V sobotu 13. září dopoledne dorazila naše roztrhaná kolona čtyř aut na shromaždiště trajektu Brestova – Porozina. Byla to moje první cesta trajektem od roku 2009 a dlužno říct, že se mi nestýskalo. Nicméně jsme se šťastně přeplavili a následně se nedočkavě hnali zakroucenými cestami Cresu a později Lošinje do maríny Mali Lošinj.
Na trajektu. Raději už bychom byli na vlastních lodích.
Zde jsme dorazili něco po poledni, řádně ugrilovaní sluncem. Rozhodně to nevypadalo, že to léto na Jadranu vzdává. Našli jsme u mola naše Elanky a obrnili se trpělivostí před obvyklými předávacími průtahy.
Marína v Malém Lošinji je bez nadsázky ta nejhorší, jakou jsem zatím v Chorvatsku zažil. Zázemí je naprosto nedostačující, na ty dvě pánské sprchy se stála dlouhá, poctivá fronta. Naštěstí byla vyvažována čekačkou na charterové recepci, takže času bylo dost. V místním marketu je problém nakoupit i základní věci jako pečivo a vodu, nejbližší bankomat je kilometr a půl za mostem; slečna v recepci nám ho ochotně vyznačila na mapě. Bylo to třeba, protože platební terminál odmítl Ondrovi i mně zablokovat potřebnou částku na kauci.
AURORA trpělivě čekající, až se začneme naloďovat.
Převzetí lodí bylo taky půvabné. Ukázalo se, že na AUROŘE chybí pouzdro se signálními světlicemi. Chlápci z Charterovky se u mě střídali, mudrovali a po očku na mě koukali, jako by čekali, že jsem si ty světlice schoval do batohu a teď se bavím na jejich účet.
Během čekání na vyplutí se nikoli naposledy ukázalo, jak jsme s Loonym zanedbali komunikaci, co se pojetí společné plavby týče. Jeho přesvědčení, že týmová trička zařizuje kapitán pro svou loď, se nesešlo s mým, že ho zařizuje šéf výpravy pro všechny. Musel jsem tišit rozmrzelost své posádky, která tím pádem zůstala bez triček.
Je přesně 17:54, když před přídí AURORY padá do vody mooringové lano a my se konečně vydáváme na cestu. ALHAMBRA vyplouvá za námi. Vyrážíme zátokou ven na severozápad. Je nádherný zářijový podvečer, který rychle zahání vzpomínky na dlouhou cestu a všechny ty peripetie před vyplutím.
Konečně plujem!
Fouká 4-5 uzlů S. Brzy se bude stmívat, nechci se zdržovat ani krátkým symbolickým vytažením plachet. Tradičně si dáváme školení bezpečnosti a vítáme se s Neptunem.
Připlouváme k ostrovu Unije do zátoky Maračol, kde hodláme strávit první noc na bójce. Hned při prvním přiblížení ztrácíme hák, který naštěstí zůstává na hladině. Vyzvedáváme ho a přistání dokončujeme za pomoci člunu.
| Maračol. Bójkoviště. 165,- Kuna. |
| Dnes upluto 11,5 Nm, z toho 0 na plachty. |
Domlouvám se s výběrčím, jestli můžeme stát dvě lodě u jedné bójky. Prý žádný problém. ALHAMBRA připlouvá asi deset minut po nás a vyvazuje se k nám. Obě posádky se pouští do přípravy večeře.
Noční spolustání na bójce.
Plánovaný soulodící večírek se ovšem nakonec nekonal. Než na vedlejší lodi dojedli, většina posádky AURORY už spala.
Nastávající nádhernou noc si nenechávám ujít a spím v kokpitu.