Asi poprvé se výprava naskládala do jednoho auta. Martin sehnal velkou Kiu, do které jsme se pohodlně vešli všichni čtyři i s nákupem. Celou cestu jsem plašil vzpomínky na naše nedávné automobilové dobrodružství a zaklínal jsem nás, že určitě dojedeme bez zvláštních příhod. A stalo se. Byla sobota 12. září, krátce po poledni, když jsme vystupovali z auta na rozpálený beton parkoviště zadarské maríny.
Marina Tankerkomerc, Zadar
První drobný problémek nastal u dámy v recepci – o charterovce, které jsem se dožadoval, v životě neslyšela. Chvíli jsme probírali moje papíry, abychom se nakonec shodli na jiné firmě. Zřejmě tady došlo k přeprodání lodě přes více kroků. Vybaven navigačními informacemi vydal jsem se na příslušné molo.
BRIK už tam stála a koupala se ve slunečním svitu. Na první pohled vypadala připraveně, což ve mně vzbudilo opatrný optimismus ohledně našeho vyplutí.
Kancelářskou budku charterovky Torete jsem našel snadno. Paní správcová nejdřív přiživila můj optimismus, když se mnou bez okolků vyřídila všechny potřebné papíry. Pak ale přišla studená sprcha: na lodi se ještě něco opravuje, přijďte za tři hodiny.
Nu což, obvykle se mi daří dostat loď dlouho před ve smlouvě avizovanou pátou odpoledne, jednou jsem si to musel vybrat. Zchladili jsme se točeným pivem v místní konobě, Lenka pak vyrazila na procházku městem a my ostatní courali marínou a okukovali lodě.
Mimochodem, západní konec maríny je hned u budovy palírny Maraska, výrobce toho nejlepšího chorvatského pelinkovače.
Palírna Maraska
Skočili jsme ještě dokoupit pití a pečivo. V určeném čase jsme přesunuli auto s věcmi na kraj mola a já šel znovu do kanclbudky. Paní se moc omlouvala: technik ještě bojuje s nějakými komplikacemi. Ještě tři čtvrtě hodiny. A pak ještě půl. A pak ještě.
Zkrátím to. Bylo bez pár minut sedm hodin večer, když jsem konečně BRIK převzal a my se mohli začít naloďovat. Byl jsem úplně bez nálady. Celé odpoledne jsme sledovali, jak se další posádky naloďují a odplouvají. Na naše odplutí nebylo ani pomyšlení. Bylo září, během hodiny se měla snést tma a pouštět se s neznámou lodí a nezkušenou posádkou do nějakých poloslepých dobrodružství by byla pěkná hloupost. Černého Petra jsme si vybrali dokonale.
První den plavby se tedy žádná plavba nekoná. Naloďujeme se, připravujeme si večeři a usazujeme se s vínem v kokpitu.
Dneska zůstáváme na zadku, bohužel
Nakonec jsme nebyli jediní smolaři dne. Elan 434 Impression s českou posádkou, jejíž odplutí jsme předtím závistivě sledovali, se po osmé večer vrátila. Chvíli po vytažení se jim v patnáctiuzlovém větru roztrhla po celé délce hlavní plachta. Technik charterovky šel ten den spát dost pozdě.
Noc v maríně je klidná, lemovaná svitem zadarského Starého města.