením pro jachting a měl dar vysvětlovat, což z něj dohromady dělalo skvělého kapitána a učitele. Lea do mě na praktickém kurzu vtloukla základy a nijak její roli nesnižuju; byly to ale až plavby s Pavlem, které mě po všech stránkách připravily na vlastní vedení lodě.

Je nás víc takových, které Pavel k plachtění buď přímo přivedl, nebo je alespoň zásadně ovlivnil. Ačkoli tvoříme hodně různorodou skupinu, začali jsme se potkávat na lodích, na doplavných, večírcích, oslavách, koncertech… a troufám si tvrdit, že jsme se alespoň někteří dost skamarádili.

Byl to magor, v dobrém slova smyslu. Rád vymýšlel nové věci. O jeho schopnosti vydestilovat z každého druhého rozhovoru nebo článku příležitost k něčemu zajímavému by asi nejlíp pohovořil sešitek, do kterého si všechny tyhle věci neúnavně zapisoval. Někdy z toho nebylo nic. Jindy byznys, který se nepovedl. A jindy zase byznys, který se povedl, nebo epochální večírek.

Když loni v květnu slavil čtyřicet, byla to jedna velká reklama na slogan „Teprve teď se ten život pořádně rozjede“. V zakopané díře uprostřed Vysočiny se lítalo vrtulníkem a jezdilo v Tesle, stejně jako soutěžilo v hodu motorem z Jawy na dálku. V létě kolem sebe shromáždil skupinu jachtařů s ambicí podívat se konečně mimo jadranskou louži, abychom pak spolu v září dopluli z Rujány do Švédska a na Bornholm, který od té doby považuju za jedno z nejhezčích míst na světě.

Naposledy jsem Pavla viděl na začátku března, kdy jsme se spolu jeli podívat na jachtařský veletrh v Tullnu. Byl to naprosto typický on, nadšený do života, plný nápadů a plánů. A jako vždycky tím byl nakažlivý – cestou jsme kromě hrubých rysů nadcházejícího PSW zvládli prodiskutovat i připravovaný vrchol letošní sezóny: pozdně letní plavbu mezi skotskými ostrovy. Po návratu z Rakouska mě vyhodil v Brně na nádraží a uháněl dál, protože se mu na ten den povedlo víceméně omylem uspořádat degustační rumový večírek.

Byl to, zle a ironicky, právě jeden z jeho velkých plánů, který násilně ukončil jeho život. Tento týden Pavel zemřel při nehodě na stavbě svého vysněného domu za Brnem. Na tomhle světě už spolu nevyplujem, do Skotska ani nikam jinam. Už mu ani nesplatím v pivech naftu z té poslední spolujízdy, jak jsme se dohodli.

Odešel dobrý přítel, kolega jachtař, skvělý učitel. A taky manžel, táta, bratr, syn. Člověk, který uměl žít jako málokdo. Dopřej mu, Neptune, dobrou plavbu na druhý břeh, ať už je tento kdekoli.

Sbohem, Pavle.