Další plavba, na které slunce vychytá čisté konto. I poslední ráno na moři vstáváme do vysmátého dne. Po větru a vlnách ani památky.
Původní plán pro dnešek byl vyplout, najít někde směrem k Zadaru nějakou prima zátoku, tam se upíchnout a dát si ještě před finálním přistáním relax s koupáním a sluněním se. Pak jsme si ale řekli, co nám vlastně chybí tam, kde jsme? S BRIK se vejdeme pod Ždrelacký most, v Zadaru můžeme být za pár hodin. Vodenjak je příjemné místo, loď je bezpečně zakotvená, až do večera tu po nás nikdo nebude chtít další peníze – pojďme si ten relax dát přímo tady.
Dopoledne tedy zůstáváme na místě; koupeme se, opalujeme, zkoumáme zblízka naši bójku, případně předměty ležící na dně.
BRIK na bójce.
Nebyli jsme sami, kdo s vyplutím nespěchali. Kolem zevlily posádky asi čtyř dalších lodí včetně jednoho ze starých sukošanských Vektorů 36 od Asta Yachting, na kterých jsme já a mí přátelé svého času skládali praktické zkoušky. Lidi na Vektoru na sebe halekali česky a ve volném čase se pokoušeli zmrzačit skokem do vody z rozhoupané bocmanské sedačky na konci spinakrového výtahu.
Co však bylo nejdůležitější, alespoň pro naše holky: chlapi na Vektoru a dvou dalších lodích pobíhali po palubě, skákali do vody a plavali okolo nazí. Jako kdyby existovala nějaká tichá dohoda ohledně Vodenjaku coby nuda zátoky.
Vaříme si ještě lehký oběd, po něm krátká siesta a pak už tedy konečně vyrážíme. Je 12:45.
Je krásně, ale vítr nestojí za řeč. Tento týden to jde opravdu z extrému do extrému. Míříme přímo do ždrelackého průlivu. V půl druhé bezpečně podjíždíme most, na kterém si rok co rok několik skipperů vyláme zuby (a často i stěžně). Za průlivem pokračujeme k pevnině, k maríně v Sukošanu.
Nezapomínejte: jen 16,5 metru výšky ve střední části!
V Zadaru mají taky čerpačku, ale já dal přednost sukošanské, kterou už jsem znal, když už byla při cestě. Možná to nebyl až tak dobrý nápad. Připluli jsme coby pátí v pořadí. Východní vítr, který venku nestačil na rozumnou plavbu pod plachtami, tady byl dost silný na to, aby nás otravně sunul směrem k molu. Nějakou dobu jsme se v bazénu před benzinkou točili dokolečka. Když jsme byli akorát v pozici, abychom přirazili k molu a připravili se na čerpání, hodila před nás myšku jiná loď a předběhla nás. Samozřejmě s českou posádkou. Martin na ně něco z přídě křičel, já se akorát hrozně styděl za to, kdo všechno se tady plaví pod naší vlajkou. Zaplutí k čerpačce pak bylo v pohodě, ale při odplutí, zatímco jsem bojoval s větrem na molo, seřval jeden z Chorvatů Martina za pomalé smotávání dlouhého vyvazovacího lana.
Všeobecně nic moc zážitek. Nevím, jak bychom byli pochodili v Zadaru, ale příště to při podobné příležitosti rád vyzkouším tam.
Natankováno máme ve 14:45. Načerpáno 37,5 litrů nafty; vychází to na hezkých 1,4 litru na motohodinu. Vyplouváme ze sukošanské maríny a pokračujeme podél pobřeží na SZ k Zadaru. A jakoby i Neptunovi bylo líto, že naše plavba končí, poprvé se nad námi začíná kupit oblačnost.
U vjezdu do maríny Tankerkomerc, u mola městského přístavu stojí dvousetmetrová pasažérská loď AIDAvita – ji nebo některou z jejích sester jsem při proplouvání kolem zadaru už pozoroval několikrát, tentokrát to ale můžeme vzít pěkně blízko a pořádně si ji prohlédnout.
Loď, co vypadá, že má pořád dobrou náladu.
Při přistávání v maríně řeším stejný problém jako při odplouvání: jako jedna z nejmenších lodí se musíme probojovat až k patě mola. Mírný vítr vane směrem k molu, při přistání se lehce fendry opřeme o ještě menší loď na našem levoboku – její posádka nelení a pomáhá nám se správně umístit. A pak už je po všem. Finální přistání v 16:15.
| Marina Tankerkomerc, Zadar. Mooringy, voda, elektřina, WC, sprchy. Domovská základna lodi. |
| Dnes upluto 14 Nm, z toho 0 na plachty. |
Po přípitku na šťastné přistání přichází i blahopřání člověka (majitele, jak jsem se později dozvěděl) z charterovky – zřejmě si o stavu naší unavené BRIK nedělá valné iluze a výčtu objevených závad sice naslouchá, ale jinak se netváří, že by už v hlavě připravoval opravný plán. Můžu mu ale křivdit, sezóna alespoň pro tuto loď zjevně končí a možná se přes zimu dočká GO. Možná. Výhodou je zase jednoduché předání lodě, vše je odbyto během pár minut.
Zatímco jsme se střídali ve sprchách a připravovali časnou večeři, dali jsme se do řeči s lidmi, co nám pomáhali přistát. Češi pod vedením svérázného skippera – jméno jsem bohužel neudržel. Mluvil-li tento pravdu, pak tahle šestice namačkaná do ještě menší lodi než BRIK zvládla za týden doplout až k Visu a Hvaru a zase zpátky. Při vzpomínce na to, jak jsme se s tím jugem-nejugem potýkali my, všechna čest.
Naši kolegové pocházeli z Libštátu; tahle pojizerská vesnička je prý kupodivu jedna z největších bašt jachtingu v Česku. Dokonce se tam má pořádat velké setkání a ples, na které jsme byli hned pozváni. To mi nakonec o pár měsíců později nevyšlo, ale ještě uvidíme, nejspíš nebylo poslední.
Po jídle ještě různě zevlujem a na prohlídku zadarského starého města vyrážíme oproti plánu až se západem slunce. Lenka, která se tu byla projít v den našeho příjezdu, pro nás má několik zkratek, díky kterým nacházíme správný most až za tmy.
Historické staré město je… živé. Ani v Dubrovníku jsem nezažil takovouhle koncentraci lidí. Možná kombinace takové náhlé změny po týdnu relativně bez lidí a celkové únavy způsobuje, že si procházku příliš neužívám a spíše ji protrpím.
Ani na tu zvonici mi nechtělo.
Naši přátelé hodlají vyrazit domů ve tři ráno. Až takhle je napodobovat nemíníme, ale s odevzdanou lodí se rozhodujeme pro budíček o půl šesté a odjezd bez snídaně s tím, že se najíme cestou.
Poslední noc na BRIK je dosti krátká, horká a klidná.
1 Response