PSW 2016 – Pondělí, den třetí: na skok do Šibeniku, párty ve Zlarinu

Nenásilně mě budí sluníčko a zvuky snídaně našich spoluposádek. Vela Stupica je po ránu nádherná. Nevím teda, jestli to všichni členové posádky po večírku s písničkou oceňují.


V kokpitu B46C se spí příjemně.

Porada kapitánů. Dneska má příjemně foukat; nechceme se nikam hnát a rvát rekordy na uplutou vzdálenost, místo toho si zaplachtíme v šibenickém archipelagu. Šibenik samotný navštívíme, ale ani jeden z ostatních kapitánů tam nechce nocovat. Jenom tam pozdravíme a zmizíme zase na moře, nejspíš do Zlarinu. Vlastně proč ne. Posádka souhlasí.
Ještě jedna drobnost: VHF kanál 72, který obvykle používáme pro vzájemnou komunikaci, je tentokrát nějaký přetížený. Přenastavujeme vedle na 71.

Z Honzy P. se vyklubal nadšený rybář. Teď ráno poprvé využil chvíli klidu k tomu, aby zkusil štěstí s udicí, a nastolený trend neopustil až do posledního dne.

Ještě snídáme, když naši kamarádi odplouvají (I tenhle nastolený trend už jsme neopustili). Dáváme sebe i loď dohromady a od bójky se odvazujeme v 11:05. Ze zátoky vyplouváme na JV, chvíli motorem dobíjíme baterku a pak vytahujeme plachty. Je jasno, fouká 12 uzlů východ.

Plachty ven!

Máme čas a žádné nutkání plout na kurz, pokračujeme na JV tak, abychom po obratu minuli Zlarin levobokem. Flákáme se v kokpitu a užíváme si nenáročný jachting.

Jediný problém jsme měli se záďovou sprchou. Ještě včera fungovala v pořádku, dneska se z ní vodě vůbec nechtělo. Naštěstí jen taková drobná mrzutost.

Cca ve čtvrt na dvě se dostáváme do prostoru mezi Zlarinem a pevninou a pokračujeme ke kanálu Sv. Ante.

Kluci, kteří se dosud vystřídali u kormidla, odváděli v panujících příjemných podmínkách dobrou práci. Teď však nastoupil ke kormidlu Jirka, který jejich dosavadní výkony zcela zastínil. Nejenže kormidloval v županu, ve kterém se na palubě cítil příjemně a nechtělo se mu z něj převlékat. Jeho specifický, abych tak řekl, cit pro vítr způsobil, že v následující půlhodině dokázal nejméně 5x dostat plachty do návětří a poslat loď do 360° otočky. Umím si představit kapitány, kteří by se z toho zvencli 🙂

„Mám to pod kontrolou, mám to pod kontrolou… držte se!“

Proplouváme kanálem a já vyprávím zájemcům střípky z historie Šibeniku, který se před námi zjevuje. Spojujeme se rádiem se zbytkem výpravy: ostatní lodě právě přistály u městského mola a Pavel usmlouval s výběrčím symbolický poplatek s tím, že do dvou hodin zvedneme kotvy.

Vítr, který i tady vevnitř solidně fičí, mám při přistávání u mola z boku, ale přistání pod plynem a s rychlou prací s lany se daří na jedničku. Je 14:20.

Naše kamarády jsme našli ve stejném podniku, v jakém jsme strávili deštivé odpoledne v dubnu 2013 na kurzu s Leou Princovou. Vypadalo to mimochodem, že se historie bude trochu opakovat – slunce během několika minut zmizelo v mracích.
Dali jsme si pivko a pak, abychom nezklamali ty členy posádky toužící po prohlídce města, jsme vyrazili. Ke svatomichalské pevnosti se dnes nikomu včetně mě nechtělo, takže jsme to vzali jen do Starého města. Abychom zšedlé obloze ukázali, že si z ní nic neděláme, dopřáli jsme si pořádné jadranské zmrzliny. Nakoupili jsme pohledy a někteří i drobné suvenýry, využili jsme i příležitost dokoupit nějaké pití, které na „MRDÁKU“ vysychalo s nadprůměrnou razancí. Na závěr jsme zašli k místní katedrále, kterou si část posádky chtěla prohlédnout i zevnitř.

Naše turistická skvadra brainstormuje stran suvenýrů.

Vracíme se k lodi. Zbytek výpravy už je pryč, vedle kotví nějaká cizí plachetnice (až později jsem se dozvěděl, že její posádka přistávala tak šikovně, že nebýt Honzy Kabelky, který vyběhl k nám na palubu a odstínil kolizi, mohli jsme svou loď najít v mnohem méně zdravém stavu). Obloha plní svou výhružku a na nás začínají padat první kapky.

V 16:10 startujeme. Šibenik už nás nebaví a navíc tu prší, postupně přidávám otáčky až na maximum, jako bych chtěl ujet mrakům. A kupodivu se to i daří – prší na nás sotva čtvrt hodiny, mraky se drží nad pevninou a nad moře se jim nějak nechce.
Pavel ve vysílačce potvrzuje, že ve Zlarinu je místo a drží ho i pro nás. Místní zátoku už znám dost dobře a vítr mezitím prakticky ustal, oproti Šibeniku přistání s prstem v nose. Motor vypínám v 16:55.

 

Zlarin. Mooringy, voda, elektřina. 420,- Kuna.
Dnes upluto 21,7 Nm, z toho 11,2 na plachty.

 

Chvíli ještě ohromeně hledím za asistentem a za Kunami, které si dnes za přistání vyžádal.
Kluci z ostatních tří lodí zabrali víceméně celou předzahrádku naší oblíbené Konoby Aldura, jeden prázdný stůl čeká akorát na nás. Po dlouhém dni nám vyhládlo, poroučíme si bohatou večeři.

Po jídle jsme se všichni přesunuli ven na otevřenou zahrádku. Obsluha nám sesunula stoly a všech 26 účastníků výpravy mohlo zasednout pohromadě. Jirka skočil do lodi pro kytaru, Roman z Honzovy posádky se přidal s vlastní. Na stolech se objevily první tácy plné pelinkovače.
Včerejší večírek s písničkou na Žirje nebyl vůbec špatný. Ale proti dnešnímu to byla jen taková nevýrazná generálka.

Zabijácký zlarinský večírek z května 2014 byl zřejmě překonán.

Mám matný pocit, že když Alduru zavřeli, tvrdé jádro se přesunulo k nám na palubu. Myslím.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *