Boot Tulln 2017

Z návštěvy rakouského veletrhu vodních sportů Boot Tulln se pro Pavla Nesejta a mě stává už taková milá předjarní tradice. Prolezeme si a prošmejdíme pár lodí, omrkneme, co je nového vedle u motoráků, protočíme panenky z letošního ceníku ACI – prostě se krásně nabudíme pro nadcházející sezónu. A celou cestu zpátky si pak vyprávíme, jak se těšíme, až budeme konečně zase na moři.


I letos jsme se drželi zažité tradice. Původně nás letos mělo jet víc, ale stejně jako loni jsme nakonec skončili ve dvou. Yacht-Pool, u kterého jsme oba jako kapitáni pojištění, byl tak hodný a věnoval nám volné vouchery na vstup. V pátek 3. března chvíli po desáté hodině jsme dorazili do Tullnu, už zkušeně zaparkovali a vrhli se do víru veletrhu.

Rychlým pohledem na plánek jsme se ujistili, že pořadatelé nezměnili na dispozicích veletrhu ani stánek, a vyrazili rovnou do haly s námořními plachetnicemi, ať si je prolezem ještě předtím, než se výstaviště naplní lidmi.

Lodě, lodě, všude lodě!

Ani letos nechyběly známé značky, ať už vystavovaly samostatně nebo v zastoupení charterovek: Bavaria, Beneteau, Hanse, Dufour, Dehler, Jeanneau, Salona. Hned několik cruiserů o délce kolem padesáti stop jednak napovědělo, co podle výrobců v následující sezóně pofrčí, jednak nám posloužilo pro neoficiální srovnání, jak si jednotlivé značky s nejnovějšími modely stojí.

Bavaria 51 Cruiser je solidní německá jistota. Jasně, je to obligátní Bavárka, nuda, mainstream, blablabla, ale ta loď je promyšlená. Navigační stolek, přístroje, provedení skříněk, madla, kajuty… nic, co by šlo vytknout. Možná kromě toho, že tahle loď tady byla už loni. U Bavarie žádné novinky?
Dufouru Grand Large 512 jsme naopak byli dost zklamaní. Hranatý, nevlídný tvar kokpitu, různé úrovně podlahy v salónku, světlý, ale hrozně lacině působící interiér s nepraktickým zacvakáváním. Navigační stolek coby znouzecnost v koutě, což se dá do jisté míry pochopit na jedenáctimetrové lodi, ale tady ani nikdo nezastíral, že je to nechtěné dítě. Situaci trochu zachraňovala / úplně zabila (podle stupně vašeho mastňáctví) druhá klasická lednička ve stolku v kokpitu a integrovaný gril tamtéž.
Jeanneau Sun Odyssey 519. Příjemná loď… ale ano, i ta tu byla už loni! Teda pánové…

Náš výherce v téhle kategorii je ovšem More 55. I tahle loď s jazykově nejednoznačným jménem tu byla k vidění už loni, ale až letos jsme měli to štěstí a dostali se na palubu. Frajerské kormidelní konzole, jako na oceánských závodničkách. V širokém kokpitu masivní stůl, jehož středovou část lze mimo opulentní jídla oddělit a neuvěřitelně tak zprůchodnit celý kokpit. Jednoduše, ale krásně provedený salónek s frajerským navigačním stolkem. A jako třešnička na dortu: otěžový vozík, věc v turistických plachetnicích nad 40 stop nevídaná, vedený hned před kormidelními koly, klasika ze staré školy. Do téhle lodi jsme se okamžitě zamilovali. Aspoň máme motivaci pro to pořídit si konečně vyšší papíry (délka More 55 je 16,7 metrů).

Ze čtyřicítek se mi líbila Sun Odyssey 419. V zásadě vypadá jako větší sestra mé oblíbené CAPOEIRY (Sun Odyssey 379), s prakticky stejným uspořádáním, které je ve větších rozměrech komfortnější, a příďovým šroubem.
Příjemně nás překvapil Dehler 46c. Až na pár nápadů, o kterých už víme, že moc nefungujou, jako je umístění navigačních přístrojů nad hlavní luknu, je tahle loď přehlídka inteligentních řešení, nahoře i v podpalubí.
Naopak naprosto zklamala Oceanis 41.1. Už design samotné lodě žádná sláva, v kokpitu Francouzi oblíbený pevný rám s upevněním otěží hlavní plachty (můj vztah k němu je neutrální, Pavel ho vysloveně nerad). Interiér z nějaké nejlevnější překližky. Postel v příďové kajutě tvarovaná do pětiúhelníku, aby do tříkajutové lodě vešla druhá koupelna. No nevím.

Z vystavených kajutovek zmíním ještě jednu perličku: 9,5m Hanse 315 se jednak stala nejmenší lodí, na které jsem kdy viděl dvě kormidelní kola, ale hlavně: pohání ji elektromotor se šroubem umístěným přímo na listu kormidla. Soudě dle promítaných videí, umožňuje tohle uspořádání dost zajímavé manévry a třeba poloměr otáčení vzhledem k délce bude asi jinou jednošroubovou lodí těžko překonatelný. Na druhou stranu výrobce uvádí výdrž akumulátoru tři motohodiny s neznámou dobou dobíjení, takže dál než na jezero tenhle vynález asi zatím nemůže.

Pavel se závodnickou krví v žilách samozřejmě obdivoval i menší sportovní lodě, jako L30, která údajně dosáhla na zadobočních 28 uzlů větru 24 uzlů proti vodě. Dánské trimarány DragonFly (zejména model 25, který lze složit do rozměrů použitelných pro trawler) – ale ty jsou taky z loňska!. J70 – bylo! FarEast 23R – bylo!

I zbytek výstaviště se nesl v duchu reprízy. Všechno na svém místě, včetně neúnavného prodejce čistících prostředků na okna. Osobní vybavení, plachty, motory, charterovky, gumové čluny, kajaky, potápěčské overaly a masky, to všechno už bychom dokázali najít skoro po paměti. Jestli se opakovaly taky motoráky, nemůžu říct – probíháme jimi jen tak zběžně a v hlavě je moc nemám.

I tentokrát jsme nasedali do auta příjemně naladěni z prolézání rozličných lodí a natěšeni na nadcházející sezónu, která nám oběma začíná už o Velikonocích. Potud Boot Tulln stále plní svůj účel. Organizaci veletrhu nelze nic podstatného vytknout. Akorát teda… kdybychom se měli i v následujících letech jezdit dívat na stále stejné lodě, tak nevím nevím, jestli nám to nadšení vydrží.

Tímto se loučíme a vracíme slovo zpět do studia.

I tentokrát přidávám na FB komentovanou fotogalerii.

1 Response

  1. PaulMan 17. 3. 2017 / 20:20

    I na Lodních novinách vyšla recenze. Autor si mnohem více všímal motoráků a dalších sportovních věciček, které tam my bereme dost po uhlopříčce, takže si případně můžete doplnit informace 🙂

    http://www.lodninoviny.cz/jaky-byl-boot-tulln

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *