Není malých lodí!
Začátek září 2015 měl původně v mé jachtařské kariéře znamenat předěl. Už v předjaří toho roku jsme s podobně smýšlejícími kamarády začali plánovat jachtařský týden v Řecku. Konečně se podíváme i mimo chorvatský Jadran! Měli jsme plout dokonce na dvou lodích – ale zatímco jsme s Ondrou Konečným probírali, jestli vyrazíme spíš z Athén nebo z Lefkády, probíral i sněm nahoře na Dunmanifestinu. A jeho závěr byl takový, že se do Řecka nepodíváme.
Nejdřív odpadla druhá loď. Ondra i jeho posádka usoudili, že dají přeci jen přednost vyzkoušeným cestičkám Dalmácie. Pak přišel Alexis Tsipras a obrátil svou vlast a kus Evropy vzhůru nohama. Byl červenec, my seděli a dumali. Když to takhle půjde dál, jak bude vypadat září? Koupíme si někde třeba blbé pivo? Bude kde natankovat naftu? Co všechno ten šílenec ještě provede? Nevycucne i naši platbu za loď prostě proto, aby měl pár Eur navíc?
Ze zpětného pohledu to třeba může vypadat úsměvně. Ale kromě toho, že tenkrát nikdo nevěděl, co bude následovat, my se chystali na dovolenou. A všechny ty radosti, které nás potenciálně mohly potkat v Řecku, byly z těch, které člověk na dovolené prostě nechce řešit.
Řecko tedy padlo a přišel čas na plán B. Chvíli jsme probírali i jiné možnosti, ale bylo zřejmé, že vzhledem k nedostatku času na organizaci i našich zkušeností to bude buď Chorvatsko, nebo nic. A nic nebyla varianta, se kterou jsem byl ochotný se smířit.
Musel jsem se ale smířit s jinými věcmi. Moje posádka se nakonec z více či méně omluvitelných důvodů úplně rozpustila. A náhradní se mi prostě nedařilo dát dohromady. Poprvé selhala moje schopnost sehnat lidi na palubu. Připadal jsem si jako člověk chytající vodu do děravého hrnce – sotva jsem sehnal dalšího člověka, jeden předchozí to vzdal. Byla polovina srpna a já měl jediného plavčíka, se kterým jsem mohl počítat. Propadal jsem malomyslnosti.
Ale když si námořník řekne, že vyrazí na moře, tak vyrazí. Nakonec jsme se dali dohromady čtyři: na palubu se nechali nalejt Martin, Helena a Lenka, všichni prvoplavci a všichni dost blázni na to, aby se zúčastnili něčeho, o čem nejenže nevěděli, jak to vypadá, ale ani, jestli se to uskuteční. Už za tohohle ducha si zasloužili palec nahoru.
Naše nebojácná čtyřka
Konečně přišel čas objednat loď. Poprvé jsem využil služeb Yachtcharteru Zindulka a nelitoval jsem; nejen že jsme spolu velmi rychle našli vhodnou loď v last minute nabídce, ještě jsem jako bonus nafasoval wi-fi router s chorvatskou SIMkou a pár gigabajty dat na účet domu.
Zvolená loď byla postarší (2003) Elan 333 BRIK – desetimetrová dvoukajutovka, pro čtyři lidi akorát.
Tehdy jsem mohl zvolat a zároveň dát jméno této plavbě: A just plujem!
Vyrazit jsme měli z Maríny Tankerkomerc v Zadaru s tím, že nějaký plán trasy probereme po cestě – nebyl ani čas uspořádat před odjezdem sraz posádky.
V polovině září jsme tedy strávili velice vyfoukaný týden ve střední Dalmácii. Naše loď ani počasí nám nedaly moc příležitostí se nudit, k tomu jsme naplno využili příležitosti nachytat pozdně letní bronz. Upluli jsme 120 námořních mil a nakonec se šťastně vrátili do Zadaru.
Záznam naší plavby promítnutý do Google maps:
Záznam trasy AJP
Následuje obvyklý záznam cesty po jednotlivých dnech:
- Sobota, den první
- Nedělě, den druhý
- Pondělí, den třetí
- Úterý, den čtvrtý
- Středa, den pátý
- Čtvrtek, den šestý
- Pátek, den sedmý
- Sobota, den osmý
A samozřejmě fotogalerie na Facebooku.